Je až neuvěřitelné, že přestože je Vialka de facto stále na turné (procestovali údajně přes 45 zemí od Evropy přes Severní Afriku až po Asii a Severní Ameriku a za rok odehrají na sto koncertů), stihne francouzské duo Marylise Frecheville (bicí, zpěv) a Eric Boros (kytara, zpěv) ještě vydat takřka každým rokem jednu desku. Plus Vite Que la Musique je - pokud dobře počítám - od roku 2002 pátá nahrávka (mezi něž jsem započítal i split album s izraelskou klezmer core Kruzenshtern I Parohod).

Přestože je arzenál nástrojů v případě Vialky značně omezený, duo dokáže na svých albech vykouzlit aranžérsky i stylově bohatou a propracovanou hudbu. Ve svých skladbách, které jsou nazpívané převážně ve zvukomalebné francouzštině, se pouští na výlety jak do hájemství afrických harmonií, tak do francouzského folklóru, ba dokonce do opery. V písni Trop Tard využívá jak zkušeností z cest po Africe, tak zájmu o reggae rytmy. Multikulturní alternativní mišmaš na své tvůrce prozrazuje tolerantní otevřený přístup k tvorbě. V některých momentech má Vialka dokonce blízko i k české alternativě reprezentované Už jsme doma a jejich spletitými kompozicemi. Každopádně, kdo někdy viděl koncert Vialky, potvrdí, že na živo je tato akvizice francouzské nezávislé scény ještě mnohem působivější, než na nahrávkách. Navíc je Vialka vzhledem k svému originálnímu zvuku rozkročeném mezi žánry stejně atraktivní pro punkáče, etno dobrodruhy i alternativce.

80 %

navštivte:
www.vialka.com

poslechněte si:
myspace.com/vialka