Festival Stimul, který vznikl v roce 2005 a zatím proběhl ve třech inkarnacích, se na podzim rozšíří. Změnila se jeho koncepce: Koncertů bude méně, jejich dramaturgie a více interpretů v jednom večeru ale slibuje intenzivnější hudební zážitek. Nově se festival stal také součástí aktivit A2 kulturního týdeníku, který zaštítí pestrou dramaturgii ročníku 2007. Stimul rovněž získal nový prostor k pořádání akce. Jako spolupořadatel vstupuje do hry pražské Divadlo Archa, kde se ve třech říjnových víkendech (od 6. do 21. října) uskuteční čtyři večery věnované rozmanitým podobám současné hudby. Většina interpretů se na českých pódiích představí vůbec poprvé. Stimul se tento rok neomezuje pouze na hudbu, což naznačuje i spolupráce s filmovým festivalem MOFFOM (Music on Film, Film on Music). První večer Stimulu je zároveň doprovodným programem festivalu DER FILM.

Festival se letos soustředí především na progresivní elektroniku, noise a různé podoby improvizované hudby, chybět nebude ani alternativní hip hop: jeden z tahounů festivalu je americká skupina Dälek. Dál je na programu německé elektronicko post-rockové trio Kreidler a dva kytaristé s kultovním statutem: temný mág kytarového hluku Keiji Haino a legenda Fred Frith. Nové formy improvizace zastupuje Regenorchester XII (Christian Fennesz s kapelou, tvořenou Lucem Exem z The Ex nebo Tonym Buckem z Kletka Red). Mladé naděje experimentální hudby zastupuje norské duo MoHa! ze stáje Rune Grammofon nebo zástupce švédského undergroundu Hans Appelqvist.

O dramaturgii Stimulu, o jeho směřování, očekáváních i plánech, o Faust a Sunn O))), ale i prozaičtějších věcech jako je nová znělka, současná hudební scéna a o české publikum jsme si povídali se třemi zástupci Stimul teamu. Odpovídal ředitel festivalu Jan Vávra, doplňovali ho Karel Kouba a Petr Ferenc. Lukáše Jiřičku jsme do dalekého New York City neobtěžovali a podobně tak Aleše Stuchlého, který je zrovna v tuto dobu na návštěvě své rodiny v jihoafrickém Johannesburgu.

Navštivte: www.stimul-festival.cz
A/nebo: myspace.com/stimulfestival

Letošní podzimní Stimul vnímám od těch minulých dost odlišně. Dali jste dohromady hodně zajímavých, ale podle mého názoru hlavně "velkých" jmen. Zdá se mi to, nebo byl rozpočet větší? Jakou roli v tom hraje spolupráce s Archou? A festivalem DER FILM a MOFFOM?
Honza Vávra: Ano, je to pravda, letošní ročník se od těch minulých dost liší. Je to jistým způsobem i experiment: chtěli jsme vyrazit z malých klubů do většího prostoru a navíc pod jednu střechu. V minulosti se stávalo, že se nám ta různorodost jednotlivých koncertních míst nevyplácela, i když to byly skvělé prostory (Roxy/NoD, Divadlo Komedie). Letos jsme vše chtěli více zhustit a zpřehlednit. Také když dáte čtyři kapely do jednoho večera, můžete mezi nimi hledat další významy, propojovat je a například je stimulovat ke společnému hraní. A pokud jde o rozpočet - je zhruba stejný. Letos však do hry významně vstoupilo Divadlo Archa, za což jsme velmi vděční. Zvláštní spolupráci jsme navázali taky s filmovými festivaly - Der Film přispěl na první večer Stimulu a díky spolupráci s Moffom jsme si mohli dovolit do programu zařadit Freda Frithe, který vystoupí na závěrečném večeru.

