Encomiast - s/t

Eponymní prvotina projektu Encomiast (na začátku jej tvořil v současnosti osamocený Ross Hagen společně s Nickem Paulem) vyšla vlastním nákladem v roce 1999 prostřednictvím v původní podobě již nefungující stránky Mp3.com. Hlavní postava a do dnešního dne jediný stálý člen Encomiast Ross Hagen tehdy ještě nevěděl, že nahrávka bude mít nějaké následovnice, a i z toho důvodu album zůstalo nepojmenované. Jenže o dva roky později bylo vše jinak. U malé značky Lens Records dvojici Hagen – Paul vychází první "oficiální" album a nezůstává zdaleka pouze u něj. V roce 2003 po druhé (respektive třetí) desce Espera sice Nick Paul projekt opouští, ale Ross Hagen pokračuje ve vydávání dark ambientních nahrávek pod hlavičkou Encomiast dál a postupně mu u různých labelů vycházejí celkem tři řadovky (a čtvrtá je na spadnutí).

Vzhledem k původně asi ne zcela předpokládanému tak dlouho trvajícímu aktivnímu působení projektu Encomiast na dark ambientní scéně se Ross Hagen po osmi letech od vydání eponymního debutu rozhodl toto ze zmíněných důvodů značně nedostatkové zboží zpřístupnit širší posluchačské základně a vydat jej znovu, ve zremasterované a na potřebných místech rovněž nově zremixované reedici. Tak trochu symbolicky ji do svého katalogu zařadil v život znovu uvedený label Lens Records, který byl prvním útočištěm projektu Encomiast, když mu v roce 2001 vydal první "oficiální" album Winter’s End. Pomyslný kruh se tím pěkně uzavřel, našemu historickému mini-exkurzu pro lepší orientaci v časoprostoru bylo učiněno zadost a teď tedy pár slov k samotné, v originále osm let staré nahrávce.

Šestipoložkové album graduje především ve druhé části. V desetiminutové pochmurné skladbě T Zero se z jeskynních hlubin postupně vynoří pravidelně tlukoucí temný beat, jejž doprovází nervózní, zlověstná atmosféra tvořená ozvěnami různých elektro-industriálních zvuků a hlubokou melodickou linkou mající až filmový nádech, která jako by byla předzvěstí čehosi špatného, děsivého. V následujícím téměř půlhodinovém atmosférickém opusu Concupere se proplétá hned několik tematických linií (temné se víceméně pravidelně střídají se světlejšími), a činí z něj tak vpravdě epickou dark ambientní záležitost o několika částech, která si na desce žije vlastním životem. Závěrečná "oddechovka" Amnios je v možnostech žánru nejprosvětlenějším momentem alba a na první poslech nejpřístupnější a nejlíbivější věcí. Dominuje v ní zejména pocit kytarového vybrnkávání navozující repetitivní klávesová melodie (postupně doplňovaná rozostřeným mužským šeptáním) s nezbytnými ozvěnami, jež se zvolna ztrácející ve všeobjímající sonické mlhovině.

První tři skladby sice nejsou tak "výživné" jako jejich následovnice (industriálem nejvíce ovlivněná, ani ne tříminutová úvodní Aesthesia ostatně plní vzhledem ke stopáži zbylých pěti spíše funkci jakéhosi intra), ale rozhodně si nezaslouží být rovnou přeskakovány. Průlet tajemným, dark ambientním vesmírem v podobě Suborbit může připomenout výborné loňské album The Untitled Wasdale Recordings dvojice Formication a ani nejklidnější track Azazel se zastřenými drone plochami a jemným, takt udávajícím pianem v pozadí není na desce jenom do počtu.

Jinými slovy je jedině dobře, že k téhle reedici došlo. I po osmi letech má eponymní debut Encomiast na industriálem ovlivněné dark ambientní scéně své opodstatnění a pevné místo.

80 %

navštivte:
www.encomiast.com

poslechněte si:
myspace.com/encomiast