Hrajete elektronický pop inspirovaný 80. léty. Ovlivnila vás v tomto směru nějak třeba i skupina Oceán, která pocházela ze stejného města jako vy?

Marotha: Já třeba měl Oceán docela rád, ale v době jejich vzestupu jsem byl ještě malej, takže jsem je naživo nikdy neviděl. Líbí se mi, ale že bych z nich nějak hudebně čerpal, to ne.
Junker: Mně to naopak nikdy nic moc neříkalo. Měli to takový smutný, melancholický, pomalý a to pro mě nebylo.

Co tedy berete jako svou hudební inspiraci?

M: Moje hudební kořeny bych hledal spíš u zahraničních kapel 80. let. Mezi mé osobní favority patřili třeba vždycky Cure, také např. Depeche Mode. Hudebně s nimi určité spříznění cítím, ale že bych se záměrně stylizoval do jejich image, to se zas říct nedá.
J: S těma osmdesátkama bych určitě souhlasil. Ty mě taky zajímají. Třeba ale taky sedmdesátá léta... Jestli se ptáte na kapely, tak můžu jmenovat třeba Kraftwerk.

...a vaše hudební minulost?

M: Jižní Čechy jsou samozřejmě Mekkou tancovačkovýho bigbítu a s tím, co hrajem, jsme tak trochu pořád mimo. Ale abych se vrátil k otázce, taky jsem hrál v kapele, kde základem repertoáru byly převzatý věci od Whitesnake nebo Deep Purple. Jmenovala se Bud.
J: Začínal jsem s hodně tvrdým hardcorem v Serious Music. To mi bylo osmnáct a poslouchal jsem tou dobou spíš ostrý věci. Hardcore, grindcore, skupiny jako Napalm Death a podobně. Potom jsme dali dohromady s kámošem, co tam hrál na basu, kapelu Figurky, která se věnovala spíš funky.

Jak jste se tedy dostali odtud až k popové elektronice?

M: Vždycky jsme chtěli dělat elektronickou hudbu. Hlavně z toho důvodu, že nás nebavilo mít živý nástroje, kytaristu, bubeníka... Chtěli jsme si to spíš celý dělat u počítače. Líbil se nám ten sound, kterým se takové kapely vyznačovaly.
J: Začali jsme někdy v roce 2001, kdy jsme si opatřili všechny potřebný věci. Předtím jsme se vlastně náhodou potkali v jednom klubu. Dali se do řeči, do rána všechno zkritizovali a dohodli se, že jdeme do tý elektroniky a uděláme to pořádně a jinak.
M: Původní název byl Lesbo - Nymfo Maniacs, ale s tím se nedalo mediálně pracovat. Pak jsme si to teda vyhodnotili a vybrali jméno Love Gangsters. Je to název inspirovaný skladbou Bootsyho Collinse z alba Play With Bootsy. Řekli jsme si prostě, že tohle je název přesně pro nás.

Máte na domácí scéně nějaké žánrově nebo jinak spřízněné kapely?

M: Ono to je tady s elektronikou trochu složitý. Třeba EBM, jakou tu hrávala Vanessa, nás nikdy moc nezajímala. Ono ale obecně, ta tvrdá elektronika nás až tolik nebrala.

Z osmdesátek svým způsobem vychází třeba i Moimir Papalescu & The Nihilists...

M: To už jsme tu dneska, v rámci nějakých rozhovorů, řešili. To nás taky zrovna moc neoslovuje. To už si radši poslechnu Sigue Sigue Sputnik.

Přestože jste říkali, že vás živé nástroje moc nebaví, na koncertech s vámi hraje bubeník. To je tak od začátku nebo kdy vůbec došlo k tomuhle rozšíření sestavy?

M: Bubeník s námi vystupuje tak zhruba rok a něco. Nejdřív jsme hrávali jen ve dvou a v podstatě synth pop. Leckdo si nás proto spojoval s Pet Shop Boys nebo Erasure a pro kdekoho jsme byli za buzeranty. Nakonec, abychom se tohohle zjednodušeného pohledu na nás zbavili, jsme pro vystoupení jako takového stálého hosta přibrali bubeníka. V trojici se živýma bicíma jezdíme koncerty, ale studiový nahrávky jsou čistě elektronický.