Podle jakého klíče jste vybírali line-up? Jarní Stimul představil finský label Fonal, vloni na podzim se to, s přimhouřením oka, dalo rozdělit na "skandinávské" a "polské" večery (plus jeden v režii Legendary Pink Dots a jiný Billy Roisz). Popravdě řečeno, čtvrtý Stimul nevypadá moc jako koncept. Co umělce spojuje? Nechci slyšet, že se jedná o aktuální trendy v hudbě, "vlajkové lodě" na poli experimentální muziky nebo že jde o premiéry na české scéně, to si můžu přečíst. Chtěla bych vědět, jak vzniklo třeba spojení MoHa! a Dälek, Keiji Haino a Trapist.
Karel Kouba: Máš pravdu, že oproti večerům uceleným jedním vydavatelstvím nebo zemí původu vypadá aktuální program poněkud různoroději. Souvislosti pravda nejsou na první pohled tak výrazně patrné, ale jsou tam. Nejpatrnější sepětí je asi u kapel, které vystoupí během prvního večera - ten spojuje otázka, tázající se na hranici mezi výlučností a stravitelností. Je to všechno takový divný, sofistikovaný pop (ať už z oblasti jiného folku, hip-hopu nebo elektroniky), který ale v rádiích neuslyšíme. U dalších večerů koncept vyvstal až zpětně, po potvrzení všech jmen programu, ale o to víc nás ony náhle vyvstavší souvislosti bavilo formulovat. Takže konkrétně třeba spojení MoHa! a Dälek je dáno bořením zaběhlých žánrových klišé, Keiji Haino spojuje s Trapist jemná a především smysluplná oscilace mezi hlukem a tichem. Taková zpětná interpretace se někomu může zdát libovolná či umělá, ale většina z těchhle kapel má obrovskou koncertní výhodu v tom, že nejsou striktně svázány vlastním stylem. Dokáží improvizovat, ovlivňovat se a vzájemně komunikovat i v rámci oddělených setů. To je z dramaturgického (a samozřejmě i diváckého) hlediska velice cenná vlastnost, která sjednocení nálady večera také dost napomáhá.

V logu máte "Experiment is the future mainstream", to se mi líbí. Ale fakt si to myslíte? Kam zmizí současný mainstream a jak bude vypadat alternativa toho nového? Post-experimentální hudba už podle mě nebude moc poslouchatelná. Na druhou stranu je fakt, že takový Fennesz má našlápnuto k pořád- nému mainstreamu... nebo ne?
Honza Vávra: Banálním faktem je, že bez předchozích experimentů by nevznikly žádné nové věci. To platí i v hudbě a proto je velice důležité, aby hudebníci hledali nové cesty. Musím říct, že nás hodně baví domýšlení budoucích situací, spekulace a pokládání otázek - a snažíme se k tomu prostřednictvím hudby, kterou přivážíme stimulovat i ostatní. Tato hudba se většinou nedá jasně zařadit a označit zaběhlými hudebními frázemi, klade na "nepřipravené" posluchače trochu vyšší nároky a pokládá mu otázky. Co je přijatelné a co ne? Jsou to věci, o kterých u nás lidé nejsou moc zvyklí diskutovat. Většinou jsou rychle hotovi s tím, co je alternativa a co mainstream. Jenže bohužel v českých poměrech je hodně často synonymum alternativy to, na co chodí pár intelektuálů a mainstream je to, co se dobře prodává. Tak jednoduché to ale vůbec není.
Karel Kouba: Když pomineme alibistickou plytkost označení nonkonformní hudby slovem "experimentální" (což je samozřejmě věc, díky které máme dost velkou hroudu másla na hlavě i my) a odhlédneme od kategorie "poslouchatelnosti" (což je přirozeně dost individuální - mně třeba přijde "neposlouchatelná" většina rádií a s perverzní rozkoší dávám přednost sinusovým vlnám nebo bílému šumu), lze se stoprocentní jistotou konstatovat, že "současný mainstream" nikdy nezmizí. Vždyť je tu právě od toho, aby vytvářel onu hlavní, viditelnou složku hudební scény. Tento hlavní proud se ale bude vždy napájet z hudby, která se vůči němu vymezuje (ať už jde o přejímání postupů, postojů nebo technologií), protože bez "vyvlastňování" původně menšinových žánrů by tato žravá stoka jednoduše vyschla. Zhruba tak se tedy stane experiment budoucím mainstreamem. Pro příklad si můžeme uvést třeba současný jev, který probíhá u využití zvukového spektra, které bylo ještě před několika lety v hudbě pojímáno jako nejdivočejší extrém a vlastně i tabu - u hluku. Pokud si uvědomíme vývoj tebou zmiňovaného Fennesze nebo se zamyslíme nad vlnou obliby avantgardního metalu a nad masovějším pronikání metalových propriet do popkultury, vidíme, že zpracovat lze prakticky cokoliv.
Petr Ferenc: Vždyť je. Mainstreamová scéna si z té nezávislé po několika letech vždy ráda bere. Viz například hip hop či rock ve svých počátcích a dnes, využívání syntezátorů a elektroniky - a to jmenuji jen namátkou. Copak by bez experimentujících pionýrů zvuku mohl nějaký hudební mainstream vůbec existovat? Experiment je budoucím mainstreamem mimo vší pochybnost.

