Jefrey Leighton Brown - Change Has Got to Come!

V průměru sedmiminutové rozšafné (soul)jazzové kompozice s nepřeslechnutelným saxofonem v popředí (Jefrey Leighton Brown během šesti skladeb vystřídá baryton, tenor i alt) plynou na Change Has Got to Come! v převážně klidnějších (až melancholických) tempech, rytmus udávají typicky rozmáchlé bicí s převahou činel a dalších zvonivě rezonujících „poklic“ a dvakrát pestrou paletu nástrojů doplní i vokál. Zážitek z písně October umocňuje zpěvačka se slušnými operními předpoklady Daphna Rivah Kohn a v závěrečné a zároveň i titulní skladbě kromě bubnování ovládne vokální part jeden ze čtyř hostů, Barry Leroy Hampton. Kromě něj a zmíněné „operní pěvkyně“ si Jefrey Leighton Brown přizval na pomoc ještě bratra / baskytaristu Mitche Patricka Browna a hráče na (v jazzu pravda nepříliš často slýchaný) sitár, Johna VanDykea Vassalla.

Na albu Change Has Got to Come! samozřejmě nechybí typické jazzové „vyhrávky“ a zdánlivě nikdy nekončící sóla (samozřejmě především saxofonová), ve kterých Jefrey Leighton Brown ukazuje své hráčské umění „na plné plíce“ (i když během pětačtyřiceti minut sedne i za bicí, případně sáhne po kytaře či vibrafonu). Sedmiminutové stopáže jsou i pro ne zrovna jazzové nadšence v tomto ohledu ještě „únosné“, ale na druhou stranu zase ne tak krátké, aby se u poslechu některé ze šesti skladeb nemohli patřičně ostřílenější posluchači zasnít a sedět najednou v rohové pohovce v tom zakouřeném salónku na sklonku (doplňte svá oblíbená jazzová léta) s pomalu ubývajícím havanským doutníkem v koutku úst a líně plynoucím rozpáleným letním dnem (či pomalu vychládajícím večerem) „tam venku“.

Vzhledem k mému skromnému povědomí o (klasickém) jazzu si nedovolím desku Jefreyho Leightona Browna hodnotit obvyklými procenty. Jedno vím ale jistě. Change Has Got to Come! (místy s menšími, místy možná s většími problémy) určitě zkousnou i „pouhým“ nu-jazzem „odkojení“ posluchači. A když ne celou nahrávku, pak určitě minimálně skvělou závěrečnou, titulní věc s vpravdě typicky soulovým / jazzovým vokálem Barryho Hamptona (hm, slušné zacyklení, ale vážně nevím, jak jeho témbr vystihnout lépe než touhle pravda docela alibistickou a pro někoho patrně nic neříkající a pochybnou definicí kruhem) a celkově nejpřístupnější, valčíkovou kompozicí. Nakolik pak album uspokojí choutky protřelých jazzových harcovníků těžko odhadovat, ale věřím, že i v této posluchačské větvi by mohl být debut baltimorského jazzového multiinstrumentalisty přijat velmi kladně.

nehodnoceno

navštivte:
community-library.net/artist_jefbrown
community-library.net/catalog_CL10

poslechněte si:
www.boomkat.com/item~