Těžký je život post-rockerův. Můžete se snažit jak chcete, ale stejně vám vždycky někdo předhodí Mogwai, Tortoise, Slint, nebo Godspeed You! Black Emperor... a s německou trojkou Diario to nebude jinak. Přesto si však zaslouží sympatie za zvolení obtížnější cesty než většina ostatních. Místo desetiminutových předvídatelně vygradova- ných eposů v tradici Young Team se na Things in the Mirror Appear Closer than They Are setkáte s podstatě skromnějšími příběhy ze života, které (naštěstí) nikdy nepřesáhnou sedm minut.

Ano, Diario jsou vypravěči se smyslem pro detail. Kytarové linky, ne nepodobné těm ze Spiderland, se naprosto přirozeně vyvíjí, každý úder do kláves (nebo občasné jemné využití elektroniky) zní promyšleně a i u basy vám připadá, že by snad ani jinak znít nemohla, ale v tom je právě jeden z hlavních problémů této desky... Všechny ty příběhy se sice moc hezky poslouchají a zní naprosto uvěřitelně a dotaženě, ale už za chvíli začnou upadat do lehkého stereotypu a na konci si z toho čtyřiapadesátiminutového vyprávění budete pamatovat jen minimum. Trochu tu chybí moment překvapení (třeba dotaženější využití již zmiňovaných kláves, které většinu jejich skladeb opravdu oživují), přesto má Things in the Mirror... do sterility hodně daleko.

Podobný pocit jsem měl před nedávnem z desky Chasing the Form od Ostinato: na jedné straně jsou sympatie za zvukovou skromnost a upřednostnění obsahu před formou, ale na té druhé pořád zůstává pocit, že to celé mohlo být o dost silnější. U Ostinato se to potvrdilo při živém hraní a troufám si tvrdit, že Diario budou úplně stejný případ. Příležitostí k ověření budeme mít víc než dost, takže se uvidíme třeba 2. října V Jelení.

65 %

navštivte:
www.diario-music.com

poslechněte si:
myspace.com/diariomusic