Jak dopadly minulé ročníky Stimulu? Splnily očekávání? Máte pocit, že "šíříte osvětu", nebo na koncerty chodí jakoby pořád ta stejná partička intelektuálů? Jaká jsou očekávání od podzimní série?
Petr Ferenc: Že by bylo v Praze tolik intelektuálů? To se mi při pomyšlení na publikum koncertů Philipa Jecka, Pan sonic či Supersilent skoro nechce věřit...
Karel Kouba: Jak je patrné z tvé první otázky, od letošního Stimulu by se "mělo chtít víc", a to už třeba jen proto, že je nutné zaplnit větší prostor. Ovšem třeba o Dälek, Frithovi nebo o Hainovi jsme uvažovali už od počátku, byly to jedny z možných a dost často opakovaných jmen a vlastně je spíš náhoda, že jsou všichni součástí jedné série. Rozhodně bych ale po zkušenostech s publikem na jednotlivých večerech netvrdil, že na naše koncerty chodí jen skupina autistických intelektuálů. Na různých koncertech, jejichž žánrové rozmezí se pohybovalo od noisu přes elektroniku, redukcionismus, improvizaci až po free jazz či nový folk, se v podstatě potvrdilo to, že je naše publikum dosti diferenciované. Na každý večer chodil poněkud jiný vzorek lidí (což bylo zajímavé pozorovat a analyzovat), i když tvrdé jádro samozřejmě zůstávalo a dá se říci, že se postupem času začalo rozšiřovat. K tomuto rozšiřování by právě asi v největší míře měl přispět aktuální program, který přináší doposud asi nejrozsáhlejší žánrové spektrum. Chceme tím posluchače navést k větší eklektičnosti a otevřenosti vůči různým hudebním formám.

