Novinky

The Field - From Here We Go Sublime

The Field - From Here We Go Sublime The Field - From Here We Go Sublime
10 skladeb / 65:41, Kompakt

Minimalistické "ambient techno" produkuje Axel Willner coby The Field zhruba od roku 2005. Kromě něj si vybíjí svou nadměrnou skladatelskou aktivitu i ve třech dalších aliasech (Lars Blek, Cordouan, Porte), přičemž minimal pod jejich hlavičkami tu více tu méně odstupuje do pozadí a nahrazuje jej (drone) ambient, glitch či dokonce prý i kytarové prvky. (Není možná! I když… asi je, protože zaloopované brnkání na kytaru je vlastně přítomno i na desce From Here We Go Sublime, konkrétně v tracku A Paw in My Face…) A aby toho nebylo málo, společně s Ola Keijerem ještě tvoří dvojčlenný projekt Speedwax. Největší pozdvižení (v tom nejpozitivnějším slova smyslu) však Axel Willner způsobil právě svým dlouhohrajícím debutem From Here We Go Sublime pod pseudonymem The Field.

A stačilo zdánlivě? tak málo. Natočit album (a vydat jej u nějaké významné, uznávané a dostatečně známé značky – v tomto případě Kompaktu, aby bylo zajištěno dostatečně plošné pokrytí…), ve kterém bude většina z deseti tracků postavena na stejné výstavbové šabloně, a pro každý z nich najít jeden hlavní, dostatečně (až hypnoticky) chytlavý melodický mini-motiv. (Dobře, někdy i dva. OK, tři taky…) Naroubovat ho na všudypřítomný, monotónně ubíhající čtyřtakt, postarat se o rychlý nájezd do skladby a potom už jen výše zmíněné zacyklit do nekonečné repetice. (Hlavně nic komplikovaného. Koneckonců kdo kdy slyšel komplikovanej minimál že jo.)

Axel Willner tak učinil a do žádných složitostí se provokativně nepustil ani ve struktuře skladeb, když je obdařil nijak překvapivým a snadno odhalitelným (no, to slovo je vzhledem k opravdu naprosto předvídatelnému pokračování až příliš sebevědomé) vývojem, jemuž zaplaťpámbu nechybí gradace, a postupným (v případě From Here We Go Sublime – znovu žádné otálení – neboli rychlým) nabalováním a "odbalováním" doprovodných prvků jako jsou nasamplované vokály, kytarové smyčky, syntezátorové linky… Ty alespoň obohacují a zpestřují celkový zvuk a přeci jen posunují tvorbu The Field blíže k tanečnějšímu a chytlavějšímu techhouseu (technu, místy až tranceu… vyberte si – škatulek je pro každého dostatek…) než ryzímu "true skool" minimalu. Od něho oddaluje debutovou desku The Field i atmosférický sound, který má na výsledné líbivosti (a snadno vznikající závislosti) nezanedbatelný podíl.

Z jednotného konceptu výrazněji vyčnívají dvě závěrečné skladby – Mobilia a From Here We Go Sublime. První z nich stojí na ne zrovna striktně rovném podkladu (broken beats?) a těží jednak z výrazné, (hlavně v počátku) posmutnělé downtempo atmosféry a především z melodické složky, která jakoby tak úplně nezapadá (že by anakolut?) do nalomeného rytmu. Titulní track je pak dokonce téměř offbeatovým zakončením alba složeným z krátkých, navzájem se prolínajících zaloopovaných pasáží, jež dohromady tvoří (za)jímavý celek, který se přibližně v polovině náhle zlomí v jakýsi elektronický "valčík". Ten je postupně zpomalován a zpomalován až (jak příznačné) vysublimuje do totální sonické rozplizlosti. A abych nezapomněl: Nenechte se odradit hrozivou desetiminutovou stopáží tracku The Deal. Axel Willner v něm všechno to, co dělá z jeho debutu výjimečnou nahrávku na současné mainstreamovější minimal / techno scéně (nikoliv formou, skladatelským přístupem či použitými prostředky, ale výsledným vyzněním, efektem), dovádí k dokonalosti a dokazuje potřebu existence jistého "hlavního proudu" coby protiváhy elektronického undergroundu, v němž by takováto deska pravděpodobně nikdy nevznikla. Což by byla nepochybně velká škoda.

Nic na tom není, řeklo by se. Provokativně jednoduché, nekomplikované až primitivní podklady, (vlezlá) melodická smyčka, která se s ubíhajícím časem (a odtepanými beaty) vyvíjí jen velmi zvolna (pokud tedy vůbec), repetitivní klubový "light sound" a ve výsledku silný účinek na posluchačovy sluchovody a především na jejich majitele samotného. From Here We Go Sublime. V opakování je skryta ohromná síla, což vědí minimalisté ze všech producentů elektronické hudby asi nejlépe. Nic na tom není (?). A přesto (nebo možná právě proto) je svým způsobem těžké natočit opravdu hitové minimalistické album, které přežije víc než tři obligátní poslechy. Švéd Axel Willner aka The Field takové album natočil. I proto, přes onu diskutabilní jednoduchost a opovážlivou prvoplánovost, tak vysoké hodnocení.

85 %

navštivte:
The Field

poslechněte si:
myspace.com/thefieldsthlm