Aaron Spectre - Lost Tracks

Tam, kde vloni hřměla grindcoreová bouřka, letos padá déšť v rytmu poklidného vybrnkávání. Nekompromisní breakcoreové agresivno bylo nahrazeno pokojným downtempem. Tracky prodloužily svou stopáž až na trojnásobek a epickou sevřenost vystřídal rozvláčnější styl vyprávění. Na místě loňského alterega Drumcorps se letos skví občanské jméno Aaron Spectre. Jedno se ale přeci jenom nezměnilo. Stejně jako debut Grist, i druhá dlouhohrající deska dnes v Berlíně žijícího rodilého Američana patří k tomu nejlepšímu, co za rok 2006, potažmo 2007, u labelu Ad Noiseam vyšlo. (A současně mezi "horních dvacet" elektronické scény v tom kterém roce.)

Na Lost Tracks najde posluchač celkem devět skladeb, které vznikly mezi lety 2001 až 2007. S nejstarším trackem pojmenovaným The Wrong Fuel, dvěma remixy pro projekty Aarktica a Lapsed, a letošní novinkou a úvodní věcí nazvanou příhodně Dulcimer, je tak album jakýmsi amalgámem toho, co Aaron Spectre v sedmiletém období života (rozděleném na newyorské a berlínské) složil a nahrál. "Toho" z elektronického rozhraní stylů downtempo, ambient, glitch, instrumental hip hop, broken beat či trip-hop. Žádné druhé Grist se nekoná. Odložte připravené baseballky, sekery, motorové pily a mačety, tentokrát se nic rozbíjet nebude. Naopak. Je čas trochu se nad svou dosavadní životní poutí zamyslet…

Což jde skvěle hned pří úvodní (a až na použitou ozvěnu a soumrak připomínající melodickou linku vlastně čistě instrumentální) skladbě jménem Dulcimer. Kdyby prarodiče někdy nedej bože chtěli slyšet, cože v těch svých přehrávačích a počítačích vlastně posloucháte za šílenou ne-hudbu, zkuste jim pustit tohle více jak pětiminutové, ambientně pojaté sólo na cimbál. Jestli v nich dříme alespoň trocha pochopení pro experiment, vítězství je vaše. Folklór podle Aarona Spectra staví nad hudební propastí jménem "generation gap" bytelný most, který (věřím) dokáže tenhle geniální nástroj vybudovat v jakékoliv době, pokud jeho struny rozezní člověk, který "ví".

Kromě titulní věci, která s cimbálem stojí a padá, je charakteristický zvuk tohoto nástroje ke slyšení i na dalších místech desky (Morning Under Leaves či výtečný remix Break Ya Neck, v originále skladba od kolegy z labelu, projektu Lapsed Jasona Stevense). V nich už sice hraje "pouze" doprovodnou roli, ale v celkovém kontextu působí spolu s (ještě častěji používanou) kytarou jako výrazný stmelující prvek, který spolupomáhá vytvořit jednotnou atmosféru celého alba. Ta je spíše pochmurná, lehce melancholická a do sebe uzavřená, přestože čas od času jisté náznaky agrese či zloby nervózně probublávají na hladinu (již zmíněný služebně nejstarší "ztracený track" – osmiminutová pronikavá glitch psychedelie The Wrong Fuel, nebo pro změnu opět glitchem infikovaný instrumentální hip hop Down in the Gutter v celé své temné kráse).

Ještě povedenějším remixovým dílkem než předělávka Break Ya Neck od Lapsed, je pak píseň Ocean (v originále Aarktica). S trojicí Dulcimer, The Wrong Fuel a Down in the Gutter čtvrtý vrchol desky a zároveň i jedna ze dvou vokálem zpestřených skladeb (tou druhou je nevýrazná závěrečná Degrees s hostující zpěvačkou Kazumi). Lehce k postrocku odkazující downtempo s (jak jinak) glitchem prodchnutými beaty a (jak jinak) kytarovými / cimbálovými mini motivy má bezpečně nejblíže k písňové struktuře a potvrzuje, že Aaron Spectre dokáže ze svého skladatelského umu těžit i při remixérské práci.

Osmdesátý release Ad Noiseam sice má i dvě tři slabší místa, ale pořád je až příliš vydařenou nahrávkou na to, abyste nechali "ztracené" skladby ztracenými. Tyhle Lost Tracks si totiž zaslouží být "found".

80 %

navštivte:
www.aaronspectre.com

poslechněte si:
http://virb.com/aaronspectre
www.adnoiseam.net