Novinky

Drama Jacqua - Masquarade

Drama Jacqua - Masquarade Drama Jacqua - Masquarade
8 skladeb / 43:37, Vlastní náklad

Hned na začátek je potřeba zmínit, že tvorba Toma Heriana aka Drama Jacqua není zrovna z těch easy-listeningových. Jeho kombinace future-jazzových prvků (nezbytné base zdárně sekundují bicí nasekané á la Amon Tobin a občas i piano, smyčce či dechy) s experimentálními d’n’b podklady, abstraktními zvuky (které se každou chvíli někde znenadání objeví, urvou si pro sebe 15 seconds of fame, aby poté zase stejně náhle zmizely v sonické „elektro-psychedelii“) a docela komplikovanými melodiemi (či jejich fragmenty) naopak vyžaduje od posluchače značnou míru spolupráce.

Nejinak je tomu i s deskou Masquarade, která rovněž není zrovna pohodlnou záležitostí ve smyslu, že byste prostě nechali oněch osm skladeb, jež obsahuje, plynout prostorem kolem vás, o zbytek se nemuseli starat a výsledek se dostavil jaksi sám, automaticky. Bez diskuse nejpřístupnějším trackem je v tomto ohledu My Angel, vcelku klasický, dobře odsýpající chytlavý drum’n’bass (bez výraznějších tematických odboček, kterými jinak Drama Jacqua rozhodně nešetří) s ženským vokálem, basovým vybrnkáváním, pianem a saxofonem. Zmíněná akusticko-elektronická kombinace tvoří dohromady skladbu, která má výborný drive a jež by určitě oslovila i méně alternativně zaměřené posluchače, kteří by jinak při poslechu jejích kolegyň patrně zrovna nevrněli blahem. Pro snadnější vstřebání Masquarade by bylo praktičtější, kdyby se My Angel nenacházela ke konci alba, ale spíše někde uprostřed, a stala se tak jakousi oázou odpočinku mezi dvěma zvukovými junglemi.

Struktura většiny tracků je opravdu docela spletitá, pro nezasvěceného až nepřehledná či zbytečně překombinovaná, ale třeba v takřka desetiminutové Keep on Danca Tom Herian dokazuje, že vše má svůj význam a svou platnost. Když po zklidněné, offbeatové pasáži zhruba dvě minuty před koncem opět „najede“ na původní zlomené podloží a vzápětí na celou skladbou se prolínající motiv, lze hovořit o nejsilnějším zážitku „Maškarády“.

Naproti tomu úvodní Focus a hned následná Ignition aspirují na titul nejslabší nahrávka. Tom Herian zde (na můj vkus?) až příliš zabředl do experimentálních zákoutí a rezignoval na výraznější, stmelující prvky (beaty, silná melodie), jimiž by písně vyzdvihl o třídu výš, tam, kde se nacházejí Putana Mitra, Ida a Pindala a dvě již dříve zmíněné perly alba. Slabší začátek Masquarade však Drama Jacqua bohatě vynahrazuje právě v jeho druhé půli, která působí jistějším dojmem, a kde se kromě odkazů k tvorbě Amona Tobina dá (především v My Angel a závěrečné Do Práce) nalézt i inspirace švédskou nu-jazzovou dvojicí Koop.

Doufejme, že třetí, v současnosti připravovaná deska, se už dočká větší pozornosti, než „popelka“ Masquarade, jíž bylo vzhledem k jejím kvalitám (a i přesto, že všech osm tracků je již nějaký čas zdarma ke stažení na Herianových stránkách) věnováno až trestuhodně málo mediálního prostoru.

70 %

navštivte a poslechněte si:
dramajacqua.com