Novinky

David Yow: Když hráli Killdozer, brečel jsem jako želva

David Yow David Yow (*1960) spoluzaložil na začátku osmdesátých let kapelu Scratch Acid, o něco později dali s basákem Davidem Simsem dohromady legendární The Jesus Lizard. Po rozpadu v roce 1999 se Yow přestěhoval do Los Angeles, kde se věnoval grafickému designu. Za svou kariéru se objevoval jako host mnoha kapel, mj. Cop Shoot Cop, Shellac, Melvins nebo Helmet. Vloni hrál na několika koncertech s Quijako "special guest", na konci roku už byl jejich právoplatným členem. Na labelu Ipecac vydali 21. srpna desku Love's Miracle a 30. listopadu se předvedou i českému publiku v Rock Café, pro Yowa už to bude třetí koncert u nás. Ptal se Torr z Wollongong.

Jestli to dobře chápu, jsi teď doma v Los Angeles a je za tebou první oficiální turné s Qui. Jaké to bylo?
Peklo! Někdy to bylo fakt těžký. Vlastně jsem jim řekl, když jsme se vrátili, že příště to budeme muset udělat jinak. Budeme potřebovat víc volna. Nejmíň dva dny z týdne. Teď jsme měli jen jeden volný den a to je málo, už nejsem nejmladší. V půlce turné chytl Matt zápal plic, já si v Houstonu zlomil žebro. Takže... jo, bylo to sakra náročný.

Jeli jste taky Kanadu. Vnímali jste rozdíly mezi publikem v Kanadě a doma v Americe?
No, vlastně ani ne. Člověk si ani neuvědomí, že je v jiné zemi, dokud... moment, co to sakra melu za blbosti? Ženský! Ženský v Kanadě jsou neuvěřitelný! Bylo to moje první turné bez přítelkyně, bez manželky, takže to bylo, hmm... bylo to v pohodě. Zastávky v Montrealu a Torontu byly skvělý.

A jinak publikum? Co za lidi chodí na Qui, když to srovnáš s posledním turné Jesus Lizard?
Tak různě. Občas jsme hráli pro pár lidí, občas bylo plno. Taky jsem si všimnul věkových rozdílů, chodili na nás fakt starý lidi, kolem šedesáti sedmdesáti, ale taky mraky děcek. Spoustu jsem jich potkal před nebo po koncertě a byli vážně nadšený, protože se nikdy dřív nedostali ani na koncert Jesus Lizard. Jet šňůru je dneska o moc jednodušší než dřív. To je největší rozdíl. Nedá se to srovnat s rokem 1980, kdy jsem s tím začal. Pokud mělo dojít k nějakýmu rozhovoru, kapela musela zastavit někde na odpočívadle a naházet prachy do telefonní budky. A teď, všechny ty mobily a laptopy a věcičky... v tomhle je to jiný, to je hlavní rozdíl.

Co vás žene s Mattem a Davem na turné dopředu?
Před časem jsme byli poprvý v Anglii, pro ně to bylo vůbec poprvý, co hráli mimo Ameriku. Byl jsem hodně zvědavej, co na to budou říkat, a to, že se jim to líbilo a že byli ze spousty věcí nadšený, mě hrozně těšilo. Matt a Dave už nějakou dobu hrajou, ale až teďka se jim dostává zasloužené pozornosti a uznání. Těsně předtím, než vyšla nová deska, jsme měli nějakou schůzku na Ipecacu, a Greg nám řekl: "Pánové, vypadá to, že s váma nemůžeme prohrát!" A Davemu vhrkly slzy do očí: "Vždyť já prohrával celej život!"

Když jsme dělali promo k vašemu koncertu v Praze, řešili jsme, co dát na plakáty. Qui u nás nikdy nehráli a mám dojem, že první deska tady ani není v distribuci, takže jsme použili berličku, třeba Qui s Davidem Yowem z Jesus Lizard, nebo Qui (ex Jesus Lizard)... Nevadí ti to? Jak se k téhle "nálepce" stavíš?
No nejásám z toho, ale chápu to. Je to logický, takhle to prostě je. Ale zároveň je jasný, že ta nálepka nemusí bejt napořád. Jednou to nebude nutný.

Se Scratch Acid ses účastnil loňského festivalu k 25. výročí labelu Touch & Go. Jaké to bylo?
Už jsem byl na spoustě fesťáků, ale nikdy na žádným, který by byl prostoupenej takovým množstvím lásky a respektu. Bylo to prostě skvělý, nádherný. Když hráli Killdozer, brečel jsem jako želva.

Četl jsem, žes nedávno hrál v nějakém filmu, a že se ti to líbilo natolik, že bys v tom chtěl pokračovat. Co tě na tom láká?
Když jsem byl mladší, dělal jsem pár nízkorozpočtových snímků a hrozně mě to bavilo. Na herectví se mi líbí, že té roli rozumíš, víš, jak to má vypadat a působit, ale když to máš doopravdy udělat, je to najednou jiné, o moc těžší. A to mě na tom fascinuje. V tom posledním filmu jsem hrál podvodníka, co se vydává za kazatele. Zastřelil jsem nějakého chlápka do zad, zmlátil jsem spoustu lidí, bylo to bezva. Cítil jsem se jako někdo úplně jinej. Dělal jsem to, ale nebyl jsem to já.

Dvakrát jsi byl v Praze s Jesus Lizard, jednou na festivalu a jednou v klubu. Nemáš nějaké hezké vzpomínky?
Abych byl upřímnej, ten koncert v klubu si moc nepamatuju. Ale ten festival jo, protože jsme hráli s Ministry. Stál jsem zkraje pódia, když hráli, a volal jsem na basáka: Hele, co za to, když se teďka svlíknu a nahej se postavim vedle Ala [Jourgensena]? On na to, že všechno, co má v peněžence. Tak jsem to udělal, šel a nahej se tam postavil. Chacha, vydělal jsem si devadesát babek!