A ďábel, obešel už dvorky popáté
a marně hledal někde chytráka…
co zápasit by toužil se zlem…
A tak se ďábel vracel k Bohu rozezlen
a jakoby měl slzy na krajíčku
(Rozorávání mezí,
Marcela Mikulášková/Petr Linhart)

Zavrhnu-li logicky patetické recitace zasloužilých umělců socialismu i desky s Májem a Kyticí, Brno město básníků se blíží slavným LP deskám Michala Prokopa Město Er (slova Josef Kainar), Jana Spáleného Edison (Vítězslav Nezval) i Mišíkovu debutu Stříhali dohola malého chlapečka (Kainar). A určitě i LP Pár tónů, které přebývají, na níž recitátora beatniků Mirka Kováříka doprovází Mišík s Etc. Točili ji v roce 1980 v Malostranské besedě, vyšla devět let poté, když natály ledy - ale nezestárla. To díky veršům Václava Hraběte, na které třikrát sází i Mišíkovo LP č. 2 (1980).

Postavit desku na poezii je dnes odvaha. Indies ovšem vsadili na to, co dobře znají a v čem žijí: na své město a jeho patnáct básníků, třeba Halase, Kunderu, Mahena, Skácela, Mikuláška... To nemohlo nevyjít, zvlášť ne ve spojení s aktuální tvorbou CZ undergroundu (Čvachtavý lachtan), alternativy (VRM, UJD), folku (Muziga), a capella stylu (Rotreklův Plaz jako vtipné retro Hudbab/Q Voxu), rocku (Mahaut s Kyšperským v písni Láska), klasiky (Quakvarteto), jazzu (Peter Graham Trio a Mikuláškova Smutná slast) i folklóru (Skácel Hradišťanu).

Hravost, klid i bláznění, to je Quakvarteto v dokonalé symbióze hudby a veršů, písni Jak hrdlička přišla k pásku (František Halas). Hlas i smích houslistky Dorky Kellerové v ní zní trochu jako zpěv Ivy Bittové, která je na CD ve výborném projektu Bílé inferno s Vladimírem Václavkem. Báseň Moře (Zuzana Renčová) v roce 1997 pojali tak alternativně, jak se od nich čekalo. Jako Iva zní i Helena Vedralová z dua Muziga v Kunderově Myšlenkách. Bittová zkrátka zanechala na naší hudební scéně tak silný otisk - a dál ji ovlivňuje - až už to někomu nemusí být milé. Odkud se ale učit, když ne od těch nejlepších?!

První vrchol disku je Krieblova báseň Malé proměny od Květů. Má-li někdo pocit, že FreeMusic skupině Martina Kyšperského nadržuje, jde o další důkaz že právem. Divně krásně nemocný hlas Martinův je nevšední stejně, jako text. Nečíst u něj jiné jméno, vsadil bych se, že si ho psal MK sám. Druhý vrchol je alternativně-folkový hospodský valčíček Znáš dálku? z pera Ivana Blatného. Událost z něj udělali Hm..., kapela exTataBoje Marka Doubravy. Nálada dokonalá, podoba s Bratry Orffovými čistě náhodná. Nebo ne?

Díky hudbě, textu i deklamaci se do škatule underground vejde syrová Dokud (text Jiří Šimsa) od Tomáše Vtípila a Čvachtavého lachtana. Představu až stereotyp, že folk a poesie k sobě patří, zde podpořil folklorní Cymbelín. Jeho pojetí Zahradníčkovy básně Hölderlin je příjemné až nuda. Konkurence na tak ambiciózním projektu může být plus, ale i (ne)milosrdné mínus.

Poslední vrchol alba je píseň Můj starý klarinet ve svěží a capella verzi Jany Koubkové. Žádné velké bláznění, exhibice pro exhibici jak to ona někdy umí, se ale nekoná. Navíc jde o song výjimečný. Zatímco ostatní skládali hudbu na texty, Josef Kainar naopak psal Klarinet na hudbu. Víc se o tom, o vzniku desky, souvislostech a dalších básnících alba rozepisuje v bukletu Z. K. Slabý. Právě on vznik projektu inicioval a se svým synem Petrem album také koprodukoval.

V bookletu mají slovo dámy z Quakvarteta, Martin Kyšperský za dvě kapely, Petr Linhart a Peter Graham. Jsou zde všechny texty a vedle černobílé snímky věží, sídlišť, soch, mostů, kluzišť i pláží Brna od Viléma Reichmana. Bez nich by albu NĚCO chybělo, ale nechybí. A vlastně ano. Mohly tu být také kontakty na jednotlivé skupiny či zpěváky. To nadšení, s nímž do projektu šly, jim mohlo přinést i trochu práce - tedy hraní. Jistě by se nezlobili, vždyť od toho tu jsou!

A ještě drobnost. Asi si to vyžádala koncepce, ale na CD Brno mĚsto báSníků (BĚS je takto zdůrazněn i na CD) je u každé písničky uveden nejprve autor textu a pak tvůrce hudby. Jindy to ale je vždy OBRÁCENĚ.

90%

navštivte:
www.indiesrec.cz