Přizvat na album Havěť všelijaká 2, desku se strašidly, duchem, pávem, koktavou krávou, chobotnicí, chobotnatcem, hadem a pavoučky Petry Jandu a Skoumala, Jiřího Dědečka i Lábuse a Vladimíra Čecha se Žbirkou, to nemuselo dopadnout. Navíc Mládka konfrontovat s C&K Vocalem a přihodit Ravena, Koubkovou, Hlase, Frühlingovou s Orffy, Štoplu a Radůzu - prostě z toho mohl bejt nechutnej guláš. Ale není. Proč? Na to snad odpoví Oba, kteří TO sestavovali.

Do jaké míry šlo o projekt pro děti?
Oba: Do značné. Už někdejší "naši" Sloni v porcelánu byli především pro děti. Už tehdy jsme si uvědomovali, že dobrých alb pro děti je tu poskrovnu, a proto jsme se snažili a nadále se snažíme připravovat další, doufáme, že kvalitní CD. A jestli je poslouchají i dospělí nebo - v ideálním případě - rodiče s dětmi společně? Tím lépe.

Počítalo se i s velkými dětmi?
Oba: Určitě ano. Vždyť každý dospělý byl dítětem a Havěť je určena i těm velkým (pokud jste to myslel takhle). Myslíme si, že u vnímavých posluchačů na věku nezáleží.

Nebylo by fajn podobně připomenout dávné pantonské EP Drobné skladby mistrů, písničky písničkářů (Nohavica, Dobeš, Ebeni...) do minuty délky? A doplnit je o novinky?
Vít Sázavský: Čerstvá zpráva - můj kolega z kapely Neřež Zdeněk Vřešťál právě takové pokračování dokončuje, mělo by vyjít během pár týdnů.
Jiří Sedláček: A právě proto, že tu takový projekt už je, budeme rádi dělat projekty vlastní.

Poučili jste se na dvojce z omylů jedničky? A nemyslím tím jen, že se z jejího hřbetu nedalo přečíst o jaké CD jde...
Oba: Co se hřbetu týče, byl to omyl našeho DTP studia. Mělo to však svoji výhodu – někteří fajnšmekři shánějí Havěť "jedničku" právě s oním prázdným hřbetem, jako takovou raritku. Další náklad pak už samozřejmě vyšel se hřbetem potištěným. A zásadní omyly na "jedničce"? Musel byste je specifikovat, ale možná by se pak ukázalo, že každý za omyl považujeme něco jiného. Z těch „našich“ jsme se poučit hleděli, to si pište!

Byl někdo - na jedničce i dvojce - kdo se bránil a museli jste ho přemlouvat?
Oba: Většinu jsme museli správně motivovat a vysvětlit jim o co půjde. Pár jich ale bylo tak zaneprázdněných, že to šlo ztuha. A u některých jsme neuspěli. Ne snad, že by tam být nechtěli, ale prostě to nestihli.

Trapný, infantilní a z miminka připosražený byl na jedničce příspěvek Romana Holého Zoubky. Váhali jste, jestli ho zařadit?
Oba: Neváhali. Když nám Roman nahrávku do studia nechal poslat, poslechli jsme ji ve třech (ještě s Ravenem) a jednomyslně rozhodli, že tam patří. Dílko možná může někomu připadat infantilní, ale za trapné je my nepovažujeme. Pro nás má svůj osobitý humor a navíc asi každý individuálně jinak vnímáme míru nadsázky. Nebo trapnosti či infantility. Ostatně i ty mohou být výrazovým prostředkem.

Jaké vlastně bylo zadání pro kapely-muzikanty? Vzdálil se mu někdo hodně, ale vy jste byli velkorysí?
J: Někteří se tomuto volnému zadání - podlé mého - vzdálili příliš, zatímco Vítek měl stejný pocit, avšak u jiných příspěvků. To je tak, když děláte dramaturgii ve dvou, ale to je dobře.
V: Zadání bylo obsaženo právě v tom spojení slov "havěť všelijaká". Vtip je v tom, že jsme nalezení klíče k naplnění obsahu těch dvou krásných slov ponechali na tvůrcích. A připadá nám zábavné a tudíž pozitivní, jak se každý z nic k tomu postavil po svém.

Mluvili jste muzikantům do písniček? Nebo jste si byli jistí, že to udělají dobře?
Oba: Výjimečně, ale přece. A to v případech, kdy jsme o pomoc byli požádáni, nebo když jsme sami měli zřetelný pocit, že k tomu máme co říct a třeba i nabídnout řešení. U "osvědčených kádrů" si to člověk skoro netroufá. Ale taky jsme se někdy nedohodli. Mohli jsme například na albech mít dva "ostřílené mazáky" - ale jejich skladby na albu nakonec nejsou.

