Co se zas sjet? /oprava/ "Co si zase sjet Totem (1993), slavný disk Gun Dreams, v nichž Moimir fungoval?," napadlo mě nad CD Lewis Neptune. Ale zbaběle jsem to vzdal. Co kdybych zjistil, že furt hraje to samý, jen zvukově je dál? Ztráta iluzí?!

Můžu Suicide, praotce electrorocku z NYC, rockabilly špínu Cramps, make up new wave Visage, kyberpunkery Sigue Sigue Sputnik i jejich mladší bratry Death Stars Inc. Cizí mi nejsou divnodanceři Cabaret Voltaire ani country hero Hank Williams.

Proč ten seznam? Proč ne, vždyť na nich Nihilists vyrostli jak žampióny na substrátu. A vyzráli. I nad nimi. A tak když stloukli pig Moimir, cap Hank a psočíča Sonja papundeklový korpus dortu Lewis a chtěli mu dát ten správný Neptune obsah, sypali do pánve drcená CD těch všech a míchali. Vznik´ ostrý blevajz, slušný žrádlo, jo! Od začátku je Lewis Neptune dusot, zvuková rehabilitace Analogue Voodoo (či jak se debut MP&tN menuje), samá vychytávka. Má dost blízko realitě jejich show.

Ve Fast Car je hlas Sonji vzrušující jako bouchačky a nože děvek ze Sin City, stejně primitivně působí rytmus neue deutsche welle na podvědomí. Na mé jistě, Kvaska nekvaska. I když staví na elektronice, zahodit kytary a rockabilly, bylo by Nihilists půl. A vůbec nevadí, že si pro rify do dusné Hankovy písně Firehart odskočili až k málo známé švédské pop hvězdičce 70. a 80. let, která si říkala ABBA.

Tutová hitovka Summer Wine je excelentní track. Kloubí naivitu popu 50. let, hudbu spagetti westernů, zhýralý hlas Sonji a filmové předěly-znělky, naprosto mě dostal. Navrch úvod novoromantických Visage a Titovy mexický kytary - která hitparáda se toho ujme?!

Ono ale celé album hraje na pudy, a pódiová show to jen umocňuje. Je to přesně deska jaká tu chyběla, album, u něhož posluchač nezalituje, že je z tuzemska, ale zpívané anglicky. Když už něčeho litovat, tak snad že texty nejsou v bookletu. Že by kapele ty veršíky za to nestály, když už si vypiplala zvuky? Zajímalo by mě, kolik mají nasamplováno - když na obalu nepřiznali NIC. Ale DŮLEŽITÝ JE VÝSLEDEK. A ten je dost dokonalý.

Když Hank trápí kytaru v chladné Shelter, jde mi to až do morku kostí. Vlastně si to mučeníčko užívám, ať se klidně hlava rozskočí. Eights Bar, Moimirovo rockabilly sólo, koketuje s orientem (Petrův klarinet) i lepším discem od New Order nebo Yello. Jo, zrovna ti by možná něco svýho našli v songu Baby, jen ta destrukční špinavá Cramps kytara by jim asi nevoněla. No a? Taky už nejsou co bejvali.

Holy Night se ženským zpěvem a chladným rytmem analogů jsou zase Visage, historie se opakuje. Ale ne zcela, ten saxofon v ní je fakt dobrej. A Sonja by kdekoho svým medovým vokálem utáhla na vařený nudli. Jeden nestačí žasnout - vždyť oni z toho nakonec udělali spirituál. Bože...

Zvukové orgie Honey It's Country se musí slyšet, těžko je popsat. I Fear, zas umocněná saxofonem, je dokonalá. Do obou užil Moimir analogy i digi mašinky, ostatně jako téměř na celé desce. Tedy i ve finální husté Lewis Neptune Shake, kde jim New Order nikdo neodpáře. Teď už se jen mohou Moimir & The Nihilists modlit - a já zaklekám s nimi - aby ten track neslyšel žádný pozůstalý z Joy Division. Ani zvuková špína a Sonjin zpěv a la Amanda Lear by to asi nezachránily.

85%

navštivte:
www.nihilists.cz

poslechněte si:
myspace.com/mpandnihilists