Ve stejném roce, kdy se z nadšení farmáře Michaela Eavise a jeho druhé ženy Jean uskutečnil první oficiální ročník legendárního britského festivalu Glastonbury, se zároveň na ostrově Sjælland patřícímu k Dánsku odehrál první roskildský svátek hudby. Zda měl rok 1971 fluidum, které události konané v tomto období předurčilo k úspěchu, není nikterak prokázané (mluvíme o čase, kdy se narodila Missy Elliott, zemřel Jim Morrison a ve Státech vyšlo album Paranoid od Black Sabbath), jedno však zůstává jisté. Oba tyto festivaly, Glastonbury i Roskilde, se úspěšně postupem času staly největšími hudeb- ními akcemi letní sezóny s pravidelně nejvyšší návštěvností v Evropě.

Severské festivalové dění nebylo sice letos vyprodáno za necelé dvě hodiny jako jeho anglický konkurent (na této skutečnosti má samozřejmě svůj podíl dychtivost fanoušků, kteří se mohli cítit roční odmlkou v pořádání Glastonbury deprimováni), přesto však jeho program zapříčinil mnohá vzrušená chvění v hrudi.

Za první velké jméno a záruku kvality na dánském Roskilde se počítá kanadské uskupení Arcade Fire, které ve čtvrtek svým vystoupením otevřelo Arena stage a oslnilo tak všechny přítomné. Úvodní skladba Keep the Car Running následovaná hitem Black Mirror přesně definovala význam slova velkolepý a předpověděla, že se bude playlist skládat především z materiálu aktuální desky Neon Bible, která vyšla v březnu u labelů Merge Records a Rough Trade. Projekce, zajímavě řešená show, čistá energie a plné nasazení kapely ruku v ruce neodvratně vedly v nadmíru sympatický koncertní zážitek a stejně jako u vás bude mít vždy své vyhrazené místo sbírka poštovních známek a stará korespondence z předelektronického věku, zůstanete věrni i téhle bezprostřední partě z Montrealu. Tento druh zalíbení je totiž celoživotním závazkem.

Z pestrého lineupu bylo možné vyčíst několik hudebních linií. První z nich zastupuje tradiční osvědčené hvězdy, které mají rezervovaný svůj prime time na hlavní Orange scéně. Mezi ně se řadí mýtická Bjork, Beastie Boys, Queens of The Stone Age nebo The Killers. Dále pak organizátoři tohoto ročníku vsadili na v současnosti stále oblíbenější projekty, kde se střetávají kytary se synťáky a elektronikou, s nadsázkou občasně označované za nu-rave. Živě se tedy představili nováčci Klaxons, CSS, LCD Soundsystem, New Young Pony Club, Justice či Goose. Kupodivu právě tato skvadra vzbudila lepší dojmy než kupříkladu na deskách velmi příjemní, živě však unylí Camera Obscura ze Skotska nebo Beastie Boys, kteří i přes veškerou svou snahu, gangsterské obleky a brýle vypůjčené z raných Tarantinových filmů nedokázali udržet pozornost a ta tolik potřebná "šťáva" na pódiu bohužel chyběla.

Překvapila však německá dvojice DJů Walter Merziger a Arno Kammermeier, skrývající se pod projektem Booka Shade. Ti se v prvních minutách svého setu připomněli s albem Movements a hravě si získali publikum Astoria stage. Mixováním housu, techna a electra dokázali do Roskilde přinést vzrušující prvek, což se v tomto roce, kdy nenastaly žádné nové neobvyklé objevy a zvraty, vysoce cení. Absenci překvapivých momentů alespoň částečně vyvážilo vystoupení islandské ikony Bjork, jejíž charisma vstoupilo na pódium hned při první Earth Intruders a zůstalo přítomné po celou dobu trvání koncertu. K živému podání poslední desky si k ruce vzala islandské sboristky, vizuální stránka show se plně podřídila duchu alba Volta. Barevné luxusní kostýmy neurčitých tvarů a proporcí, výrazně nalíčené tváře připomínající nelidské obsazení ze starých mýtů a jemný druh skryté agrese, který dokázal, že desítky tisíc přítomných diváků mrazila záda. Zvuk byl křišťálový a bosá paní na pódiu uhrančivě krásná. Jeden z několika vrcholů festivalu.

Když opomineme Miku, který za pět minut dvanáct nedorazil, padesát centimetrů srážek a tudíž nejdeštivější ročník v historii, slimáky na stanech, bahno v holinkách, placatky v pláštěnkách a falešné nápěvy v hlasivkách, i tento rok bylo na co koukat a co si užít. Jistě, těchto několik faktorů mohlo některým narušit jejich festivalové plány, ale kvalita zůstala a byla doceněna, jak dokazují i The National z New Yorku a jejich bezkonkurenční vystoupení, které fungovalo na festivalové půdě stejně dobře jako v malém prostoru klubu.

Fotky: www.roskilde-festival.dk