Žánry, spojující vlivy a kořeny ještě v nedávné minulosti považované za nespojitelné, obvykle oštítkované nezbytnou předponou post-, se i u nás těší stále větší přízni a zájmu posluchačů. Těžko říct, zda-li je v tom chuť zdánlivě nového, potřeba zpestření si toho svého (tradičního), písečku, a nebo jen přesycenost jednoduchými pohledy a jednoznačnými vyzněními. U postmetalových, postrockových či posthardcorových alb či koncertů totiž neexistuje nějaký jednotný pohled, hrají tu zcela zásadní roli i takové věci jako nálada a rozpoložení posluchače – to, co vás jeden den může úplně rozsekat, vám jindy může připadat nudné a rozvleklé. O tom, že se to vztahuje i na Red Sparowes nepochybujte ani vteřinu. I je můžete brát jen pocitově i jako ukázku instrumentálních schopností - vše dovoleno.

Nemá smysl opakovat background skupiny i příběh, který si jejich album zvolilo za své téma. Je ostatně pro celkové vyznění až tak důležité vědět, kde jinde taky členy RS najdeme a jaký koncept prostřednictvím názvů skladeb k albu připojili? Ano, může to posluchači změnit úhel pohledu, přidat mu na pocitu důležitosti, na sebevědomí, které třeba v mém případě ta hudba zatlouká do země. Ale buďme upřímní – i kdyby tu nebyla ona všude zdůrazňovaná historická událost, která tvoří stěžejní téma alba (viz. první pohled), a skladby byly třeba jen číslovány jako to dělají Lvmen, na hudbě samotné by to v zásadě nic nezměnilo.

A ta je pro mě fenomenální. Mnohé instrumentální party si potrpí na dlouhá intra, postupné navozování nálad, vrstvení a rozvíjení. RS to nijak neřeší a hned jdou na věc. Nesází na tajuplnost, jejich motivy jakoby si už od základu vetkly za cíl otevřenost a průzračnost. Představte si křišťálovou vlnu, která vás zvolna, nikterak razantně, ale zato důkladně a do posledního koutečku a záhybu zaplaví, naplní, a obklopí ze všech stran. Není to jako u třeba u jiných o prolínání tichých, křehkých míst a vygradovaných agresivních hlukových stěn. Hudebně se tu od počátku odvíjí jakýsi imaginární příběh, promyšlený soundtrack, ke kterému už vlastně ani nepořebujete obraz. Nechci tím ani v nejmenším nijak degradovat děsivost reality, která stojí v pozadí, a je rozhodně silným tématem, ale pro mě "až" v druhém plánu. Nálady se nestřídají, jsou tu přítomné od počátku do konce. Temné, neradostné, prostě realistické. Pokud patříte k těm, kteří nezbytně potřebují gradaci, budete tady nejspíš zklamáni. RS si s motivy pohrávají, obracejí je naruby, ukazují různé podoby, nabízejí možnosti, neradí jak vše uchopit. Aneb abych se vrátil k úvodu - vše je jen na posluchači. Pustá, zdecimovaná krajina nebo otevírající se krása východoasijské přírody, kterou stejně nelze zkrotit?

Tahle deska - a to už jen opakuji po jiných - vyzařuje magickou energii. Dostává mě svou otevřenou náručí. Zní to hloupě, ale není jen o relaxaci či prostém poslechu - troufám si tvrdit, že duchovně povznáší. Spousta post-rockových alb je si podobných jak vejce vejci, tohle - právě tím vším - pro mě vystupuje z davu. A nepochybuji, že výjimečným zážitkem bude i blížící se koncertní provedení.

85%

navštivte:
www.redsparowes.com

poslechněte si:
myspace.com/redsparowes