Pardon že to zas vytahuju. Jak s odstupem času vidíte kauzu Faust? Byl to velký průšvih, pokud se jedná např. o finanční nebo dramaturgickou stránku, nebo nakonec zavládl respekt? Nemáte strach, že avantgardní umělci budou dál vozit avantgardní nápady, jste na ně připravení?
Honza Vávra: Lekce Faust pro nás znamenala cenné ponaučení. Když něco děláte pro radost a jste rádi, že se koncert uskuteční a že na něj přijdou lidi, tak vás potom rozhodí, když se někdo chová jako primadona a má nereálné požadavky, které navíc nemá v rideru. Vždy jsme se snažili plnit i méně obvyklé požadavky a interpretům jsme vždycky šli na ruku (když má umělec dobré zázemí, podepíše se to i na kvalitě koncertu, opravdu!). Ale to, co předvedli Faust, bylo jak z jiné planety. Je nám moc líto lidí, kteří kvůli Faust přijeli z celé republiky, ale snažili jsme se až za hranici našich možností. A nakonec jsme to nebyli my, kdo koncert zrušil. Finančně to pro nás nakonec vyšlo tak tak, že jsme to ustáli.
Karel Kouba: Pro mě byl koncert Faust vlastně nakonec docela legrace. Zestárlý hipík Jean-Hervé Péron se špatně vyspal, nebo přesněji řečeno se nevyspal vůbec, a podle toho to všechno vypadalo. Nechci to už rozmazávat, protože k téhle kauze toho bylo řečeno dost a možná až moc (viz například diskuzi na našich stránkách) a emoce už vlastně dávno vyprchaly. Jisté ale je, že negativní zážitek byl naprosto zahlazen výborným koncertem finského dua Pan sonic, které svými rytmickými vlnami rozrezonovalo Roxy až na hranici zvukového orgasmu.
Honza Vávra: Ale celá ta kauza s Faust vlastně měla i svá pozitiva - dostali jsme se díky tomu do časopisu F:LTER, konkrétně do článku "47 neobvyklých požadavků na turné". V Čechách jsme v tomhle opravdové jedničky, protože pytel sena a kýbl štěrku u nás opravdu žádná jiná kapela nepožadovala.
Petr Ferenc: Poučení: stav, kdy už člověka nic nepřekvapí, se asi nikdy nedostaví. Copak asi kdo předvede letos?

Ještě k dramaturgii. Asi neprozradím žádné tajemství, že se špitalo se o vystoupení dvojice Sunn O))). Vidíte to třeba v budoucnu reálně? Southern Lord bude podle (nejen) mého skromného odhadu rok od roku dražší, stálo by to vůbec za to?
Honza Vávra: Ano, o Sunn O))) jsme opravdu uvažovali...
Karel Kouba: Se Southern Lord jsme komunikovali a Sunn O))) letos bohužel přijet nemohli, ačkoliv se Stephen O'Malley docela často vyskytuje blízko našich hranic s hlukovým projektem KTL, který dělá společně s Rakušanem Peterem Rehbergem. Vzhledem k jejich vzrůstající popularitě se spíše než vysoké ceny bojíme toho, že nás někdo předběhne. Mým snem je "večer dronů", v němž by spolu na jednom pódiu vystoupili Sunn O))) s polskými Moonn D))).

Jakou roli hraje vizuální stránka a propagace? Ta vaše znělka je dost ujetá. Když jsem viděla vaše logo, myslela jsem si, že to s viagrou je jenom vtip a ono vůbec. Je to celé práce Marka Thera, který se mj. "pohlavní neurčitostí" (teď narážím na tu slečnu z klipu) ve své tvorbě zabývá, nebo jen navázal na už vymyšlený motiv?
Karel Kouba: Ano, onen charakteristický modrý obrys na plakátu nenásilně upomíná na tabletku Viagry, kterou si dobrovolně berou muži, kteří potřebují povzbudit svou oslabenou erekci. Videoartistu Marka Thera tento motiv zaujal a interpretoval ho v intencích své subtilně-bizarní transgenderové poetiky. Znělka někomu může připadat "ujetá", ale to byl částečně i záměr, protože ona kuriózní, lákavá "jinakost" plná napětí, předestřená v Therově videu, úzce souvisí s hudbou prezentovanou na našem festivalu. Chcete-li tedy po dlouhé době zažít bujnou hudební erekci, nabízíme vám Stimul. Ovšem pozor, výzkumy prokázaly, že určitému procentu mužů užívajících Viagru hrozí srdeční zástava...

