O triu Labasheeda jsem poprvé zaslechl až v souvislosti s jeho loňskou návštěvou místních končin. Ostatně i tady se o tom psalo. Debut Charity Box jsem do ruky sobecky vzal primárně jako osobní satisfakci za koncert, kam jsem se těšil a nedostal. A jestli něco vím po tom, co se mi tahle deska v přehrávači poslední dobou točila ze všech nejčastěji, pak je to fakt, že příště už si je utéct nedám.

Ze všech asi nejvíc mě totiž baví kapely, co klamou tělem. Labasheeda je jednou z nich. A nemyslím tím to, že ač jsou z Amsterdamu, za bicími sedí Ital a u čtyři struny obsluhuje Američan. Ještě tak v půlce první skladby zní jako příjemná, ale vlastně docela tuctová indie rocková parta. Melodie, rovný rytmus, nijak extravagantní postupy. Jak ale zabředáváte do jejich světa hlouběji, najednou to trkne - ono to ani trochu není obyčejné. Ba naopak, všechno je tu maličko jinak. Nejde o přebuzené basy, zvukové třeštění, které tu svou proměnou z beránka ve vlka připomene Sonic Youth, tu ve spojení s rovně se ženoucími punkovými bicími Pixies, ani o hlas zpěvačky Saskie, která jak se všude v souvislosti s touhle partou píše, opravdu evokuje Polly Jean Harvey. Jde nějak do muziky dostat nejen nasazení a energii, ale i třeba upřímnost? Pokud jo, pak tihle tři to umí.

Strašně snadno se do toho zamilovává. Spojení sonické kytary s čímsi, co se jmenuje "basbarytonová kytara" (ten nástroj bych fakt rád držel v ruce!) zní samo o sobě dobře, ale když se přidají neexhibující, ale o to víc úderné bicí a občas i housle, je to prostě tam. City a pocity. Jsou to melodie, kterých se budete zbavovat hůř než skelné vaty, je to odhodlanost i zvuková syrovost, která vám prostě nedovolí nechat se degradovat na pouhou kulisu. Dráždí a znervózňuje, řeže do uší. S nevinným úsměvem.

Ta deska je zatraceně dotažená. Od prostého digipacku s čistým designem, přes stopáž "tak-akorát-si-to-po-skončení-pustit-znova" až po skutečnost, že tu nic nepřebývá, žádná skladba není do počtu, a pokud bych měl nějakou jakože povinně vyřadit, asi by to nebyla zrovna snadná volba. Prostě muzika, která to zas jednou myslí doopravdy – a nemusí být kvůli tomu ještě křečovitě vážná a tvářit se, že jde o velké myšlenky, co spasí svět. Pokud vám takové to "it's only r'n'r, je to všechno jen zábava, tak o co jde?" leze už někdy na nervy, fakt zbystřete.

80%

navštivte:
www.labasheeda.nl

poslechněte si:
myspace.com/labasheeda