Novinky

Fun Lovin´Criminals, 19.5., Rio de Riviera, Brno

Fun Lovin' Criminals Festivaly jsou dobrá věc. Uvidíte na nich spousty kapel, které byste samostatně z časových důvodů viděli těžko, a než vás u vchodu ochranka nechá polknout sliny, aby se dovnitř nedostala ani kapka tekutin, zahodí vám poslední tatranku a zjistíte, že uvnitř areálu stojí 0.5 litru vody 50 Kč, tak máte neodbytný pocit, že se to musí vyplatit i finančně. Další pravidlem bývá to, že headlineři, kvůli kterým jste si ten lístek koupili, jsou fajn, ale ne zase tak úžasní. Naopak v průběhu fesťáku objevíte, jak skvělé jsou některé kapely, o kterých jste neměli ani tušení. Nic takového ale tentokráte neplatilo. Rio de Riviera měl jen jednodenní trvání, a tak byla platnost výše zmíněných "pravidel" oslabena. A alespoň z mého osobního pohledu se žádné překvapení nekonalo a vrcholem večera byli opravdu "týpci, co mají New York v srdci".

Fun Lovin' Criminals nastoupili na pódium za půl hodiny dvanáct po výborných J.A.R. a utěšeném ohňostroji, a to ve svém stylu: ve skvěle padnoucích oblecích. Frontman Huey Morgan v šedivém obleku s rozhalenkou, obut do bílých lakýrek, klávesák, trumpetista a basák v jedné osobě Brian "Fast" Leiser v klasickém černém obleku s bílou košilí. Jen na bubeníka, který má cirka 150 kilo, se už sako nevešlo, a tak vzal za vděk rozepnutou košilí a povolenou kravatou - budiž mu pro prostorově výraznější tělesnou konstituci a potivý potenciál jeho práce tato nedbalost odpuštěna.

Fun Lovin' Criminals FLC začali svůj set jedním z největších hitů Loco a v následující King of the New York s nimi už zpívalo celé publikum, stejně jako v jediné skladbě z posledního alba Cityboy. I v Run Baby Run platilo, že z jejich směsice funku, rocku, soulu, blues, hiphopu a punku poslední ingredience spala. To se změnilo, až s 10th Street. Od té chvíle Huey řádně mlátil do strun a ještě přidal na intenzitě v Where the Bums Go, kdy se chopil baskytary i Fast. To už mělo publikum za sebou největší hity jako Korean Bodega, Passive-Aggressive a především Love Unlimited, kdy zpěvák převedl skvěle vydařenou spolupráci s publikem. FLC působili velmi bezprostředně a na světoznámé muzikanty jejich formátu dosti pokorně. Huey Morgan už není tou nadrzlou hvězdou vymetající ob noc večírky v Londýně a v New Yorku. Čas na něm zanechal stopy a kila navíc, a tak teď spíš vypadá jako usměvavý méďa v obleku od Armaniho.

Jestli jsem něco opravdu ocenil, tak to bylo to, že jsem ho skvěle slyšel. Huey Morgan velkou část skladeb nezpívá, a pokud uznáme, že rapuje, tak s velmi nevýrazným frázováním, spíše vypráví příběhy o dealerech, pasácích, děvkách a rozjetých party v NY. Proto smekám před prácí zvukaře, který svůj job odvedl na jedničku.

Fun Lovin' Criminals Diváci si mohli ještě vyslechnout něco pro cucáky - Blues for Suckers, představit si, jak se vykrádají banky, když jste nadraní valiem v Scooby Snacks a říct si: "To musela být teda noc..." u Big Night Out. FLC ale nejsou příliš o textech. Až na pár veršů s nápadem ala "If America's a tit then New York is the nipple. So suck on this and you may learn a little..." ze City Boy, mi připadají jejich texty dost ploché, stále o tom samém. Pánové mají blízko k newyorské galerce asi tak jako Iveta Bartošová ke kvalitnímu popu. Tu pózu jim ale vděčně odpouštím za instrumentální mišmaš, který texty doprovází. Jestli je Mr. Morgan Někdo, tak je to pan Kytarista. Jeho "guitar man" mu připravoval v průběhu noci pět kytar, ale nejvíce v provozu byla černá kráska Les Paul. Morgan dokazoval, že stále zůstává jedním z nejlepších versatilních hráčů. Přeskakoval z jedné techniky do druhé a na závěr koncertu si užil i delikatesní tapping. Dívat se z pár metrů na jeho umění bylo jedním ze zážitků, který v hlavě dozajista utkví na pěkně dlouho.

Po vytleskání to na chvíli vypadalo, že přijde i něco pomalejšího a vážnějšího. Kapela spustila začátek Gave Up on God, ale asi 40 sekund tklivých tónů usekl Morganova slova: "Forget that shit." a mocné hrábnutí do strun. Svižné tempo koncertu se nezměnilo, místo politicko-sociální obžaloby přišla vypalovačka Bombin the L a finální song byl eponymním Fun Loving Criminals. Morgan dopil poslední Coronu z plata, které měl na koncert připraveno, následovala úklona celého ansámblu, Mark Reid rozvlnil svá kila v taneční kreaci, a pak už jen zhasla světla... Fun Lovin' Criminals odvedli poctivý a radostný koncert naplněný jejich největšími hity, kupou hráčského umění a velkou porcí dobré nálady.