Je správné využívat písničky, které už někde vyšly?
Oba: Myslíme, že ano. Třeba proto, že skvělá skladba vydaná na jiném albu může zapadnout - zcela nevinně - a posluchači se o ní ani nedozví, což je škoda. My jsme si jich pár takto "objevili". Snažíme se jim na Havěti vdechnout nový život.

Která z písniček je pro koho z vás favoritní a proč?
J: Mám mnoho favoritů a zajímavé je, že v různých obdobích vždy jiný vedl "peloton". Ke každé by se dalo říci mnoho slov... Tak alespoň pár kusů za všechny: Muzikantsky mě asi nejvíce bere poslední Chumelí, pikantní a vtipný Pastrňák, nebo působivé Modlivky Sanylandu. Baví mě i mystická Orffových Alenka a staroolypmičtí Jandovi Pavoučci.
V: Na dvojce je to pro mne jednoznačné. Už při práci na dokončení alba jsem všechno poslouchal málem i pozpátku. A pak - při opakovaném porovnávání pouhých úryvků - jsem u jediné vydržel pokaždé až do konce: Chyťte brouka Ondřeje Havelky a jeho úžasné kapely. A proč? Vtipný, nikoli jednovrstevný text, krásná muzika, navíc skvěle zahraná, a to vše vymyšleno před desítkami let!

A u které se můžete umlátit smíchy?
V: Už jsem dlouho jedničku neposlouchal. Ale spíš mě vždy pobavil nějaký detail, po každé třeba jiný, který jsem dříve přeslechl, nebo u něhož se mi vybaví nějaká zábavná souvislost či vzpomínka na okamžik vzniku nahrávky.
J: U jedničky jsem se smál - a směju se vždy - Schmitzerovi, Jablkoňi nebo Lábusovi. Mezi humorné ze dvojky asi patří Havelka a Nestíháme.

Naštvalo vás nějaká recenze na Havěť č. 1?
Oba: Ano. Jeden novinář nám vytkl, že na obalu vzadu, na tzv. "inlayi", máme napsané jiné pořadí skladeb, než jak hrají na albu. Chtěli jsme totiž informovat kupující o interpretech CD v neutrálním, abecedním pořadí, a nikoho tak ani neupřednostnit, ani neupozadit. Na dvojce nám tento princip vymluvil vydavatel.

Minule to byl starý Suchý se Šlitrem, tentokrát Voskovec a Werich. Je možné jít časově ještě dál?
Oba: Dál... Jestli existují ještě starší nahrávky, než V a W? Uvažujeme např. dát na další pokračování nějakého archivního Kainara. Máme už nějaké pátrání domluvené.

Hádali jste se u toho, jak budou písničky za sebou na desce? A přebylo z ní něco na další?
Oba: Nehádali, nanejvýš mírně dohadovali. Máme své oblíbené místo blízko studia, na kterém - teď už se dá říct s železnou pravidelností - tvoříme pořadí skladeb na album. A neschovali jsme na příště nic hotového - trošku jsme si posluchače rozsahem alba rozmazlili už u jedničky...

Znáte oba některou z těch písniček zpaměti?
J: Těžko říct... Já jsem vlastně deformován Krokodýlem a Turistou - ty znám nazpaměť - a ještě asi Koubkové Koktavou krávu... A proč? Byli jsme s kamarády na horách a večer jsme tam hráli Activity. Vždy, když někdo bodoval, tak ostatní sborem spustili: "Bubůbubůbůbů bůbůbůbubů bubůbůbu!"
V: Obávám se, že bych je dal dohromady všechny.

Testovali jste tu desku před vydáním na dětech?
J: Já ano, skoro všechny písně, ale ne cíleně. Když jsem poslouchal demonahrávky, dával jsem je poslouchat jak Viktorce (15), tak i Františkovi (8). A jejich postřehy a názory jsem bral vážně.
V: Také já jsem měl takovou reflexi od vlastních dětí či dětí svých přátel. Ale já ji vyloženě vyhledával.

