Novinky

Unifiction, 21.3. Alterna, Brno

A jak se tento objev prezentoval v Brně? Krátce po osmé jsou všechny židle v Alterně obsazené, před pódiem spousta místa. Lidé od svých nápojů zvedají líně hlavu k ansámblu, který má tento večer představovat jejich zábavu.

Unifiction Pohled je to vskutku bizarní. Zpěvák je nezdravě vychrtlý, má na sobě elastický trikot v barvě irské vlajky, zelené punčocháče a žabky. Basačka má rozervané síťové punčocháče, leopardí 'flinstouní' minišatičky a na hlavě prapodivné číro. Bubeník v zářivě stříbrném saku je zjevně nespokojen se svou rasovou skupinou, a proto má kůži potřenou černou barvou, na hlavě dlí paruka ve tvaru kudrnatého načechraného afra. Sólo kytarista je stylizován do role metalového černokněžníka - velký černý plášť, černá sukně po kotníky, dlouhé havraní vlasy svázané do copu na vrchu hlavy a k tomu ...bílé tenisky. Perkuse obsluhuje sestra basačky, která jediná je (spolu s klávesákem) oblečena docela civilně.

Zpěvák na nic nečeká, představí se a spustí první píseň: jeho vysoko posazený hlas křičí něco o tom, že nemáme jíst zeleninu. Publikum vypadá zaraženě, zvuky to jsou nezvyklé. Unifiction je kapela, na jejichž hru musí člověk přistoupit a trochu si na ni přivyknout. A v každém dalším songu jsme se mohli dozvědět něco o nových schopnostech umělců na pódiu. Tmelícím prvkem je především zpěvák Bedřich Levý, v průběhu vystoupení střídal zpěv charakteristický pro operetu, přeslazený pop, hard rockový ječák ze 70. let, punkový křik, HC chroptění s rapem se solidním frázováním. Skupina přechází z jednoho stylu do druhého mnohdy vícekrát v jedné písni. Přerod z popového podrnkávání, či umcaca diska do hutné metalové zvukové hradby je přirozený, působí nenásilně. Muzikanti dokáží vše zahrát tak, aby to neznělo jako parodie na určitý styl, ač nemůžu vyloučit, že to třeba myšleno jako parodie je.

Unifiction Oči si v průběhu vystoupení Unifiction na prapodivnou podívanou zvykly, uši ale byly neustále zavalovány novými a novými nápady. Kolikrát jsem se musel smát tomu, co kapela vyvedla za nový obrat, a jsem přesvědčený, že tento efekt by se dostavil, i pokud by kapela staticky postávala a byla nudně oblečena.

K této situaci ale nedošlo. Tancovat na hudbu Unifiction či se nějak do rytmu pohupovat je při zběsilém střídání temp a stylů dost obtížné, zpěvák ovšem dokazoval, že to není nemožné. Rychlost, s jakou rozpohybovával své končetiny, byla obdivuhodná. Tanec celým tělem s baletními prvky doprovázený výraznými grimasami byl šílený a dokonale korespondoval s hudební produkcí. Jako jeden příklad za všechny uvedu situaci, kdy se Bedřich v jedné z prvních písní uvelebil do dřepu na vyvýšeném pódiu určeném pro bubny. Z tohoto stanoviště se opakovaně vydával na "let". Z podřepu se napřímil a jako žabák vyskočil vpřed a přitom za letu vyluzoval hard rockový ječák, který mi připomněl, jakou část Child in Time od Deep Purple opravdu nemám rád.

Unifiction zpívají v češtině, texty to jsou povětšinou velmi krátké, plné nadsázky. Na delší stopáž natahuje písně především jejich mnohovrstevnaté ztvárnění. Vystoupení Unifiction má v některých chvílích takřka divadelní nádech. Při písni o ptácích poletují kytarista a klávesák po sále a mávají rukama. Při slovním obratu z písně Slon: "Řekl mi Hroch: Hende hoch!" se bleskurychle celá kapela vzpřímí a zvedne ruce. Když se Bedřich Levý svíjí na zemi v křečích a křičí z posledních sil se zoufalostí v hlase: Chci zasunout!!! tak mu to divák opravdu věří.

Unifiction Zlomem koncertu byla píseň Chléb, která přišla tak na konci druhé třetiny koncertu. Ta začíná ulítlostí v reggae tempu, kterou řádně ukončí sdělení: "Das ist eine deutsche fekal porno." Místo zvrhlých sexuální praktik ale následuje upravená pohádková píseň: "Když máš srdce zjihlé, když máš potíže.. tak dej cihlu k cihle, těsto do díže..." Zpěvák následně s mísou naplněnou krájeným chlebem apeluje na publikum: Buď si pro to dojdete, nebo ho po vás budu házet. Po dokonání tohoto rituálu, při kterém byla nakrmena značná část klubu, se vytvořil před pódiem početný kotel.

Koncert dostal novou dimenzi: publikum bylo dobyto!!! Unifiction složili ten večer nesnadný test. Zpočátku byli pro mnoho lidí jen neznámou "kapelou zadara", kulisou k pivu. V závěru pak mohl člověk pozorovat, kdy zároveň Bedřich předváděl na pódiu své taneční inferno, v publiku tančila mánička pogo a přede mnou neměně pohybovala dívka boky jako někde na diskotéce.

Závěrečný punkáčský underground Cyber Punk či přídavková fotbalová hymna v hrozivém tuc tuc rytmu s neustálým samplem "Piłka nożna. Dáme gól." jen podtrhli neuchopitelnost večera. Ač jsem přemýšlel jak jsem přemýšlel, nenapadl mě nikdo, ke komu bych mohl Unifiction přirovnat. Jako nejbližší postava mi přišel Frank Zappa. Styčné body můžeme najít v ulítlosti, infantilních popěvcích, prapodivných textech a nevyčerpatelné hudební invenci. Stejně jako u Zappy si nejsem jist, jestli bych si pouštěl opakovaně jejich alba doma. Pokud ale budou Unifiction koncertovat poblíž, nebudu váhat.

Text: Petr Michl, fotky: Jazzboo.