Střih [Qed] Na kytaru vybrnkávaná melodie, downbeat, mužský hlas cosi šeptá. Atmosféra se pomalu mění z hloubavé, poklidné v lehce nervózní. Stupňuje se to. (Gradace přeci vypadá jinak, ne?) Titulky. Tenhle film [sen] rozhodně nebude veselá a odpočinková záležitost. Ostatně, měla by být?

Střih [Sbronx] Abstraktní, náladou až trip-hop připomínající elektronika a do toho piano. (Kolikrát ho ještě dnes uslyšíte.) Vycházíte zpoza rohu na hlavní třídu, berete si taxíka, abyste tam byli rychleji. Tam. Ale kde vlastně. Oknem pozorujete jako ve snu (jak by taky ne) se míhající domy za tónovaným sklem. Vyšší tóny piana střídají hluboké. Nové obchody s vystajlovanými fasádami zase již polorozpadlé, u kterých už jen tušíte kdysi nablýskané výlohy. Taxi jezdí pořád kolem jednoho bloku, dojde vám náhle. V té chvíli utichnou beaty. Otvíráte dveře, řidiči ani nezaplatíte (bylo by vůbec komu platit?) a mizíte v zaplněném bulváru.

Střih [Hog] Utíkáte před něčím (Piano, a pěkně vyspeedované, bleskne vám hlavou.), ale zároveň pořád cítíte, že je to pořád těsně za vámi. Funí a chrochtá! (???) Neurotický úprk. Z najednou úplně prázdné ulice vbíháte do dvora ukrytého mezi starými činžáky, po schodech nahoru do bytu. Stres. Musíte to stihnout najít dřív, než vás dostihne. Nervózně zotvíráte všechny zásuvky, prohledáte každou jen trochu možnou skrýš, vypleníte skříň, necháte tak. Kam jsem to jen dal, mysli sakra, vzpomeň si, tady to někde bylo. Je za mnou, už není čas, znovu po schodech, tentokrát dolů. Rychle. Bože proč jsou ty dveře tak daleko. Otevřít a ven, na zahradu, jen pryč. Chrocht, chrocht. „To“ zůstalo uvnitř, nemůže ven. Jste zachráněni (alespoň pro tuhle chvíli).

Střih [Sweetbaby] Trhaně se rozhlížíte. Zrychleně vám prolétne hlavou předešlá scenérie. Už je to pryč. Ptáčkové cvrlikají, jinak nikde nikdo. A najednou… smích. Jakoby zpomalený, nebo dokonce puštěný pozpátku. Jeden jediný hlas, který se vám vrývá do mozku… Nedokážete tomu zabránit a současně přestáváte všemu rozumět. Není to šílené? (Basovka a… zase piano, uvědomíte si.) Nakažlivý všudypřítomný chechtot, kterému (znovu) nelze nikam uniknout. Tak nakažlivý, že za chvíli se, paradox, chcete smát taky. Ale, přeci byste… sami sobě… Cha cha cha cha. Cha cha. Cha cha cha cha cha.

Střih [Feynman] Zklidnění. Kytara a nějaké to experimentálno. Abstraktní samozřejmě. Zvukově docela příjemné. Mezihra, přemítáte. Zřejmě. (Sladká nevědomost.)

Střih [Shadow] Obloha se definitivně zatáhla. Zapomeňte na slunce, že kdy bylo. Už ho neuvidíte. Bezcílně bloumáte nerozpoznaným krajem, míjejí vás stíny osob, vše je jakoby neznámé, cizí. Digitální zvuky a jakýsi mužský hlas, který čas od času něco říká (jediné slovo, kterému bezpečně rozumíte, je shadow). Lehce chrčivý podklad. Nevíte si rady, ale jdete dál, do rytmu.

Střih [Accidents] „Wherever you are, accidents happen“. (Ten chlápek má ku*va pravdu.) Tikot. Všude kolem. Obrovské měřiče času. Nástěnné, moderní, staré, dřevěné, železné, digitální… A ze stropu dolů na páskách visí plno hodinek. Prodíráte se jimi jako džunglí plnou lián. Tikajících. Chlápek pořád něco mumlá a těch hodin všude kolem! (Blázním, pomyslíte si, definitivně.)

Střih [Cold Squeeze] Mezihra. Piánko (pokolikáté už…). Vydechnete si. Plynete městem. Vlnivým pohybem, jako byste postrádali tělesnou schránku. Zase bude dobře (možná, kéž by bylo). Padá déšť. Je vám to jedno. Na duši neprší. Slyšíte hlasy, ale nerozumíte jim. Co říkají. Vzdalují se. Šumění. Bude dobře.

Střih [Whodat] Bože už ne. Jen žádné deprese. Zase nevíte co se to děje. Necharakterizovatelné zvuky. Že by příliv. Možná jste u moře. Křičí to racci, nebo jen blouzníte a elektronika vám za chvíli opět vytře sluch? Kdo sakra…

Střih [Murder] Kde to jste. Podivná továrna. Stroje vydávají tolik zvuků: všemožné pípání, pravidelný rachot, houkačka, tepání čehosi. Dlouhé pásy (po kterých jedou výrobky, u kterých jen stěží dumáte nad jejich praktickým využitím) vám svým vrněním a hrkáním, jak se převalují přes pohyblivé válce, připomínají abstraktní breakbeat. (Absurdní.) Procházíte jednotlivými místnostmi a patry, ale všude slyšíte to samé, chcete ven. Najednou stroje zpomalují chod, všechno ztichne, továrna zmizí.

Střih [Kyotog] Jste někde ve sklepení. Už víte, propadli jste dolů, vidíte chod továrny z jejích útrob. Dělníky střídající se na směny. Jeden zrovna brnká o polední pauze na kytaru (co???), další, celí špinaví od rezavých trubek (industriální elektronika), obsluhují stroje, které jste před chvílí viděli v akci, případně opravují zrovna rozbité. Debatují spolu. Zdá se vám, že se něčemu smějí, ale jistí si nejste. Vše tu duní ještě víc, než „tam nahoře“.

Střih [I Wonder] Sklepení? Ne. Teď už městská kanalizace. Oči si jen pomalu zvykají na náhlé temno kolem. Tu a tam na vás kápne voda prosakující zaoblenými stěnami, fouká zde vítr (?). Krysy chroustají cosi na druhém břehu, raději odvrátíte zrak. Někde vepředu (ale je to vůbec vepředu…) hodně v dálce slyšíte ženské výkřiky. Máte strach, přesto jdete za nimi. Alespoň si to tedy myslíte. Nemůžete rozeznat, odkud hlas přichází, a jestli žena vůbec volá o pomoc, nebo zpívá nějakou operní árii. Už se ničemu nedivíte. Temnou offbeatovou melodii nahrazuje cinkání a posléze také šumění, které přehluší i onen hlas. Nahoře asi znovu prší.

Joel Tallent aka Jvox natočil nefalšovaný soundtrack k vašim těžkým snům. Se všemi klady a zápory, které z toho vyplývají. Dal mu dvanáct kapitol, které sjednotil pod názvem Qed, a jako bonus (protože kromě elektroniky se také aktivně zajímá o animace a vizuální design) přiložil klip k tracku Hog. Že je patřičně mimózní snad již netřeba dodávat.

65 %

navštivte:
jvox.com

poslechněte si:
adnoiseam.net/label/catalog/72/enter.htm