Německý label Morr Music vydal v uplynulém roce docela slušnou řadu indie-rockových a post-folkových alb, až se v tom kvantu "unylých" zpívánek musel člověk zákonitě začít pomalu ale jistě ztrácet. Kvantita vítězila nad kvalitou a průměrné, k nerozeznání podobné (nejen) debutové nahrávky (nejen) neznámých projektů se začínaly docela slušně množit. Eponymní dlouhohrající prvotina dánské čtveřice People Press Play (tři pánové - dříve vystupující pod aliasem Future 3, jedna dáma - vokalistka Sara Savery) je v tomto ohledu doufejme blýsknutím na lepší časy a nikoliv výjimkou potvrzující i v dalších měsících u Morr Music plativší pravidlo…

Zběžným (prvním) poslechem za nesoustředěné mysli může zůstat ono zpracování ještě ve stínu formy, ale při dalších čtyřiceti minutách ve společnosti People Press Play už není pochyb. Pochyb o tom, že tahle deska nejen že chce být víc než jen pouhou jednou z mnoha šedých bezzubých myšek (které nebýt správné doby a správného místa zůstanou věčně ve stínu silnějších hlodavců, když už jsme u té zvířecí alegorie…), ale že se jí to i ve většině z deseti tichem oddělených částí opravdu daří. Neboli i šedá může mít více odstínů a být přes svou prvotní zdánlivou neatraktivnost velmi (fri)kulínská, stejně jako k (určitým typům) zachycení nejsou vždy výhradně potřeba právě ona zmíněná zubiska…

Osmasedmdesátý release Morr Music by mohl být takovou malou a pěknou výkladní skříní tohoto vydavatelství, jakýmsi sonickým obrazem, v němž se zrcadlí hlavní hudební rysy, které můžete na deskách vycházejících u tohoto německého labelu očekávat. Lehce rozostřené kytarové party doprovázejí elektronické (zvonivé, bublající, rachtavé, zkrátka) "šumruch" prvky a vzniklou indie-tronickou melancholii umocňuje "šeptavý" (místy až hraničící s kňouráním, ale nikdy naštěstí nepůsobící nepatřičně) ženský vokál (již zmíněná Sara Savery) přítomný téměř ve všech z deseti písní, jež se na People Press Play nacházejí. Převážně klidné melodie a nijak agresivní motivy v jednotném duchu nemají vzhledem ke krátké stopáži čas začít nudit, ale na jejich obranu potřeba hned vzápětí dodat, že až na dvě tři výjimky v nich ani onen negativní potenciál nedřímá.

People Press Play mají štěstí i v tom, že se svým debutem přišli v tak trochu hluchém "Morrov(sk)ém" období. Být mezi slepými jednookým králem (ehm, tu velmi drzou analogii brát s rezervou prosím) je vždy snadnější, než bojovat o přízeň a úspěch v konkurenci vydařených, top post-folk / indie-rockových nahrávek. Čímž samozřejmě nechci kvalitu této jedné nijak shazovat, což doufám dostatečně jasně vyplynulo z předešlých řádků a vyplyne i z poslední věty, která (navíc vzhledem k názvu projektu a desky) nemohla zůstat nevyřčena. Tak tedy: "People, press play!"

80 %

navštivte a poslechněte si:
myspace.com/peoplepressplay