Sídlí tu můj label Sonig a párkrát si mě sem pozvali na nějaká vystoupení. Vždycky, když jsem sem jel, opouštěl jsem šedivý a nepřívětivý Londýn a přistával v prosluněném pohodovém Kolíně (nějak se jim dařilo mě vždycky zvát v létě). A já chtěl v tomhle městě, které má různé názvy v různých jazycích (což je pravděpodobně na něm to nejzvláštnější), prostě žít. Je to prima místo, jen je potřeba čas od času na chvíli odjet.

Tvé čerstvé album Some Beans And An Octopus, které je v rámci tvé tvorby dosti přelomové, vzniklo poté, co se k tobě někdo vloupal a ukradl ti všechno elektronické zařízení. Jak tato událost ovlivnila způsob, jakým vzniká tvoje hudba?

Už je to skoro tři roky, co se někdo vloupal do mého studia a odnesl si všechny moje počítače, data, záložní kopie i většinu mého dalšího vybavení. Takže z mé hudby vlastně nezůstalo nic kromě pár mých vlastních vydaných cd, které jsem si mohl koupit někde v obchodě. Dlouho jsem hloubal, co mě na té hudbě tak bere, a nakonec z toho vzniklo moje nové album. Kdyby se mi to stalo znovu a já přišel zase o všechno, mohl bych i tak dál vystupovat s kapelou.

Tvé nové album je dosti podivuhodný mix... v podstatě všeho, neuvěřitelná koláž samplů. Proč jsi se rozhodl dát přednost pohybu v tak rozsáhlém prostoru oproti soustředění se na jeden určitý směr?

Když jsem poprvé zašel navštívit tu ženu, do které jsem teď zamilovaný, měla na stěně malý obrázek, kde bylo napsáno tohle: "Pourquoi faire simple, quand on peut faire compliqué?" (Proč dělat jednoduše to, co jde i složitě?), což mě ohromilo jako dost dobrý přístup k životu. Proč bych se měl soustředit na jeden směr, když se můžu pustit souběžně třeba sedmi různými směry?

Vždycky jsem měl problém s konceptem "žánru". Už je to dlouho, co jsem byl schopen říct něco jako "teď zrovna poslouchám jenom country a western" nebo něco takového. Zajímají mě mnohem více spojitosti - a ne rozdíly - mezi různými hudebními styly, tak je jen zkouším slepovat dohromady a sledovat, co z toho vznikne. Mimochodem na desce nejsou žádné samply.

Proč má deska tak podivný název? Je to tvůj oblíbený pokrm?

Je to úryvek z textu jedné z písniček, znělo to dobře. Skládání hudby se dost podobá vaření, takže mi připadalo, že to sedí. A líbí se mi taky udržovat tu dlouhou tradici názvů alb s rybinou.

Co tě vedlo k tomu začít využívat tvůj hlas? Čím tvůj vokál a texty obohatily tvou hudbu?

V určitých aspektech mě asi víc ovlivňuje literatura než hudba a psaní textů mi dovoluje tento vliv lépe promítnout do hudby. Když mi bylo asi tak osm, chodil jsem do školy, která zásobovala sbor obrovské katedrály na severu Anglie: Jenže mě do sboru nechtěli, řekli mi, že neumím zpívat. Odnesl jsem si z toho pěkné trauma a teď se ho tím snažím zbavit.

Někdo říká, že jsi se tímto albem dostal do popového teritoria, tj. oblasti, kterou mnozí experimentující hudebníci donedávna zcela opovrhovali. Jak se na to díváš ty?

Myslím, že mě vždycky víc zajímala ta šedivá oblast mezi popem a experimentem a doufám, že právě tam zapadá i tohle album. Spoustě experimentálním hudebníkům bych doporučil, aby si zkusili udělat popovou desku... je to těžký! Podle mě v rámci hudby dlouhodobě panuje problém spočívající v tom, že se mezera mezi popem a experimentální tvorbou tak nebezpečně zvětšila. Nakonec to byli lidé z popového světa, kteří se vydali směrem k experimentům, a nikoli naopak, a právě oni mají na svědomí velkou část z toho nejzajímavějšího dění.

Jak bude vypadat tvé vystoupení na festivalu Sperm?

Budu vystupovat se svojí kapelou - Fedor Ruskuc na kontrabas a Gianni Legrottaglie na bicí a perkuse. Já budu hrát na klavír a zpívat, a možná sem tam čistě z nostalgie zmáčknu nějakou tu klávesu u laptopu.

Navštivte: www.v-e-r-t.com
www.sonig.com / www.starcastic.cz