Proběhl šestý ročník hudebního festivalu, který si v českém prostředí vybudoval statut události roku. V roce 2005 a 2006, kdy ostravské Barvy zazářily i zlatou v podobě Anděla jako ceny Akademie populární hudby, se tato jedinečnost zoficializovala. Důležitější však je, že se povědomí o kvalitách akce rozšířilo do širokého spektra veřejnosti a ta v uplynulých dnech festival podpořila rekordní návštěvou. Podle vyjádření festivalového vedení v čele s hlavní ředitelkou a dramaturgyní Zlatou Holušovou, bylo splněno jedno z předsevzetí letošního ročníku, protože se ho zúčastnilo přes dvacet tisíc návštěvníků. Jedním z důvodů, kterým si festival získal důvěru je schopnost bourání hranic. Jeho obsahem je World Music a ta nemá hranice. A přístup organizátorů se taky vyznačuje snahou o jakousi komplexní bezbariérovost, nesvázanost. O to sympatičtější je, že celý projekt vyznívá lidsky, jaksi kultivovaně. Ve výsledku pak na Colours of Ostrava lze vidět rozesmátého dvouletého chlapečka a decentní postarší dámu, jak společně vstřebávají atmosféru kamerunského jazzu. A to, dle mého, vůbec není špatnou cestou.

Čtvrtek, jako rozjezdový den byl svým obsazením chytře nepodhodnocen. A tak mohlo obstojně početné publikum přihlížet tomu, jak se Gipsy.cz zhostili úlohy zahájit festival celkem obstojně. Náš doposavad jediný účastník slavného Glastonbury Festival předvedl fúzi hip-hopové rytmiky s typickou harmonií cikánského folku. Při libozvučných falších nejlépe vyznívajících v souzvucích akordeonu Petra Surmaje a houslí Vojty Lavičky, nám gadžům nezbývalo než čumět. Nejsilnějším momentem vystoupení této rómské čtveřice byl přirozeně úspěšný hit Romano Hip Hop, který dokázal frontman Radoslav Banga energicky prodat.

Dalo by se říci, že Gipsy.cz předskakovali čtvrteční hvězdě Colours, Goranu Bregovićovi. Ten je v zásadě na stejné hudební vlně. Jen zní mnohem tradičněji. A jeho cikánský feeling je jihovýchodnější, zemitější, ryzejší, živočišnější - balkánský. Kuriózní byla situace z předfestivalové tiskové konference, jejímž hostem Goran Bregović byl. Na otázku, zda nějak reflektuje český hudební folklór zmínil dechovku se kterou se opíjel a natáčel hudbu k filmu Underground (E. Kusturica; 1995) a právě Gipsy.cz, jejichž pirátskou kopii mu nedávno někdo podstrčil, že to prý docela ujde. "Nedávno mi někdo dal CD nějakých cikánů z ČR. Znělo to nějak jako..." Přebroukal pasáž Romano Hip Hop, ve snaze nám přiblížit motiv, který si zapamatoval a dobrat se tak totožnosti kapely. Přítomné vedení festivalu mu pološeptem vysvětlilo, že ti cikáni se jmenují Cikáni.cz a že vystoupí před ním, na stejném pódiu, o hodinu a půl dřív.

Goran Bregović na Barvy přivezl menší, ze svých dvou součastných projektů, desetičlenný Wedding and Funeral Band. Jeho řízná dechová sekce ze Srbska se na pódium protroubila davem publika. Efektní nástup zase naopak vtáhl diváky do dění na scéně, kde postupně zazněly skladby z poslední řadové desky, slavné filmové kompozice i části opery Carmen With Happpy End. Partitura této opery prozatím není kompletní a Bregović ji v průběhu aktuálního turné dopracovává, zároveň se stejnojmenným filmovým scénářem. Koncipuje ji pro jakýkoli pohřební, či svatební orchestr. ...budou ji pak za spropitné moct kdykoli hrát. Dám ho veřejnosti k dispozici." Charakteristické vokály pak při vystoupení obstarávaly dvě maďarské zpěvačky oděné v krojích, zřejmě sestry. Hlavním strůjcem realizace Bregovićovy hudby však byl zpěvák, bubeník a akordeonista souboru. tento vynikající hudebník s nesmírným citem pro prožitek a atmosféru balkánské osudovosti interpretoval Bregovićovy skladby s vášní a umocňoval tak jejich hloubku. Sám autor pozoroval jakými se tentokráte jeho písně ubírají směry s kytarou na klíně a občasnou korekcí pomocí rukama vytvářených gest tyto rozlety jemně korigoval.

Vzhledem k tomu, že se svým souborem ochotně přidával a zahříval tak deštěm prochlazené publikum se zdá, že se mu atmosféra večera líbila. Možná, že se od Bregoviće čekala větší dynamika a lyrické, poklidné pasáže tak byly přijímány v očekávání těch strhujícnějších, které nepřišli v nijak značné míře. Přesto však bylo vystoupení zážitkem, závěrečným Kalasnjikovem stvrzeným v těžko zapomenutelný. Opravdová balkánská folklórem prošpikovaná svatba.

Po Goranu Bregovićovi přišli na řadu v Moravskoslezském regionu domácí Kryštof. Publikum vědělo co chce a podle spokojených ohlasů to také dostalo. K půlnoci se už nedalo netěšit na páteční program, vždyť tolik muzikantů se teprve mělo dostat "k mikrofonu"...

Fotky: Kryštofotí + Zzabak (c) 2007.