Pelican + Gnu, 5.4., Akropolis, Praha
Pelican nabídli desítky živoucích příběhů. Uměli se přizpůsobit, měnili se v závislosti na vaší aktuální náladě a energetické rovnováze. Dráždivé pasáže tvarovali ambientním směrem a všechno svorkovali nečekanou tvrdostí.
Vstřebávat Pelican je jako poslouchat rozhlasovou hru, kde charakteristiku
neviditelných postav, jejich výraz i pocity modelujete z pouhopouhých dialogů, barvy a
intenzity jejich hlasu. Kdepak televize, jejíž mnohomluvnost má pro stagnaci lidské fantazie
tak fatální důsledky. Důležité je neříct vše, probudit vlastní názor, rituály a příběhy: být jako
ONI!
Obnažené poselství je Pelican cizí, stejně jako vědomí, zda hrají post-, stoner- nebo dokonce doom-metal. Je bezpředmětné vzpomínat na zadumanost Forest of Equilibrium od Cathedral, hutnost Sky Valley od Kyuss či aktuálnější tvorbu Isis a Mogwai. Pelican nabízí desítky živoucích příběhů, kterými předčí všechny dohromady, a to aniž by použili jediného slova. Umí se přizpůsobit a měnit v závislosti na vaší aktuální náladě a energetické rovnováze. Dokáží být zničující i poeticky vzdušní.
Bylo vzrušující sledovat, jak spolu kytary Laurenta Lebeca a Trevora de Brauwa introvertně usínaly i bouřily mořskými vlnami, jak rytmika bratří Herwegů těkala přeplněnými chicagskými ulicemi. Ostatně hned po první skladbě jsem rezignoval na jakékoli poznámky. Pelican nestáli na pódiu, ale v otevřené krajině. Nemohl jsem se od nich odtrhnout, odvážit se i jen třicet kroků na záchod. Dojem těžko uchopitelné rozevlátosti prostupoval celým sálem a houpání kytaristů připomínalo stromy ohýbané větrem. Dráždivé pasáže Pelican tvarovali ambientním směrem a všechno svorkovali nečekanou tvrdostí: třetí deska City of Echoes naživo strhla beze zbytku všechny! Naléhavostí, vláčností a kumštýřstvím. Jen se ji naučit správně číst.
Jak říkal kytarista Laurent Lebec do Lidovek Adamovi Nenadálovi: "Města jsou ozvěnou sebe samejch, ztrácejí individuální charakteristiky. Ale ozvěna je taky signálem těch, kdo proti tomuhle postupu bojujou, je to dorozumívací kód původních kultur. Musíte se naučit ozvěnu poslouchat." Pak budete štastní. Z Pelican i sami ze sebe.
PS: Neučesaná půlhodinka Gnu byla rychlejší než čas a na zážitek Pelicanu připravila skvěle! Co na tom, že zvukově byla maličko zakulacená a zploštělá, nasazení muzikantů vám vše vynahradilo. Hitovku Když hoří hřměl celý sál.
navštivte a poslechněte si:myspace.com/pelican
Odkazy:
Autorovy články
-
Carnem – Gota
-
Bonus – Náměstí míru
-
Jelly Belly – Deaf Till 30
-
Longital – Teraz
-
DVA – Hu
-
ZVA 12-28 Band – Z ruky zobat
-
wrgha POWU orchestra – kapiloongo
-
Do Make Say Think – Other Truths
Diskuze
Komentáře mohou přidávat jen registrovaní / přihlášení uživatelé.

před více než 5 roky
az na to ze gnu "kdyz horis" nehrali.
venom
před více než 5 roky
Taky jsem se podivoval, že si nepamatuju, že by hráli Když ho?íš:)
Prokop
před více než 5 roky
a...
a nebylo to mysleny vobrazne treba nebo tak?
tom cruise
před více než 5 roky
aha tak ne
sorry
tom cruise