Novinky

Crash Frequency: společná platforma australské darkwave scény

VA - Crash Frequency 2 Sampler – Crash Frequency 2 (Australian Independent Darkwave)
28 skladeb / 67:22 a 61:53, Crash Frequency

Celkem čtyřikrát už jsme se „na stránkách“ Freemusic.cz otírali o sdružení Crash Frequency, jež od roku 2004 pomáhá australským kapelám s promotion v zahraničí. Že se nejedná o planou snahu, dokazují jasná fakta: většině současných kapel jsou jejich nové desky licencovány všude po světě a formace zhusta vyjíždějí ze své domoviny koncertovat i na takové akce, jako je festival Wave Gotik Treffen nebo Castleparty. Po první kompilaci, která vyšla před dvěma roky, přichází následovník dokonce v dvojdiskovém balení. Ten představuje celou patnáctku akvizicí, kteří reprezentují snad kompletní šíři dnešní darkwave muziky. Od deathrocku (Dazychain), přes gotický rock (The Tycho Brahe), temný pop a nádech středověku (The Crystalline Effect, Dandelion Wine), synthpop (Ikon, Resurrection Eve), klasické EBM (Angel Theory) až k cyber nářezům (Angelspit). Zatímco první disk je naplněn povětšinou ukázkami z čerstvé tvorby všech sdružení, druhý disk je napěchován tanečnějším remixy. Někteří upravují sami sebe (Angelspit, The Crystalline Effect), ale většina hraje malá „škatulata, škatulata hejbejte se“. Real Life remixují The Tycho Brahe, Angel Theory míchají Tankt, Lux Voltaire zase připravili jinou verzi The Process Void. Abych řekl pravdu, většina předělávek mě neoslovuje tak, jako originály na prvním kotoučku. Ale i zde se najdou výjimky. Lux Voltaire představili zajímavou novinku na pomezí temného popu a EBM, spíše zahloubaní The Tenth Stage se díky remixu Davida Foremana z Tankt stali nečekanými hitmakery, ale především Dandelion Wine naspeedovali vlastní středověkou křehkost Arc rammsteinovskými kytarami, perkusemi a techno rytmem do novotvaru, který se jen tak neslyší! Celá kombinace ale slouží svému účelu - představení domácí australské darkwave scény - více než dobře. Kéž bychom měli něco podobného taky v Čechách!

CD1 – 80%
CD2 – 55%


Navštivte:
crashfrequency.com

Poslechněte si:
myspace.com/crashfrequencycollective


Dazychain - Love Is Hate-Peace Is War Dazychain - Love Is Hate-Peace Is War
11 skladeb / 40:11, Totenkoft rec.

Dvojice Dazychain se od celé dvacetihlavé smečky Crash Frequency odlišuje svými kořeny. Ty jsou totiž u Dazy (zpěv, kytary, klávesy, programování) a Norberta Lehmanna (kytary, basa, bicí programování a klávesy) jasně zarostlé hluboko v punku. Na tříakordovou kytarovou kostru dvojice nabaluje odkazy na klasický rock Alice Coopera, Kiss a chuligánství ranných Guns’n’Roses, rozšířené o technologické vymoženosti poslední dekády. Nejvíce je pocítíme ve výborné předělávce Cherry Bomb, kterou původně v roce 1976 ukuchtili The Runaways, kde hezky vyzní vtipně zakopnuté programované bicí. Technologické vychytávky najdeme i na dalších místech alba, prim ale hraje bezhlavý útok na branku, který je podporován naštvaným, ale přesto melodicky výrazným hlasem Dazy. Ta svojí hudbu v jednom rozhovoru oštemplovala nálepkou „industrial glam“, jiní zase přispěchali s přirovnáním Garbage obcujících s Rammstein. Je zajímavé, že deathrock tohoto střihu je častokrát přitažlivější pro industrialisty, než pravověrné rockery. Přitom se jedná i v případě Dazychain jen o lehkou modifikaci dřevních rockových postupů s mírně přidanou technologickou hodnotou. Je ale pravdou, že vcelku radikální image, kterou tyto kapely mají, je bližší právě gotikům. Tak či onak, deska Love is Hate-Peace Is War je v každém případě dobrým albem, které mohu s klidem doporučit.

75%


Navštivte:
dazychain.net

Poslechněte si:
myspace.com/dazychain


The Tenth Stage – The Tenth Stage The Tenth Stage – The Tenth Stage
14 skladeb / 64:56, The Tenth Stage

Formace The Tenth Stage vznikla v prosinci léta páně 2005 prostě, ba téměř šablonovitě. Robertovi Massagliovi, polovině EBM dua Tankt, se nashromáždil dostatek materiálu, který značně vybočoval z tvrdě elektronických kolejí, kterými si to domovská formace již pár let hasila. A tak, když pracoval s producentem Johnem Van Ahlenem na vokálních linkách pro novou desku, nabídl mu svůj nevyužitý materiál, na němž začali společně pracovat. Neuplynul ani rok a eponimní deska The Tenth Stage byla na světě.

Výsledný tvar je dalek klasickému klišé ostrých syntetických hochů, jak po hudební, tak i textové stránce. Ba naopak, když útěk, tak se vším všudy a navíc všemi směry. Temnota v pozadí zůstává, jinak se dočkáme blues (Wolf Call, Banquet For Eight, Mary Rose), reggae (Sweet Jenny), dubu (The Hangman Retribution), vypjatých kousků s klavírem, spinetem nebo hostujícími operními zpěvačkami (Francois Martin, Maman Marie's Dance, I Never Promised You A Rose Garden), ale i dark popu v duchu Daine Lakaien či Chandeen (The Tenth Stage, Storage Problem,…). V textech nenajdeme sloganovitý nihilismus, ale nezvyklé příběhy často ubíhající do historie. Lahůdkou je pak naprosto čitelný a průzračný zvuk nahrávky, jež se doslova mazlí s každou linkou a poslech na sluchátkách se tak stává pravým audiofilovým potěšením.

The Tenth Stage nevsadili na jednoduché vypalovačky. Jejich debutové album přináší přemýšlivý, přesto stále melodicky přístupný novotvar, jehož strávení by nemělo dělat potíže žádnému mainsteamovému posluchači. Osobně vysekávám hlubokou poklonu a těším se na nové nahrávky z připravovaného druhého CD, které již dnes prý podle kapely vznikají doslova před očima.

95%


Navštivte:
thetenthstage.com

Poslechněte si:
myspace.com/thetenthstage


Pavel Zelinka - Radio AKROPOLIS