V chabém svitu zvolna dorůstajícího Měsíce vystupují z prostranství před starým a nějaký ten čas již také zjevně neobydleným domem dva navršené kopce suti a dalšího, kvůli stále ještě značné převaze temnoty, blíže neidentifikovatelného odpadu. Co ovšem lze v prostoru mezi těmito dvěma „miniskládkami“ identifikovat docela dobře, je očividně také už ne právě v nejlepší kondici se nacházející robot. Měsícem přeci jen podstatně lépe než zbylé okolí ozářená ležící plechová stvůra (a ostatně i celková atmosféra tohoto neutěšeného místa) dávají tušit, že události, které se zde odehrály, a jejichž alespoň zvukové spodobnění se Noel Wessels po sedmi letech všemožných náznaků a útržkovitých informací rozhodl zveřejnit v obsáhlejší formě, nebudou nijak veselým příběhem…

Kdyby v oprýskaných rámech oken zbyla nějaká skla (a někdy chybí i rámy samotné), patrně by většinu času do depresivního ticha noci děsivě drnčela v nepravidelných záchvěvech, přesně podle diktátu z útrob zchátralého domu vycházejících dunivých rytmů, zpřelámaných v důsledku jejich komplikované cesty „na povrch“. Existenci výplně oken však již připomínají pouze střepy zarůstající plevelem u venkovních zdí, potažmo pomalu zapadávající prachem na podlahách jednotlivých místností. Neklidné tepání tak může společně s lehce znervózňujícími melodiemi a občas i (o nic menší pohodu v duši navozujícími) lidskými hlasy volně pronikat do bezprostředního okolí vně domu a svým tajuplným zvukem stupňovat v člověku zvědavost, cože se tam uvnitř asi děje. (Ne, neprozradím...)

V epické struktuře skladeb debutového alba dovádí DJ Hidden k dokonalosti především pojem „klid před bouří“. Pokojnými melodiemi (ale aby nedošlo k omylu – nikterak odlehčenými či oddechovými) s neradostným vyzněním holandský producent posluchače nejdříve doslova uhoupe a ponechá v klamné jistotě i nadále poklidného děje, aby vzápětí spustil hard drum’n’bassovou průtrž temných elektr(on)ických mračen, z nichž „organizovaným chaosem“ cedí striktně nasekané beaty takovým způsobem, který by po předešlé zkušenosti s křehkými klávesovými deep motivy čekal jen málokdo.

Většinu tracků tudíž nelze přesně vymezit a zařadit mezi parketové vypalovačky, atmosférické zasněnosti, či hardcore produkci, jelikož si během svého vývoje často projdou minimálně dvěma a nejednou také všemi třemi zmíněnými stádii. Ne vždy je to ovšem k jejich dobru. Změny tempa a ostré přechody od „mírumilovné“ polohy k agresivní totiž někdy působí až příliš schizofrenně a rozmělněním vznikajícího klubového dusna zeslabují finální hudební zážitek (Ghost Breath). Daleko častěji ale naštěstí dokáže Noel Wessels vytěžit z této metody maximum, a nechává tak vzniknout opravdu perfektním kouskům (Death Seer, As She Laughed, Chrono, The Later After z těch nejlepších z nejlepších).

A i když kombinace jemných melodií a drsných, nekompromisních beatových podkladů samozřejmě není žádnou novinkou, v podobě, jakou DJ Hidden prezentuje na své dlouhohrající prvotině The Later After, zní výsledek zase trochu jinak, zajímavě a nově. Téměř osmdesát minut, ve kterých tak činí, je však na jeden zátah přeci jenom trochu moc.

75 %

navštivte:
www.djhidden.com

poslechněte si:
adnoiseam.net