Obě desky jsou benefiční. Proč?
Oba: Zatím to vždy vyplynulo ze situace. Předloni jsme křtili Havěť 1 v Zoo a také jsme ze Zoo měli saxofonistu Majerových brzdových tabulek Vítka Kahleho. Tak vznikl nápad podpořit ochranu nosorožců ve volné přírodě. V době příprav dvojky jsme se dověděli o dětech nemocných cystickou fibrózou a rozhodli se podpořit je. Jak to bude u trojky je zatím ve hvězdách.

Dočkáme se - podobně jako tomu bylo u Slonů v porcelánu - křtu desky s více interprety z ní?
Oba: Ano. Chystáme na konci května, pokud se vše podaří, křest alba spojený s koncertem ve velkém sále Městské knihovny v Praze. Včas dáme vědět.

Jak úzce je s deskami provázán web www.havetvselijaka.cz?
Oba: Nejúžeji, jak to jde. Vznikl na podporu jedničky, a teď už i dvojky. Jsou tam (zatím jen z jedničky) texty s akordy, mp3 ukázky, recenze a vůbec vše co stojí za to na web dát... Brzy se tam objeví totéž i z dvojky.

Považujete za chybu, že v době vydání dvojky o ní na tomto webu nebyla ni řádka?
Oba: Bohužel, považujeme. Ale pokusíme se z toho vymluvit: Odešel nám totiž do "emigrace" náš webmaster a, toulaje se po Irsku, nevěděl asi, že dvojka už vyšla. Než se nám vrátí, nebo než obstaráme náhradu, bude web možná trochu kulhat. Ale snažíme se, aby tam bylo co nejdříve vše, co tam být má. Snad to naším webovým čtenářům a posluchačům vynahradíme, a třeba jim na havětí web umístíme nějaký dáreček v podobě bonusu nebo tak něco.

Dvě písničky to, podle mého, na dvojce s patosem přehnaly. Petr Janda a CK Vocal, souhlasíte?
J: Jak se to vezme. Na mě Petr Janda působí bigbeatově - klasicky, a to mi (dramaturgicky) vyhovuje. Z C & K Vocalu jsem byl, pravda, zpočátku rozpačitý. Ale když jsem si písničku poslechl vícekrát, vzbudila ve mně docela příjemné a snad i zvláštní pocity, které jsem, aniž bych je vůbec chtěl srovnávat, pociťoval u Bohuslava Martinů. C & K Vocal je v této skladbě na první poslech trochu složitý, ale Havěť je různorodá - a hlavně: všelijaká!
V: Zajímavé - na mě Pavoučci pateticky nepůsobí vůbec; líbí se mi moc. A k C & K Vocalu patos neodmyslitelně patří, pro něj je jeho využívání málem poznávacím znamením. A jsme zase u toho, jaká má kdo měřítka.

Překvapili mě Vladimír "Milionář" Čech, Roman "Rodinná pouta" Štolpa a hlavně Iva Frühlingová s Bratry Orffy - zástupci moderní mladé generace. Vznikla ta písnička pro desku? Jak se vám to spojení podařilo dát dohromady?
Oba: Ano, Vladimír Čech, Roman Štolpa i Iva Frühlingová své věci zpívají výhradně na Havěti č. 2. Vladimíra Čecha znal Vítek už z jiné předchozí spolupráce, a tak ho do Havěti "vtáhl". Romana Štolpu nám zase doporučil náš studiový mág a muzikant, Vladimír Raven Kučera. A spojení Frühlingová a Orffové není náhodné - pokud víme, spolupracovali už před touto nahrávkou a je tomu tak i nadále.

Je pro kompilátory těžké odolat pokušení (ne)dat na CD vlastní skladbu? Zvlášť, jde-li o hudebníky?
J: Je to těžké a já jsem, bohudík, neodolal. Doufám, že budeme mít znovu tu příležitost sami sebe takhle nějak příjemně angažovat.
V: Já tomu pokušení zatím odolal úspěšně. Ani u jednoho z nás jsem to nepředpokládal, ale když sleduji Jirku - a jeho dílka se na dvojce vyvrbila mezi nejlepší - trochu mu závidím. Tak se nechme překvapit.

Bude třetí pokračování?
Oba: To víte, že už se nám honí hlavami. Záleží to na vstřícnosti autorů a interpretů, a také na velkorysosti potenciálních sponzorů. Kdybyste o někom věděli... Celé je to časově, organizačně i finančně velmi náročné. Je někdo, kdo odmítl (či nestíhal) být na jedničce i na dvojce a určitě už bude na dalším dílu? Oba: Například Aneta Langerová, David Koller, Jiří Macháček nebo František Černý z Čechomoru.

Fotky: obal CD, Vítek Sázavský, Jirka Sedláček.