Konkurence, nebo vítané rozšíření rodiny Rádií 1, Beat a Akropolis? Ať už Český rozhlas 4 - Rádio Wave vnímáme jakkoli, zřejmě se shodneme na jeho úspěšnosti. Ba co víc, se sledovaností 50 tisíc posluchačů týdně je mezi alternativními rádii špičkou. Oslava prvních narozenin proto byla velkolepá a na třech programově rozdílných scénách.

O úvodní vystoupení na hlavní live stage se postarali Lealoo, historicky první vítězové projektu Startér. Místo mazaného triphopu, který by reflektoval tvorbu Lamb či Portishead, jsem však propadl úvahám o špatné životosprávě třpytící se zpěvačky. Ano, na desce Pinions se Lealoo poslouchají příjemně, v Abatonu ale trošku nudili. Místo po sympatické anorektičce jsem proto raději těkal po stínech reklamních pytlů. Čímž bych ovšem nerad zastřel potenciál kapely, který předjímá klipovka I'm Your Shadow. Jen mi napoprvé příliš nesedli a k atmosféře nepřispěl ani světelný park. Grimasy muzikantů se za absence čelních světel poněkud ztrácely. (Což platí i pro všechny následující.)

O překvapení večera se postarali bardejovští The Bridge. Odhodlání zejména excentrického frontmana Tomase dAska vazbilo intenzitou nejméně pětadvaceti trakčních kilovoltů! Mládenci překonali i své loňské angažmá na Free Monday v Roxy. Tam sebou švihali natolik vyšinutě, že jsem je podezíral z absolutní zkouřenosti. A přece nebyli! V následné konfrontaci se na mě culili střízliví mladíci, kterým "jen" nedělá problémy na pódiu zešílet. Tady už se nedá mluvit o inspiraci Radiohead, Franz Ferdinand ani nikým jiným. The Bridge totiž žádnému z koryfejů žánru nedýchají na paty, ale jsou jejich rovnocennými partnery! Podřizují tomu vše: volný čas, nasazení i image. Novodobá kytarová scéna pro ně není pózou k vyblbnutí, ale stylem života. Záleží pak na tom, že Sidova basa chrastila jak ojetá gramodeska, notabene když bylo zajímavější sledovat, jak Tomas dAsk po selhání opasku křepčí i majíc gatě na půl žerdi dole? Z The Bridge by si mohly vzít příklad i leckteré zkušené kapely. Za pár let existence natočili výborný 32skladbový! debut Citizen Bridge, úspěšně zarotovali televizemi a projeli Evropu od Budapešti po Londýn. A propo, právě v Londýně už tři měsíce natáčejí svou druhou desku...

Tvorba Nieriky, v níž se za pražci kytary schovával i zakladatel Piper Records Vláďa Schwarz, byla podobně jako produkce Lealoo spíše poslechová. Na rozdíl od Lealoo však Nierika uměla svůj "plyšový" pop servírovat se zralým kumštem a chytrými aranžemi, nehledě k tomu, že se rozpomenula také na rychlejší kousky z aktuální desky Poison On Your Spoon, hlavně na fantastickou (R)evolution. Diktát snivých ploch ala Satellite přesto vítězil... a i když se od zpěváků Moniky Lohrerové a Michala Burgeta odpoutávalo těžko, v desátou hodinu večerní by člověk raději zablbnul, proto alou na druhou scénu, kde právě začínal Gipsy.cz.

Předně už Radoslav 'Gipsy' Banga není jen důležitou postavou českého rapu. Za výrazné pomoci ostřílených muzikantů, především výtečného houslisty Vojty Lavičky, dávno kafrá do lecčeho. Deska Romano hip hop je bujarou balkánskou veselicí pro tanečky s rukama nad hlavou, folklórem, který by slušel i Horňáckým slavnostem, a vedle toho i čistokrevným hip hopem. Těžko přitom říct, zda to Gipsy zkouší na všechny strany, nebo jen neví kudy kam. Každopádně zapůsobil. Milé a potřebné bylo také deklarování jeho romství: "Černý jsem, mně to však nevadí..."

Elektrizující popík Khoiby své mrazivě žhavé podstaty tentokrát nedostál. I když se projev Emy Brabcové hodinami zpěvu slyšitelně zlepšil, laťce nahozené vystoupeními po vydání výtečného debutu Nice Traps se Khoiba sotva přiblížila. Muzikanti se nedokázali uvolnit, chyběla jim dřívější energie a sebejistota. Vystoupení sice odvedli pěkné, plné lahodných harmonií, evidentně ale nebyli ve formě.

Nápravu mohli sjednat Please the Trees, pokračovatelé výborných Some Other Place. Proti očekávání však zazvonili spíše umíráčkem. Dýmem zaoceánských pivnic se zarostlý frontman Vašek selFbrush Havelka brodil levou zadní, lidi už ale nevyburcoval. Oživením se stala až popůlnoční mise kytaristy Zdeňka Kadlece, který se do jednoho z parádních sól ponořil natolik, že vymetl veškerý prach na podlaze. Klobouk dolů.

Před Landmine Spring, kteří se chtěli pokoušet o nemožné, tzn. rozhýbat prořídlé ostrůvky publika, jsem si ještě odskočil o patro níž. Solitér Vec mě pobavil dokonale: "Ludia, dobré ráno, kvalitná hudba ide do piče, nie? - Ale áno, keď kupujete originálne nosiče..." či "Kto má naj babu na bare, ja? - Mám v piči, protože dnes večer vás zničím..." Tento slogan se nakonec stal nesmrtelným. Při kontrole barového pultu se vám totiž naskytl jedinečný pohled: šermující jazyky mladičkého lesbického páru to tam rozjížděly způsobem, že se ani otrlá obsluha nestačila divit.

Nahoře to mezitím rozbalili Landmine Spring. A skutečně: splašená palba kytar spustila opratě k divokému cvalu, a to i s novým, mladičkým basákem, a před chvílí dosluhující mátohy se opět rozhýbaly. To jsem už ale prchal k domovu...

PS: Občas jsem se vydal i na sklepní scénu dýdžejů. Po umělecké stránce mně neměla co nabídnout, ale byla příjemnou kulisou. Pokud nesouhlasíte, je to jedině dobře. Co člověk, to názor, čím víc pestrosti, tím líp. Třikrát hurá Rádiu Wave!!!

Foto: Kryštofotí (c) 2007