Hudba na Ulual YYY je opuštěná hudba. Dějou se v ní zajímavé věci, ale chce soustředěný poslech: čtyřicet a jednu minutu, byť na konci už jen švitoří ptáčci. Finskou zpěvačku Islaju jsme tu letos měli, ale ptáčky žádné nepřivezla, jen kamarády z Tampere, respektive z pod křídel Fonalu, tamního vydavatelství jiné hudby. Té Islajině opuštěné bych říkal spíš jazz, než (jakýkoliv) folk, ale na tom doopravdy nesejde. Důležitější jsou vnější atributy jako volná struktura, lo-fi křivky, holomráz. Nenechte se ale podvést severskou poetikou přebalu, Islaja nečaruje hlasem ani konejšivými melodiemi. Čím víc se vzdálí klasické písničkové formě, tím je poslech zajímavější a naopak. Album funguje jako celistvé dílo na jeden nenaplněný večer, jedno pusté víkendové odpoledne. Nepotřebujete se k takové hudbě cítit mizerně, ale ve chvílích energického rozletu s vámi / ve vás zřejmě rezonovat nebude.

Skvělé (ve smyslu "silné, uhrančivé..." atp.) jsou zde zubaté syntezátorové tóny, distorze z nich se přelévá do akustických pasáží, ale nahrávku zároveň nedusí nějaká úporná snaha za každou cenu hledat a spojovat na koleně křesané zvuky, jen protože to tak přece dneska dělá každý. Islaja buduje svůj hudební otisk pozvolna, bez slyšitelné námahy a diktátu divné módy, kterým se často vážou mladí umělci. Rezignoval jsem na pátrání po významech slov, které ve finštině zpívá; předpokládám, že nějaký konkrétní (kdo asi bude Pete P?) mají jen pro samotnou autorku a posluchač si tak může domýšlet vlastní obrazy, nálady a příběhy - nebo tasit slovník a vrhnout se do studia ručně popsaného obalu. Mým uším sděluje Islajin hlas pocity obyčejné lidské prázdnoty, nenaplněnosti, ale moje uši samozřejmě nejsou vaše uši. Slovy je to obtížně definovatelné - už proto jim na Ulual YYY nepřikládám takovou váhu (chyba?).

A taky jsem si v jeden moment zcela bez přípravy uvědomil, jak moc mi tahle deska zní jako druhá, experimentální strana Bowieho klasiky Low. Nekonkrétně, náladou, protože hudebně i kontextem jsou to jiné světy (platnější by asi bylo srovnání s Desertshore od Nico), jenom se nechávají vést příbuznou filozofií. Suomi dilejo! Islaja se na albu pohybuje v podobném prostoru, podobném bezčasí, jak ho naznačuje světlo na fotografii z přebalu. Sama samotinká, v tušeném zimním západu slunce, kdy se ty malátné sluneční paprsky otloukají o zmrzlou půdu. I v marnosti může být spousta poezie.

70 %

navštivte:
www.islaja.com

poslechněte si:
myspace.com/iissllaajjaa