Novinky

Ostinato + Maserati, 2.4., 007, Praha

Ostinato Někteří lidé se rádi trápí. Milují vyšinuté harmonie, pro vlastní uspokojení obětují poslední kapičky energie, dělají věci nadoraz. Trýzní se naléhavou melancholií, zběsile tancují u neurotického kvílení podladěných nástrojů. Poslech Ostinato a Maserati pro ně představuje výjimečně rajcovní volnočasovou aktivitu. Bodejď by také ne: nalézají u nich radost, katarzi, slast i rozšíření post rockových obzorů. Subtilní prostor Sedmičky provzdušnily už úvodní neotesané a rozostřené tóny Goal Of All Believers. Washingtonští Ostinato s nenápadným basákem Jeremy Arn Ramirezem pokojně chlácholili a současně mučili erupcemi podmanivé bolesti.

Hostující houslistka balancovala mezi zjemnělými ódami Ed Alleyne Johnsona a uhrančivým disharmonickým diskurzem Paper Chase a Can. Vibrující kytara Davida Hennessyho řezala jak pilka na železo a vytvářela extatické vlnění. Tětivy kytar, blány bicích i ušní bubínky posluchačů byly užitými kmitočty napnuté až k prasknutí. Ostinato uměli dojmout, z post rockového mustru vyždímat maximum a neznít anachronicky. Nikdo nedutal a nepochyboval. Závěrečná převazbená jízda Monkey Gestures vraždila.

Maserati Život vzkřísili až athenští Maserati. Z nečitelných poznámek labilního šílence vybírám: "Maserati je přímočarou a chytlavou kombinací rozšlapaného zlatého kolovrátku. Svými parádními rytmy a nasazením dokázali rozdivočit, část motivů však poněkud nadužívali." Jejich nijak neskrývaná post rocková "kýčovitost" odvázanému křepčení na každý pád nijak nebránila. Stačilo, že působili jiskřivě, optimisticky a svěže. Vše depresivní a melancholické dokázali převrátit do bujarého veselí a sametová odlehčenost Synchronicity IV naživo fungovala. Přidáte-li navíc sympatie a v závěru vystřižené bubenické sólo ala Boney M, kritika končí, notabene když knírek Jerryho Fuchse je tak slušivý.

Vystoupení Ostinato a Maserati bylo jako putování po krajině, kterou dobře znáte, ale znovu a znovu se do ní vracíte a objevujete v ní něco nového. Jako domov, který vám někdy přijde už trochu vyprázdněný, jindy však naléhavý svou čistotou a opravdovostí. Zatímco Ostinato svou muzikantskou upřímnost a převrácenou rozjuchanost rozvíjeli do hloubky vaší duše, Maserati se vás naopak snažili nasměrovat ven, k nekrocenému nasávání života a jeho nejpozitivnějších momentů. Obě kapely vás provázely stejně intenzivně, jen každá ze své strany. A vy jste rádi šli... a po cestě míjeli oprýskanou zeď s výrazným nápisem SILVER ROCKET IS NOT DEAD... Vřelé díky, pánové!

Ilustrační fotky:
myspace.com/maseratirocks
myspace.com/ostinatospace