Gudrun Gut - I Put a Record on

Monika Enterprise z Berlína je label, který nepřehlédnete/nepřeslechene. Spousta divoženek, třeba elekroclash bábiky Cobra Killer, multi-instrumentalistka Michael Meliá, mladá (nejen) experimentující Gruzínka Tusia Beridze, elektronická i akustická Barbara Morgenstern (s R. Lippokem z To Rococo Rot na CD Tesri). Ale i elektro etno eintopf Chica and the Folder, mezi technem a housem se zmítající projekt James Figurine, B-sólistka skrývající tvář pod pseudonymem Milenasong... To je jen pár z postav ME, které se poslední léta dostaly do spárů re-cenzentů FreeMusic. Všechny se dají opatřit u Starcastic, rozumíme si?!

Může si šéfka Monik's - exčlenka kultovní německé postpunk squadry Malaria!, DJ a moderátorka Radia Eins - dovolit na CD neexperimetovat? Co by nemohla, sakra, ale DĚLÁ to! Je přitom ovlivněna kdečím, svými ovečkami i vlky, třeba Neubauteny (s těmi kolem roku 1980 dokonce živě hrála na perkuse) i To Rococo Rot.

Výpůjčka je tu jediná, indie hit Rock Bottom Riser US písničkáře Smog(a). Zní až zasněně a melancholicky, fakt. "V podstatě zpívá šansony," dalo by se říct o pár skladbách Gudrun Gut z desky I Put a Record on, (po těch letech a zkušenostech) překvapivě albového debutu. Není ovšem tak čitelná jako hustá Marianne Faithfull, spíš si zahrává - děvčátko. S culíčky. S city (Cry Easy), efekty/rytmy (Blätterwald), důvěrou (The Land), Věrou... Tu poněkud znásilní tango (Move On), jinde blues (Girlboogie 6) a zaswinguje si (alternativně vemlouvavá Last Night). Trip hop Gudrun zní jakoby ze strip baru (Sweet), nebo jako by vznikl pro některou z v(d)ěčných magořin Mr. Lynche. No ale ne TOHO soudce - to bychom si zas nerozuměli.

Post rock (Pleasuretrain + hostující Manon P. Dursma) získává v kompu ghost nádech, nebýt elektro vychytávek, byla by The Wheel (zas s Manon) skoro obyčejná písnička. No ale to by ji nesměla zpívat Gut, s ní se tu spíš post rockově rokuje. Chutně, nápaditě, s houkačkami hasičů i ruchem v bistru ve finále a hledáním bodu Gudrun Gut. A když nakonec spustí klavír a už už to vypadá (v tracku Tip Tip) na návrat k normálu, snad je to flashback - ale „já slyším inspiraci Laurie Anderson, její duch tam je“. Konejší a znepokojuje zároveň, koupu se v tom i topím, užívám si to u dna, lapám po dechu. Jsem sobecky nekritický, ujíždím na TOM a vím to. A tak se ani nebojím napsat, že nám Berlín skrz novinku/debut Gudrun Gut vyslal další signál: "Pořád je se mnou třeba počítat!" A počítám, že dlouho bude. Jako že je devět pater věžáku nade mnou!

Pozn.: Video Celle, k albu přihozený jak patka turisťáku k deseti dekům uheráku (ale možná naopak), vlastně ani klipem není. Je to takový makový kolaž, část audio video instalace z loňské akce na polské ambasádě v Berlíně. Ulice kytičky ruka tráva a hudba, jiný úhel pohledu, jiný prostor.

80 %

navštivte:
www.monika-enterprise.de

poslechněte si:
myspace.com/ggut