Rozbalte hadice...
pumpujte... a nic.
Zabalte hadice,
už to jen doutná...
(Požár)

Má-li poslední placka Jiřího Konvrzka a party konVRZek vročení 2005, už nelze mluvit o ohlédnutí za minulým rokem. Je to megaRest. Lépe hodně pozdě než vůbec, říkám si. Jsem rozhodnut Nepátrat (a Nepřepínat /se/), zda zůstal ten disk rok zapadlý za skříní webmastera a mouchy po něm lezly jako ta na obalu CD. Nebo snad chtějí Indies skrze tuto recenzi trochu zvýšit prodejnost titulu? Ne a ne. Opravdu si nejsem jistý, jestli jim s tím tentokrát helfnu.

Konvrzek je samorost. Přírodňák. Divnej brouk, zvláštní patron, svéráz jedinečný. Chválený. Milovaný? Nenáviděný. Vyvolává emoce a snad i erekce. Je provokatér jako já. Jen jde dál. Nesahám mu po kotníky. Nevadí mi to. Jen snad trochu štve.

Ať prohlížím booklet jeho CD shora zdola, zklamání se nevytrácí. A úžas. Ty verše povětšinou neobstojí o samotě, škoda papíru na buklet. Svou existenci ale ospravedlňují slova brumlaná křičená drmolená ve spojení s hudbou a hlasem. Není tak úderný, mrazivě upřímný a prvoplánový jako Pepa Nos. Přesto ho válcuje. Taky tím, že vás i mě nutí poslechnout si písničku i víckrát, abyste/me pochopili. Ale ruku na hruď - kdo se při tu může(me) pochlubit stoprocentní úspěšností?

Poprvé jsem viděl J. K. na festiválku. Zvládal naráz tři nástroje, přesto nepůsobil jako pouťový umělec či cvičený op. I když... Vlastně byl dokonalý, jeho šraml mě bavil i ničil. Závist v tom byla, proč to nepřiznat? Divná kytárka z bedýnky, šlapací buben, foukačku střídal se zpěvem. Bluesman ulice, bavič zaplivaný čtyřky, univerzál. Druhý takový u nás není. Ve stínu by se neuživil.

A co z Něj zbylo na nové desce? Má tu furt navrch, ale hraje v triu. Zas zpívá tak, že byste mu radši dali kilo, aby se rychle klidil o dům dál. Zvlášť poté, co jste odtud před slabou půlhodinkou vyrazili swingujícího Jana Křtitele Nováka s megafonem. A VRZ musel taky, abyste nemuseli ten divnej, jakoby podlejzavej hlas poslouchat o minutu dýl. Takovej člověk že natočí desku? Ne jednu? A ona se prodává? A chválí ho/ji kritika? A na svých stránkách že se tím chlubí? Pak to opravdu nemůže být nikdo jiný než Jiří Konvrzek, muž s vrzáním už v příjmení. Pán srovnatelný s Tomem Waitsem - chcete-li. Nebo jestli nechcete...

Písně Jabko i Směšný muž jsou na CD svojské funky, Clinton, Lewinská ba i Primus by zaslintali. Směšný je o pocitech muže cestou na hřbitov a zase zpátky. Třeba. Jablko varuje před konzumací (krádežemi?) jablek ze země. Mohou být počůraná, varuje Jiří, majitel rozlehlého sadu. Pro jistotu ale nabíjí flobertku. Do Hlasů si k hlasu a elektrické kytaromandolíně točil i violoncello a mandolínu. Jak by je asi naráz obsloužil živě? Netahá náhodou - ten blazínek - před lidi i soustavu odpadního a kanalizačního potrubí z PVC, aby mohl řádně přednést song Zpět? A slyším-li v jeho hudebně decentní až minimalistické písni Choutník "Mám choutky vyhledat kohoutky," choutky na cokoli mne ihned přechází. I na bytí, natož na mytí.

Písním O starci a Ženich však musí rozumět každý. První je o lásce zmařené, halt mu ta bestie prchla k jinému s větším (domem). Druhá je o luxusu odložené svatby, prostě zdrh' ženich nevěstě, a válel se na cestě. A byl tam dlouho, asi ho zváleného nechtěla. No ale to už fantazíruju. Možná za to může hmyz bzučí mi v břiše, moucha z půllitru, pozřená s hltem. A Požár (hudební verzi filmu Hoří, má panenko), Měsíc, Trenýrky, Vlci a Živote už si poslechněte sami. Už mě to fakt nebaví (tedy uprděný Požár ještě jo). No ale stejně ho mám rád, tohle Konvrzkovo mučeníčko uší a ega. Proto ty body, jasný?

80%

navštivte:
www.konvrzek.cz

poslechněte si:
www.indiesrec.cz