Funguje u nás pár docela slušných promotérských skupin, které sem dovážejí zajímavou muziku. Od Joanny Newsom, kterou dělali 10:15, až po menší nezávislé projekty, jako třeba AM180, Silver Rocket nebo z těch úplně nových Recyclit. Probíhá fůra (průběžných) festivalů typu Move, Music Infinity, Other Music, nepochybně zajímavým projektem je New!New! nebo už zavedený Sperm. Neříkám, že všechno, co tady hraje, je špička svého žánru, ale docela často prostě... je. Chodíte na koncerty? Jak to vlastně vidíte, má návštěvník pražských koncertů a festivalů dostatečně na výběr?
Karel Kouba: V každém případě je patrné, že během posledních dvou tří let nastala v oblasti promotérské strategie určitá změna. Tím nechci říct, že by nastala ze dne na den, je to spíš pozvolný proces, který stále probíhá a jehož součástí je i náš festival. Promotéři se přestávají bát pozvat méně zavedené kapely, snaží se hledat a nezůstávat u ověřených dinosaurů a dá se říci, že se v koncertním dění začínáme přibližovat alespoň středoevropskému průměru. Zájem o koncerty podobné hudby vzrůstá i mezi publikem, které už není tak jednostranně zaměřené, i když jistý druh konzervativismu a jakéhosi časového zacyklení zde stále v dost podstatné míře přetrvává. Z tebou jmenovaných promotérů jsou mi nejbližší aktivity Silver Rocket a Rachotu, resp. Other Music, čím dál více překvapují Recyclit (Dick4Dick nebo DAT Politics). Za zmínku určitě stojí poměrně nová koncertní série Impro, pořádaná pražským NoDem - ta je Stimulu svým zaměřením asi nejblíže. No a kvalitní koncerty se samozřejmě najdou i na již zavedená Alternativě.
Honza Vávra: Je pravda, že když jsme v roce 2005 začínali, bylo to hlavně z frustrace, že se tu podobná hudba moc živě neprovozuje. Vzpomenete si ještě, co sem tehdy vozila 10:15? A všechny zmiňované akce jako Other Music, Music Infinity nebo Sperm začaly až s rokem 2006. Samozřejmě si nechceme nárokovat nějakou iniciační roli, ale jak již bylo řečeno výše, jsme součástí dobového proudu, který se snaží mnohem masivněji objevovat hudbu mimo mainstream. Je dobře, že se koncertní situace začíná rok od roku zlepšovat – například letošní podzimní sezóna je kvalitními jmény opravdu přeplněna...
Petr Ferenc: Situace se opravdu zlepšila - v Praze je na co chodit zejména na podzim. Vloni už jsem se tak těšil na Vánoce...

Trochu odjinud: zajímalo by mě, kdo tvoří Stimul. Ne jména... Co Jan Vávra, Karel Kouba, Aleš Stuchlý, Petr Ferenc, Lukáš Jiřička dělají kromě toho, že vysedávají v literárních kavár- nách s A2? V civilních životech. Shodnete se v hudbě na všem? Mám na mysli zejména drama- turgii Stimulu, má někdo hlavní slovo? Hlasujete, hádáte se?
Karel Kouba: V každodenních životech pracovních týdnech i víkendech jsme všichni dohromady a v různých poměrech kombinacemi těchto sociálních rolí: houbař, zahrádkář, amatérský egyptolog, redaktor, manažer, pedagog, student, recenzent, hudebník, sběratel vinylů, divadelní režisér, amatérský botanik...
Honza Vávra: ...ale abychom se vrátili k podstatným věcem: Stimul od počátku děláme všichni společně a výhradně jako koníček. Obstaráváme vše od dramaturgie až po produkci, takže žádná převaha nebo hlavní slovo moc neplatí, i když určité korektivy (a to především finanční) se občas uplatňovat musí...
Karel Kouba: A v hudbě se samozřejmě na všem neshodneme ani náhodou. O obsazení programu se hádáme, výběr kolegů častujeme jízlivými posměšky a vzhledem k tomu, že každý z nás má v programu vždy nějakého favorita, nějakou kapelu, k níž prostě máme citový vztah, existují v rámci našich hovorů i ostřejší slovní přestřelky. Ale takové hecování je vlastně spíše k dobru věci a slouží minimálně k jasnému formulování priorit. No a odlišné hudební zaměření každého z nás a orientace v jiných oblastech nonkonformní hudby samozřejmě prospívá programu z hlediska jeho pestrosti.

