Novinky

Eggnoise - Albumen

Eggnoise - Albumen Eggnoise - Albumen
12 skladeb / 39:22, Good Day Records

Eggnoise je kapela, která v roce 2003 vydáním svého debutového alba nečekaně zabodovala. Nominace na hudební ceny, klip What a World v komerčních televizních hitparádách - v české krajině věci nevídané pro jakékoliv uskupení, které se hlásí k tomu, že hraje (byť pouze částečně) jazz. Od té doby si pravidelným koncertováním vysloužila pozici české hudební stálice, se kterou se počítá. Problémem ale byl nedostatek nového materiálu. Pořád ten stejný playlist po několik let zapříčiňoval, že už šlo mnohdy spíše o hájení dobytých kvót, než o obsazování nových. Nyní tu máme CD Albumen a nasnadě je otázka, zda za jeho zvuků zavelí kapela pochodový marš vpřed a dobude věrnost nových posluchačů. Na její zodpovězení je potřeba delší časový úsek, nicméně již nyní můžeme říct, že kurz je změněn a Eggnoise se rozhodli jít jiným směrem.

Nový sound je rozmanitější, ještě více multižánrový a především mnohem víc „popy“ než „jazzy“. Pokud se chystáte tuto desku zakoupit, přichystejte svá sluchová ústrojí na detailně propracované aranže, střídání stylů bez varování a skladby, které přes všechen ten šrumec drží pohromadě. Un homme d'action zurčí jak horský potok. Pohodová vydrnkávaná melodie zadrhne jen na pár sekund v okamžik jejího elektronického rozostření, dvojhlasy jsou křišťálově čisté. Velmi subtilní a příjemná věc, co uplyne ani nevíte jak. V kontrastu je skladba Robbers in the House - začíná jako obyčejná kytarovka, po dvou minutách jí na pár sekund vystřídá dechovková výplň následovaná jazzovým jamem přerušeným hutným kytarovým riffem. Ten poslouží ale jen jako přechod k jazz-popu, rockový nářez dostane prostor až v závěrečné minutě a půl společně s křičeně-sípaným "We're breaking in", aby skladba finišovala závěrečné sekundy jen za líbezných zvuků příčné flétny. Totální blázinec, na jehož koncertní provedení si poměrně úspěšně začínám budovat návyk.

Meteorology posouvají rytmicky dál umělé bubny. Jejich neměnný tep drží píseň pohromadě, ač popový základ je doplněn jazzovými vložkami, pozorně naslouchající postřehnou i scratch (je jen jeden, o scratchování proto radši nemluvme) a závěr tracku je vyveden ve vypjatém swingovém hávu. Úspěšného využití nasamplovaného zvuku budiž příkladem i skladba Empty. Vokální party se za pomocí smyčců jakoby snaží osvobodit od chmurných poloh základní basové linky, ale rozervaný sampl je v zápětí sráží zpět do prachu pesimismu.

Delší popis by si pro svoji strukturu zasloužilo jistě více skladeb, ale byl by to zbytečně dlouhý výčet. Obecně lze říci, že Albumen je deskou velmi rozmanitou. Základní sound skladeb je často popový, ale Eggnoise nemají problém ho přerušit ukázkou jejich schopností v jiných hudebních žánrech. Může to být v Senses předvedená kombinace přímočaré popiny s rockem jdoucím od klasického tklivého kytarového sóla až po drsnější riffy s chroptěním utínající při závěru něco, co nabírá strašidelné rozměry... (až se to bojím napsat) diska. Může to být třeba ale i latina s dominantní akustickou kytarou jako v závěrečné Unsound. Členové kapely jsou zkrátka hračičkové a je to poznat.

Původně jsem chtěl strhnout v hodnocení pěkných pár procent zato, že album nedrží pohromadě. Přestože jsou písně dle hesla "každý pes jiná ves", změnil jsem názor. Při soustředěném poslechu je zřetelný společný jmenovatel v podobě zvukové bohatosti a citu pro píseň. Přidejte ještě výtečný vokál Ondřeje Kopičky, instrumentální zručnost ansámblu a výsledek je více než potěšující. Eggnoise vytvořili album, které je ze všeho nejvíce popové. Jen jedna jediná píseň přesáhne čtyři minuty, přesto do nich skupina dokáže dostat přehršel rytmů, melodií a nápadů. Slovo pop tak není v tomto případě nadávkou, spíše je ukázkou toho, jak by třeba pop mohl znít. Dlouhé čekání na novou desku se tedy v případě Eggnoise rozhodně vyplatilo.

85%

navštivte:
www.eggnoise.cz

poslechněte si:
myspace.com/eggnoiseband