Podle toho, co říkáte, asi doma v Budějovicích moc nehrajete.

M: To sice ne, ale moc to neřešíme. Udělali jsme nahrávku, rozeslali ji po Čechách a tímhle způsobem jsme se vlastně dostali třeba až k agentuře 10:15. Ta se nám v dubnu ozvala na námi zaslané demo. Pak jsme odehráli koncert v Akropoli v rámci jejich akce Future Line a dostali nabídku, že by se nás agentura manažersky ujala.
J: Ale hráli jsme i v Budějkách. Třeba s Young Gods nebo Lakeside X.

Mělo rozesílaní nahrávek ještě nějaké další ohlasy?

M: Vlastně ano. Poslali jsme skladbu Bad Attitude do Rádia Wave, kde nás zařadili do hitparády. Tu se nám pak povedlo asi pětkrát za sebou vyhrát. No a najednou se ozval i vydavatel, label SubPub Records, u kterého nám teď právě vychází debutové album. Jmenuje se Viva Sicherheits, bude na něm jedenáct tracků a pokřtíme ho 19. února v pražském klubu Roxy.

Právě v titulní Viva Sicherheits jsou určité citace punkových skladeb. Nemůže to někdo vnímat jako velké odbočení od vašeho stylu?

M: My máme punk jako styl rádi a tuhle skladbu bereme vlastně jako takovou poctu punku. Jsou tam textový citace Ramones, Dead Kennedys... no a pak tam je metalový sólo (smích).

Zpátky k desce. Materiál jste už měli před prací ve studiu komplet připravený?

M: No ono je to u nás trochu jinak. My jsme totiž udělali deset písniček, nahráli je a obeslali firmy, pořadatele festivalů atd. Teď tady těch deset písniček vychází na desce a jestliže jsem před chvílí říkal, že jich tam bude jedenáct, sluší se dodat, že ta jedenáctá položka playlistu je radio edit singlu Bad Attitude.
J: S deskou souvisí vlastně i klip. Bude taky na singlovku Bad Attitude a připravuje se v režii vydavatelské firmy. Prozradit k němu můžem třeba to, že by to měl být hraný příběh. K nové desce pojedeme i pár koncertů, pak se řeší letní festivaly a následně je v jednání společné turné s Lety mimo, kteří vydávají také u labelu SubPub Records jako my.

Máte třeba ještě někoho, nějakou kapelu, se kterou byste si chtěli na koncertě zahrát?

M: No kdyby si s náma chtěl zahrát Roman Holý, tak si myslím, že ho vezmem (smích). Třeba právě Monkey Business nebo J.A.R. jsou kapely, který se nám hodně líbí.

Na závěr bychom se ještě mohli zmínit o textech. Řešíte také to dilema, jestli česky nebo anglicky?

M: Už ne. Na desce bude všechno jen v angličtině. V roce 2004 jsme obeslali firmy naším demem Instinct s českými texty a všichni nám dali akorát tak na prdel. Stylově to byl ten už zmiňovaný synth pop á la Pet Shop Boys. Po tomhle výsledku jsme si řekli, jo, kašlem na to, uděláme něco jiného. A hlavně nebudem řešit, co to bude. Narážím tím na to, že předtím jsme se chtěli striktně držet právě synth popu. Vylezlo z nás tohle, elektronický písničky s anglickými texty. Texty jsou vlastně moje pocity... Třeba láska je tam hodně, nakonec, vždyť jsme taky Love Gangsters (smích). Ale láska z toho úhlu pohledu, že je třeba nebrat ji až zas tak smrtelně vážně, ale trochu s nadhledem a nadsázkou.

Díky za rozhovor.

Navštivte: www.lovegangsters.com
Poslechněte si: myspace.com/lovegangsters