Novinky

Radůza - V salonu barokních dam

Radůza - V salonu barokních dam Radůza - V salonu barokních dam
14 skladeb / 50:19, Indies MG

"Strojek tiše tiká
nic tak neutíká
jako šťastná hodina...
(V salonu barokních dam)

Na svém čtvrtém řadovém albu V salonu barokních dam – desce věnované s vděčností Radůzině učitelce Zuzaně Navarové – je písničkářka najednou dost jiná, než jak ji známe. Než jak jsme na ni zvyklí a jak ji někteří máme rádi. Jiná je ve své křehkosti/zranitelnosti, taky je "lehčí" o harmoniku, která tu skoro chybí/nechybí. Znáte přece tu O chytré horákyni, ne?

Sáhne-li autor po cizím textu, zvlášť zhudební-li poesii klasika a zařadí ji na album mezi vlastní kvalitní songy aniž by čněla, zaslouží si poklonu. Jednu takovou tedy vysekávám Radůze za Nerudovu Píseň kosmickou (zpěv XXX. Variace II.), zde až chrámově majestátnou. Alespoň se Jan nemusí v hrobě hanbou obracet. A vůbec – je dobře, že si písničkářka vzpomněla.

Melancholie není Radůze na novince cizí, na fňukání ale zapomeňte. Dopis Taťáně, to je takový ten rusko/francouzský stesk, na velké Rusi přikrmovaný stakany vodky. Podobný případ je i Moře pod Smyrnou, kde se doprovází na minimalisticky znějící klavír, či písnička Něžně a mistrně opět s klavírem a také s hobojem. "Tak prostě jak roste žito, ať žiju co má být žito..."

Vše, co má písničkářka ráda, a co ji dělá šťastnou, má už úvodní song Zářivý prostor. V prvních vteřinách zaštěká Radčin pes Čertík, spinet (?) zde je barokně-minimalistický, do zpěvu Ona dává vše. Hlas jí ale mění miminko. Způsobuje, že zní nosově, jinak.

Na té skladbě mě baví i rapové intermezzo s jednoduchým doprovodem bicích: "Roním slzy do fernetu, cigaretu v letu i když tolik let už nekouřím a ani nepiju/ holka v letu do korzetu strčí dýško a hned je tu důvod, pro kterej i tebe přežiju/ Ten chlápek z dveří neuvěří oč tu běží... dneska večer budu hodně veselá/ A – koukni sněží – střechy věží v loužích leží na nábřeží/ nevím, proč se se vším tolik nadělá." Rozumíte tomu? Ani já, ale nevadí – zní to zajímavě. Na druhou stranu je však trochu otrava poslouchat víckrát refrén Zářivého prostoru: "Přichází, odchází vychází, a vchází přichází, odchází, vychází a vchází přichází odchází, vychází a vchází, prochází".

Překvapivá je píseň, která dala CD s přebalem brněnského komiksového výtvarníka Jiřího Zimčíka jméno. Beru ji jako vyznání baroku, jeho hudbě, atmosféře, umělcům... Jaký to propastný rozdíl oproti country fórku/odlehčení Vařič a mapa, kde si Radůza zdánlivě střílí z trampíků. Ale chyba lávky, i tak může v jejím podání vypadat nostalgie. Za doprovodu banjisty par excellence Luboše Maliny tu jódluje a rýmy sype z rukávu. Můžete jí to žrát či za břicho se (smíchy) popadat – jak libo.

Dávný hit "Čím dál, plují lodi tím delší je loučení...", ale i Ravelovo Bolero mi evokuje písnička Můj počerný anděli. Citovka se smyčcovým kvartetem i akordeonem. Má ho jako jediná na albu, podotýkám.

Radůza je ale i pěkná dračice, či ještě spíš femme fatale. "...jen když tě zabiju, sama to přežiju – dnes se mě miláčku boj. V smrtelném zápase chytneme se v pase, střetnem´ se zblízka a fest. Bez cizí pomoci, bez falše vší mocí, bez póz a zdvořilých gest,"" zpívá. A já si nejednou nejsem jistý, zda tu – zas v doprovodu smyčcového kvarteta – není řeč o milostném zápase. "Něžně a mistrně, v pohybu ustrnem, cítit je pot náš a strach, nehty si zaryjem, v těla pak zavyjem, tys můj a já jsem tvůj vrah..." No jó, jde o Lásku a Milování, později – skrze slova s rRyčným eRr – i po francouzku.

I píseň Kráčím (a zase ten klavír!) je důkazem, že (jemno)cit tentokrát u Radůzy dostal předost před cikánskými či hospodskými odrhovačkami. Před dryáčnictvím a lidovostí až drsnou, jimiž ještě onehdá konkurovala i Jimovi Čertovi a Vaškovi Koubkovi. A dokonce ani píseň Celé noci tě volám, zpestřená free jazzovou trubkou Miroslava Hloucala – ač je na albu hlasově nejdůraznější – není TEN případ. Od zmíněných ryčných se liší zhruba o dva tóny waitsovy stupnice.

Co to má pořád ta Radůza s těma andělama?, napadlo mě u předposlední písničky. Řešit to ale nebudu, měl jsem se zeptat v již uveřejněném rozhovoru. Spíš si říkám – při romantické skladbě pojmenované Pevný úder – Kdy a jak asi Radůza tohle album pokřtí? A hlavně – Na kolika dalších koncertech ji pak ještě uslyšíme se smyčcovým kvartetem, které jí v písničkách nové desky tak sluší?

A pak je mi trochu záhadou, proč romský song Ma phuč mandar – díky hostům nejrockověji znějící kousek alba – "uklidila" Radůza až na konec CD. Snad proto, že by se mezi intimními písněmi (jichž je deska plná) "cítil" jak nahej v trní?

85%

navštivte a poslechněte si:
www.raduza.eu