Dva roky starý eponymní debut projektu Jamese Murphyho (spoluzakladatele disco-punkového labelu DFA Records) LCD Soundsystem z New Yorku byl excentrickou fúzí rocknrollového nářezu, moderní elegance, čisté zábavy, lehké deprese a silné melancholie. Většina se přenesla do druhého alba Sound of Silver, ostatní se rozplynulo do mlhy a rozlitého mojita. Takže z nové desky můžete mít pocit tak trochu slepených prstů a decentní kocoviny.

LCD Soundsystem mají s New Yorkem společného víc, než by si kdo mohl myslet. Z prvních poslechů to jsou jasné funky-rockové vlivy Talking Heads. Ty servírují hodně elektronicky, tak že se ta rocková složka vytrácí a dostáváme Davida Byrneho na taneční parketu po několika panácích. Když budeme pokračovat ve výčtu o inspirací, vytáhneme rozjeté The Stone Roses. Kšeft Jamese Murphyho je na obou deskách skvělou elektronicko-punkovou jízdou. Na albu z roku 2007 však nemusí jít pouze o divoký zvuk. Sound of Silver totiž na jednu stranu působí výrazně klidněji než první album, ale stejně tak i dojmem drsnějším a syrovějším, který se dostane na povrch poslechem zevnitř. A ne unáhleným škatulkováním z voleje: to je hit, tohle ne.

Elektrická kytara do tanečního rytmu tak často nevytesává dancefloorový křik a nejsou tu ani jasné a razantní hity jako na debutu (Daft Punk Is Playing at My House nebo Movement), co mlátily do hlavy jako bubeník Bloc Party do své pracovní soupravy a vyvolávaly samé neurotické pocity. Ty emoce tu jsou, jen cesta jejich dosažení je složitější a propletenější. Sound of Silver si člověk nejvíc užije po proposlouchání dlouhých tracků, z kterých písnička vypadne právě až při dalších posleších, to se týká hlavně úvodní elektroonanie Get Innocuous.

Na dvojce kapela používá něco jako "poloelektrickou-poloakustickou kytaru". Do jejích strun narvala pět náloží dynamitu s počmáranou tlumicí stěnou, stejně tanečních pocitů a stylového pokřikování. V něm se ty drásavé emoce reflektují nejvýrazněji a ve vztahu k debutu přidala dvojitou dávku povinného komerčního paliva, tedy silně energické Coca-Coly. Je tu šílený lovesong napsaný rozsvícenému nočnímu New Yorku, kde se James ptá Ježiši, kde mám začít a lásce přiznává Miluju tě, ale srážíš mě k zemi / Jsi zachránce a plýtváš mým časem. Jako poslední milostné vyznaní od Conora Obersta z Bright Eyes. Chvíle, kdy už nic jiného nezbývá. Něco ve stylu: Strašně Tě miluju, ale nazdar! Tak když už to jinak nejde.

Singl North American Scum, na albu rozhodně nejrozjetější věc, se pohybuje mezi nebezpečnou brooklynskou ulicí, vyfetovanou party a lacinou diskotékou. LCD staví na perfektně vystavěných pocitech nudy, přecházející do podivné zábavy z vlastních depresích, takové ty co vznikají jen tak z ničeho. Zábavné proto, že jde o tzv. auto-výsměch. Nevíte, kde jste a kdo jste, vysmíváte se sami sobě a přitom nevíte, jestli máte být šťastný, nebo si pomalu leštit žiletky. Čas dát to do hajzlu, jak v jedné z nejlepších skladeb Murphy s feelingem výrazu sick&fucked up of everything frázuje.

A další věc: LCD Soundsystem sice už před dvěma lety působili jako parties kapela, ale atmosféra nočního klubu, které byli plní, byla a většinou pořád je zajímavá v čistotě a lehkosti. Nejde o acid party a ujetou stylizaci jako v případě Klaxons, ale o neškodnou, životu ne nebezpečnou intelektuální party, kde jsou všichni známí, co měli rádi rockovou kytaru a taneční parket. Čistou jako třeba sklenička mattonky. Deska LCD Soundsystem byla rozjetou taneční party. Sound of Silver je druhá část téhle story, kdy už se tolik nebavíte a spíše přemýšlíte, co bude dál. A kurva dobrá.

80%

navštivte:
www.lcdsoundsystem.com

poslechněte si:
myspace.com/lcdsoundsystem