Dělat muziku ve Francii s tímhle jménem je asi podobné, jako by se u nás objevila nová mladá zpěvačka s příjmením Hegerová. Nic záviděníhodného. Ale zároveň to znamená rovnou mnohé dveře otevřené, bez nutnosti sahat po klice. Když máte za sebou navíc slibně rozjetou filmovou kariéru, leckdo rád přimhouří oko, kdyby to snad bylo nutné. Ne, že by to Charlotte Gainsbourg bezpodmínečně potřebovala, ale nalhávat si, že má srovnatelnou startovní pozici s jinými, by bylo přinejmenším naivní. A ne kvůli tomu, že už nahrávala coby dítko, a tohle album je réunion. Kdyby nic jiného, má k dispozici prvotřídní tvůrčí tým. Natočila s ním velmi příjemnou, vyváženou a lehce poslouchatelnou desku. Ale překvapivá snad může být jen do momentu, než si zjistíte (pokud už jste to nevěděli), kdo jsou její rodiče, a s kým vším své první dospělé album spoluvytvořila.

Výsledkem je milá a něžná nahrávka, žádný underground, vstřícná a snadno akceptovatelná pro kohokoliv s alespoň minimem vkusu. Praktický důkaz, že pop nemusí nutně znamenat tisíckrát omleté a vykradené melodie, prvoplánově vlezlou podbízivost či rádiová střední tempa. Tahle deska je vláčná i rozevlátá, přemýšlivá, tajemná i zadumaná, s neodolatelnou atmosférou baru před zavíračkou. Trochu retro – v tomhle podniku se ještě kouří cigarety, (pochopitelně umístěné v dlouhých špičkách), a téma "anorexie" zdaleka není na programu debaty. Od počátku máte pocit setkání s něčím známým, z paměti lovíte, kde už jste tohle slyšeli. Jasný vliv francouzských šansonů a tedy důkaz toho, že Charlotte staví na ozvěnách dětství, a nikoliv na rebelské negaci rodičů, je tu pak víc než plusem. Jenomže co si budeme nalhávat – nejpozději u třetího poslechu můžete přijít na to, že to je všechno nějak málo. A nebo taky ne – záleží na chuti a nárocích.

Nejde ani tak o to, že Charlotte má hlas, který ji s jistotou dovoluje se pohybovat tak maximálně v rámci jedné oktávy nebo o to, že to, co ji poskytli pánové z Air není evidentně tím nejlepším, co z nich vypadlo. Jde o prostou představu co-by-kdyby... Charlottino místo (pouhé) interpretky zaujal někdo jiný. A následnou smutnou jistotu, že v horším případě by to bylo stejné. Chybělo by nejspíš jen to jméno a tudíž jistota, že se album prodá. Což není radostné si uvědomit, ale na druhou stranu to ani v nejmenším nebrání desku si v klidu vychutnávat a nic neřešit.

A pokud se do takového vyrovnaného stavu dostanete, ať už za pomocí čehokoliv, máte vyhráno. Relaxace není nikdy dost a u tohohle alba se lenoší bezvadně. Není útočné, nečouhá z něj představa producenta o cílové skupině, a ačkoliv se obloukem vyhýbá agresivitě, neklesá k unylosti. Což je na dobu, kdy ptáci řvou, popeláři si zlepšují výskok na stupátko a slečny v nočních klubech už mají vyděláno, docela slušný výkon. Kdysi jsem za pět šest ráno taky občas chodíval spát, ale takhle čerstvej jsem asi nebyl nikdy. Holt ty herečky...

75%

navštivte:
www.charlottegainsbourg.fr

poslechněte si:
www.myspace.com/charlottegainsbourg