Ohledně téhle kapely a její nové desky se na českých hudebních serverech rozhořela docela vášnivá diskuze. Docela to chápu, ačkoli většina zmiňovaných argumentů šla podle mě trošku mimo terč. Je úplně jedno, co je a není "true" emo, kolik skupin se smí kopírovat, nebo může-li si emo soubor dovolit inspiraci Beach Boys (a proč probůh ne!?). Kapela, jež vyrostla na přímočarém a bezstarostném melodickém screamo-punku a dnes se v amerických late night shows prezentuje akustickými cíťovinami o Bohu, jež neštěkají, neřku-li koušou, kapela, která předskakovala jak Glassjaw tak HIM, taková kapela nemůže nevznítit plamen kontroverze. Takže tady je podstata jinde. A příběh této desky je dlouhý...

Před nahráváním frontman a dominantní autor hudby Brand New Jesse Lacey prošel těžkými problémy se zdravím a na základě toho, jak nová deska zní, bych řekl, že šel do sebe. A mám pocit, že si v nemocnici dával Bibli...?

Produkci Brand New rozhodně nepodcenili. Dema k poslední desce dokonce pustili via web do světa jako untitled tracks. Zvukově nahrávce není co vytknout, vše je právě tak naléhavé, jak se sluší. Stejně je to vlastně víceméně s celou (čistě) hudební náplní. Hoši umí skládat, perfektně pracují s atmosférou a především z aranží by se jeden... pokadil blahem. Oproti dřívější tvorbě je deska na víc poslechů. Ale není zas tak neproniknutelná. Podstata BN zůstala, kompoziční schopnosti byly prohloubeny. Ostré screamo nátěry se střídají s lyričtějšími pasážemi, kde je však stále cítit napětí a závažnost opěvovaných témat. Znáte to - smrt nevinných dětí, fatální neschopnost cituplného vztahu s ženou, rozervaný mladík pochybující o svém "straight edge" životě, za který by strčil své cenné, kytaru obsluhující ruce do ohně. Je tu jen pár tak trošku vycpávkových momentů. Především dvě instrumentálky vesměs o ničem. Ale ty možná hovoří za mnohé. Vždyť kapelu, která má skutečně co říct, poznáte právě podle toho, že i tyhle črty mají na desce své místo.

Co tedy na desce (podle mého názoru) není tak úplně v pořádku? Dá se to demonstrovat třebas na textech. Jsou zábavné, sdělné, technicky vzato výborně napsané. Verše jsou hravé a trefné, originální a přitom řeší "to podstatný" způsobem na první pohled jdoucím pod povrch. Jenže je to vesměs tak strašně košer, že bych z toho tak trochu blil.

Nevadí mi kapely, co za každou cenu nemusí rebelovat, vadí mi kritici, co rebelii potřebují k tomu, aby kapelu poplácali po rameni. Jenže tady tak nějak tuším, že jestli to takhle s Brand New půjde dál, za pár alb z nich budou stálice amerického emo-country (berte to s rezervou, ač na druhou stranu přesně tenhle pocit mám třeba z jejich public TV performances - třeba skladba Jesus, mrkněte sami: www.youtube.com/watch...), což bude naprosto v pořádku, neboť i jejich fanoušci budou potřebovat svůj AOR (adult orientated rock). Téma Boha bude v Americe korektní i od punkera. Obzvlášť od doby American Idiot. I've been that so-called punk rock rebel till Bon Jovi came around to save my life.

Fandové Brand New nemusí souhlasit, i já rád na příští desce uvěřím opaku, ale zatím mám pocit, že tihle šikulové vedení maximálně korektním týpkem s vizáží Johna Mayera, kterej by tu kapuci nosit NEMĚL, jdou po cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly a "pravými" hodnotami. Názvem nové desky nám neúmyslně odhalují, že o jejich duši bojuje Bůh s Ďáblem. Pravda vyjde vždycky najevo, byť často ne v prvním plánu. Ale když na to nemyslím, ta deska mě moc bavi. Akorát ji nemůžu mít opravdu rád. Ne víc než na sedmdesát.

70%

navštivte:
www.fightoffyourdemons.com

poslechněte si:
myspace.com/brandnew