Novinky

Kvartet Dr. Konopného – Skrývám se, ale nikdo mě nehledá

Kvartet Kvartet Dr. Konopného – Skrývám se, ale nikdo mě nehledá
2xCD / 25 skladeb / 151:01, Guerilla Records

Skrývám se, ale nikdo mě nehledá. Tak se jmenuje dvoj-CD shrnující dosavadní tvorbu příležitostného seskupení Kvartet Dr.Konopného, jejímž uměleckým šéfem je již od roku 1990 nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná postava malíře, básníka a hudebníka v jedné osobě Radomila Uhlíře. Zároveň jakoby název alba signalizoval i Uhlířovo umělecké postavení, jelikož kromě několika epizodních filmových postav (znám je mj. z filmů Cesta z města, Skřítek, především pak jako traktorista ze "sklepáckého" příběhu Na brigádě z filmu Pražská pětka), a role zpěváka v závěrečné fázi kapely Dvouletá fáma, je i pro „menšinové“ publikum stále prakticky neznámou tváří.

Kvartet Dr. Konopného si Uhlíř zvolil jako uměleckou platformu pro své improvizované hraní, při kterém mu vypomáhala pestrá paleta více či méně známých hudebníků (mj. Pavel Richter, René Pařez, Martin Schneider, Antonín Korb…). V letech 1993 až 1998 se se svými spoluhráči soustředil především na scénickou hudbu k divadelním hrám (kromě vlastních Uhlířových i J.A.Pitínského či Tomáše Vorla), a právě materiál z tohoto období je náplní prvního disku, nazvaného Kosmický pesimismus.

Jeho ústředním motivem jsou dva rozlehlé improvizované útvary Pocta Artaudovi, věnované odkazu legendárního francouzského básníka, dramatika, divadelního teoretika a filmového herce Antonina Artauda. Na více než půlhodinovém záznamu je Kvartet zachycen jako impresivně laděné těleso, jež velice citlivě doprovází kombinovaný Uhlířův „zpěv“ a přednes jeho tehdejšího uměleckého spolupracovníka, Ladislava Šerého (jež mimochodem dané Artaudovy nadčasové texty přeložil do češtiny). Tento velmi působivý a sugestivní ponor do Artaudovy neklidné umělecké duše je doplněn na zbylé části disku vlastní Uhlířovou poezií za doprovodu dalších a dalších spoluhráčů (zde více než výrazně slyšitelných Františka Kroupu na violoncello či Hmyzáka na flétnu, resp. trumpetu).

Tyto lingvisticky ekvilibristické útvary jsou jedním z nejcharakterističtějších Uhlířových projevů i dnes (viz listopadový koncert v hospodě Nad Viktorkou), přestože druhý disk Stíny bojovníků, zachycující aktuální tvorbu Kvartetu z konce loňského roku je poněkud z jiného soudku. Uhlíř obklopen několika matadory alternativní scény (Joe Karafiát na kytaru, staronový Zdeněk Konopásek na bicí a trubku, Jan Štolba na saxofon a ve třech skladbách Vladimír Linek na klávesové nástroje) zde upouští od sáhodlouhých litánií ve prospěch heslovitých zkratek a především hlasových kreací ve stylu Phila Mintona. Přestože některé z celkem devatenácti zbrusu nových improvizovaných skladeb oplývají zvláštním kouzlem (jako např. poklidná Každý lovec má svoji honitbu či naopak expresivní divočina Stále častěji zapomínáme), většina ostatních bohužel postrádá onu surreální uhrančivost, a Uhlíř zde občas jen jakoby sekunduje poměrně tradičním freejazzovým vyhrávkám a na rozdíl od decentního hráčského vkladu z prvního disku místy až přílišnému instrumentálnímu egu svých spoluhráčů.

V samotném výsledku pak toto posluchačsky již tak nanejvýš náročné dvojalbum působí poněkud rozpolceně. Zatímco první disk zachycuje Kvartet Dr. Konopného, zdá se, skutečně v nejlepší umělecké formě (opět musím zmínit nepřeslechnutelný vklad Ladislava Šerého a hráčskou ukázněnost ostatních spoluhráčů), disk druhý je spíchnut poněkud horkou jehlou, jakoby postrádal pro Uhlíře tolik typický umělecký přesah a sloužil jen jako jakási nezávazná jam session hráčsky sice velmi zdatných, pro Uhlířovo pojetí však ne právě nejideálnějších hudebních partnerů. Jedním jsem si však jistý určitě. Jak znám Radomila Uhlíře, určitě ještě neřekl poslední slovo. Ať na tom či onom uměleckém kolbišti nás ještě jistojistě překvapí…

První disk 75%
Druhý disk 60%

navštivte:
www.guerilla.cz