Kam vy osobně chodíte na novou muziku? A co česká scéna, jsou tu nějaké, dosud neobjevené zajímavé projekty, které zatím nedostaly dost prostoru? Třeba Ondřej Skala se, navzdory tomu, co hraje, zapsal hodně pěkně jako "český Aphex Twin". Má podobné směřování hudby u nás budoucnost?
Karel Kouba: Novou muziku většinou sháníme u oblíbených a osvědčených labelů (ostatně asi jako každý), v zahraničních magazínech a webových portálech, přičemž třeba já se čím dál častěji nechávám inspirovat na mySpace a na Last.fm. Obě média jsou samozřejmě stále dost omezená, ale v poslední době jsem na mySpace nalezl dost zajímavé hudby. Někdy mě nad tím snadným přístupem a přehledností paradoxně jímají až pocity marnosti, protože právě v případě myspace mnohost a koncentrace nejrůznějších improvizací a "experimentů" člověka spíš naplní jakýmsi dojmem zbytečnosti. Za zatím necennější úlovek z rádia Last.fm považuji český elektronický projekt upejr, jehož tvorba je zde také volně ke stažení.
Honza Vávra: Ano, hudbu hledám také hlavně na webu. Ostatně přejaly to i mainstreamové labely, které na to mají specialisty; ti celý den nedělají nic jiného, než že brouzdají na mySpace. Ohledně české hudby: festival jsme od začátku orientovali na zahraniční scénu právě proto, že udělat koncert české kapely je přeci jen méně náročnější, takže jsme si zvolili tu těžší variantu. Ale věříme, že právě tím, že na Stimulu zprostředkováváme kontakt s aktuálními zahraničními scénami, že tím ty správné stimuly do Česka pro hudebníky přivážíme...
Petr Ferenc: Na internet skoro nikdy. Hudba tak nějak přichází (třeba do redakční pošty)... a ambici znát vše hned z první ruky v rámci zachování duševní rovnováhy nemám. Ono kolikrát leccos stejně rychle přijde i pomine.

A na co se nejvíc na Stimulu těšíte vy osobně?
Karel Kouba: Nejvíce se těším na osobní kontakt s japonským kytaristou Keiji Hainem - koluje o něm tolik mýtů, týkajících se jeho dekadentních koncertních excesů, zuřivého hysterického chování i naprosto obskurních libůstek, že ve mně prostě vyvolává zdaleka největší očekávání.
Petr Ferenc: Večeře s umělci po zdárně proběhnuvších koncertech. Takové to radostné hotovo dvacet a spousta nereprodukovatelného humoru.
Honza Vávra: Těším se samozřejmě na všechny zdárně proběhlé koncerty. Na nich mě ale popravdě nejvíc dráždí ta chvíle těsně před koncertem, to mám takový zvláštní pocit nervozity a napětí, který se nedá k ničemu přirovnat... Je to podobný pocit jako při adrenalinovém sportu, což ale v důsledku vlastně není nic divného, protože když se staráte o peníze alternativního hudebního festivalu, je to mnohdy riskantnější než bungee jumping...

Díky za rozhovor!

Obrázky: Logo Stimulu; experimentální zátiší #1 (Abstract Monarchy); Philip Jeck s Fenneszem; experimentální zátiší #2 (Martin Klapper); experimentální zátiší #3 (Es); experimentální zátiší #4 ; Jon Wozencroft, Christian Fennesz, Philip Jeck and Stimul Team (mySpace), experimentální zátiší #5. Všechny fotky (c) archiv Stimulu.