Novinky

DeepChord presents: Echospace - The Coldest Season

DeepChord presents: Echospace - The Coldest Season DeepChord presents: Echospace - The Coldest Season
9 skladeb / 79:49, Modern Love

Jestli byl na konci loňského roku Trentemøllerův "long-play" debut nejvíce skloňovanou nahrávkou v ultra hybridním deep ambientním minimal dub techno ranku, letošní podzim má tento post znovu jasného kandidáta na vítěze. Album The Coldest Season vzniklé spoluprací detroitsko-chicagské dvojice Rod Modell (DeepChord) – Steven Hitchell (Soultek) si s přelomovým dlouhohrajícím releasem vydavatelství Poker Flat Recordings v ničem nezadá. Ať už jde o stopáž; o fakt, že se znovu jedná o jakýchkoliv vokálů prostý debut (i když oba zmínění producenti nejsou, stejně jako Trentemøller v době vydání The Last Resort nebyl, na elektronické scéně žádnými nováčky), navíc vydaný u víceméně malého labelu; nebo třeba o výrazný vklad v podobě použitých analogových / instrumentálních nástrojů.

V místech, kde byl Anders Trentemøller čas od času přístupnější, zvukově barvitý a v podstatě (v rámci žánru) mainstreamový, jsou však Echospace stále stejně uzavření, minimalističtí, žánrově syroví a "underground". Prakticky až na závěrečnou skladbu Empyrean (která má nejblíž k dubové větvi, jež vyrůstá z kmene labelu Scape) dvojice neopustí sevřené hlubiny sněhových závějí měst Detroit a Chicago a nutí posluchače (pokud ten chce objevit pod někdy více někdy méně udusaným sněhem ukryté krásy jejich praskajícího a šumícího světa) k neustálé soustředěnosti a spolupráci. Ale aby při porovnávání nezůstalo jen u Trentemøllera, produkce projektu Echospace nemá zas tak daleko ani třeba k, pravda o něco více s dubem 21. století experimentující, letošní desce Vladislava DelayeWhistleblower.

Albu The Coldest Season předcházela čtyřvinylová edice dvanáctipalců, na nichž bylo osmero skladeb srovnáno jinak než na posléze vydané CD verzi, která je navíc bohatší o jedenáctiminutový offbeatový epos Ocean of Emptiness. Přesto drží tenhle v pořadí teprve čtvrtý dlouhohrající release labelu Modern Love (třetím byl na Freemusiku rovněž recenzovaný debut Merciless Andyho Stotta) velmi dobře pohromadě. Jednotnou atmosféru výrazněji posune do jiných prostor až již zmiňovaný závěrečný track mající oproti zbylým osmi výrazně blíže k singlovému (sic!) formátu.

Ty části desky The Coldest Season, jež zvolna (nikoliv však zlehka či klidně) tepou hlubokým, zastřeným, sytým beatem, znějí zhruba tak, jako kdyby byl člověk na techno party pořádané v obrovské, vodou napuštěné hale: Zastřený zvuk pouštěných skladeb, doprovázený všudypřítomným syčením a navíc ještě zefektovaný neustálým zaléháním uší a praskáním bubínků, se výrazně tížeji dostává k uším clubberů ve skafandrech a podle toho vypadá i jejich snový pohyb na parketovém dně. Zvláštně a nepřirozeně zpomalené taneční kreace připomínají ve sportovních pořadech tak oblíbené sekvence opakovaných záběrů a působí zcela protikladně zároveň znaveným dojmem i pocitem, že tam uvnitř každého jednoho z nich je přítomna jistá tlumená energie.

Offbeatové momenty dodávají The Coldest Season silný ambientní nádech a i díky celkově atmosférické povaze tracků, jež je podpořena i jejich vzájemnou návazností, získává album až na epickém vyznění. Zhudebněnému dub techno příběhu z nejchladnějšího ročního období samozřejmě nechybí ani patřičná porce temnoty a doprovází jej také velmi typický dunivý sound. Takový, jako kdyby věty pánů vypravěčů přicházely z podzemního prostoru, či veliké dálky, nebo se jejich do melodií, ploch a beatů převedený dialog poslouchal se špunty v uších.

The Coldest Season je deskou, která chce čas, odpovídající posluchačské prostředí a patřičnou vůli po "poznání". Jedině pak může zastudit na duši. Což ale nic nemění na faktu, že patří mezi jednu z desek podzimu, možná i roku (v ranku "s dubem experimentující elektronika" každopádně).

85 %

navštivte a poslechněte si:
www.dctrax.com/