Novinky

Umělá hmota - Starej gauner

UH Umělá hmota - Starej gauner
11 skladeb / 38:49, Guerilla Records

Umělá hmota - pomyslně třetí z legendární undergroundové "silné trojky", respektive ta její část, soustředěná kolem zpěváka Milana "Dina" Vopálky, je po dlouhém albovém půstu opět zpátky. Na nahrávce Starej gauner razantně omlazená sestava kapely, obohacená o trio hostujících starých harcov- níků (Chadima, Fryc, Cigánek), rozvíjí dále svoji nezaměnitelnou směsici plastikovské uhrančivosti a stoogesovského r'n'r rebelství, a činí tak v rámci svých možností určitě velmi stylově a s velkou dávkou energie.

Kapela, jejíž činnost lze v posledních patnácti letech monitorovat spíše jen díky sporadickým živým vystoupením, se sice od svého posledního studiového albového počinu značně pozměnila - kromě neodmyslitelného Vopálky staré veterány nahradili mladší hudebníci s výrazně rockovějším cítěním - přesto nahrávka Starej gauner zní v podstatě stále stejně "umělohmotně" jako dříve.

Lví podíl na tom má jistě i zařazení letitých fláků, konkrétně původními Dégéčky ovlivěných Šílených věcí, výborné verze jedné z nejlepších skladeb kapely vůbec Horko (včetně stále stejně dobře fungujících psychedelických propriet v podobě Vopálkova dávení na roh či zneklidňujících tónů mladého klávesisty Vojty Starého) i dvou výborných písní z počátku devadesátých let - úvodní Fortuny s hlavou medúzy a nezapomenutelné Karavany. Charakteristický "UH" rukopis (kromě jedné skladby od Mikoláše Chadimy takřka výhradně z pera dřívějšího člena kapely Jiřího "Picka" Fryce, jež navíc řadě skladeb dodal neodmyslitelného ducha v podobě svých naivně melodických flétnových vyhrávek) však má i většina nových písní, které ač oděny do mnohem ostřejšího, rockovějšího hávu, zní především díky hlasovému vkladu "Dina" Vopálky stále stejně přesvědčivě jako před dávnými lety.

Podobně je tomu tak i z hlediska použitých textů, pocházejících převážně právě z pera lídra kapely. Potácejíc se na hraně deliriálních alkoholických stavů a trefného uchopení podstaty každodenního života působí tyto texty velmi uvěřitelně a přes svoji naivitu a nedokonalost jsou v porovnání s připitomělými vulgarismy z dílny celé řady kapel na hranici pubrockové bujarosti a mainstreamového kalkulu vlastně skutečnými básnickými skvosty.

Zkrátka a jednoduše, stejně uvěřitelně a přesvědčivě zní celá deska resp. jedenáct skladeb jí tvořících (snad s výjimkou utahanějších písní Bílý den a Zlej sen). A pakliže někomu v hlavě může vrtat červík pochybnosti nad možná až nečekaně výraznou skladatelsko-hráčskou spoluúčastí Mikoláše Chadimy (mimochodem nelze nevzpomenout nádherný saxofon v jeho skladbě Uši), jehož by si třeba raději představil ve spolupráci s avantgardisty typu Chris Cutler či Tim Hodgkinson, tak asi nejlepší odpovědí mu budiž citát Chadimova textu, uvedeného v bookletu: "pokud se sdělení a atmosféra v hudbě nalézala, říkali jsme tomu "spodní proudy", instrumentální ani technická nedokonalost mně požitek z poslechu nemohla pokazit". A o pár řádek dále pokračuje: "zajímavé je, že i dnes působí zmíněné, ale i další tehdy vydané skladby stejně silně jako kdysi. Byť jsou třeba zahrány neskonale dokonaleji".

70%

navštivte:
www.umelahmota.cz