Novinky

Bílé světlo – Dělníci Bílého světla

Bílé světlo Bílé světlo – Dělníci Bílého světla
8 skladeb / 55:47, Guerilla Records

Řekne-li se český undergound 70.let, většině posluchačů vytanou na mysl především Plastic People, Dg307 nebo Umělá hmota. Mezi nemnoho spřízněných tvůrců té doby se však poměrně výrazným způsobem zapsala i kapela, jejíž krátkodobá existence byla spíše „duchovního“ než aktivního charakteru, a po níž zůstalo zachováno jen pár minut zvukového materiálu. O kostelecko-pražsko-humpolecké skupině Bílé světlo se navíc hovořilo (kromě úzkého okruhu zasvěcených souputníků) vždy jen tak „na okraj“, a i já jsem měl z hlediska její existence dlouhou dobu v hlavě zakódováno jen cosi o venkovské „psychedelic group White Light“ a k poslechu k dispozici jen velmi nekvalitní torzo nahrávek z putovního androšského pásku.

Teprve později jsem se začal dozvídat další podrobnosti, a sice že kapela byla vůbec první aktivní domácí odpovědí na tvorbu Captaina Beefhearta, že v ní ve své hudební činnosti pokračoval někdejší bubeník The Plastic People, Pavel „Eman“ Zeman, že nezaměnitelný zvuk flétny zde patřil budoucímu členu Umělé hmoty, Jiřímu „Pickovi“ Fryčovi nebo že v závěru jepičí existence souboru s Bílým světlem hrál i nynější folkový zvěstovatel evangelia Slávek Klecandr. Toť však bylo na delší čas všechno. Po Bílém světle se v podstatě slehla země, o nějaké rekonstrukci těch několika minut nahrávek v podobě CD si bylo možné nechat jenom zdát.

To by zde však nesmělo být lounské vydavatelství Guerilla Records, jež s pílí sobě vlastní tyto archivní záznamy oprášilo a pod názvem Dělníci Bílého světla připravilo třicet let od jejich vzniku k oficiálnímu vydání všechny dochované původní nahrávky kapely. Tři z nich (Dělníci Bílého světla, Umělec a Boží mlýny) jsou zde zachyceny jak ve své „studiové“ podobě (záznam ze zkušebny), tak živě z legendárního Festivalu II.kultury v Bojanovicích. Zbylé dvě nahrávky byly realizovány již ve značně pozměněné sestavě v době zátahu na český underground a jsou dodnes již jen jakousi labutí písní za krátkou existencí kapely.

S objektivním zhodnocením samotné hudební náplně disku to z mnoha důvodů nebude právě snadné - pro pamětníky bude čítat nejspíše připomenutí neopakovatelné atmosféry té doby, pro neznalé či mladší generaci doporučuji přečíst si nejprve uvnitř bookletu otištěnou Pickovu Kroniku Bílého světla, díky níž se mnohem blíže obeznámí s podmínkami vzniku i fungování kapely, zároveň i s typickými dobovými reáliemi, plnými duchovní prázdnoty, alkoholového opojení, ale i ničím nespoutané chuti po svobodném uměleckém projevu.

Tak nějak vyznívá i hudba samotná. Velmi zřetelný odlesk syrového podzemního soundu Plastic People je zde vyvážen vlivem milovaného divocha Captaina Beefhearta (občasné nezvyklé změny tempa) či tehdy velmi respektovaných instrumentálek Franka Zappy (viz klávesové „manévry“ Jiřího Lorence, jinak člena kostelecké kapely Andromeda, v rozlehlé skladbě Festival II.). Výsledkem je zvláštní směsice hypnotického psychedelického rocku (kytarový beglajt Vladimíra Kroula), freejazzu (výrazné zapojení dechové sekce) a především dodnes typického přímočarého androšského stylu, jejž po Plasticích a Umělé hmotě - jako jedno z prvních mimopražských těles tohoto typu - pomáhalo formovat právě tehdejší Bílé světlo. Jeho důležitou složkou byly bezesporu i původní české texty, jež sice poněkud nahlodal nekompromisní zub času, za jejich autentickou výpovědí vznášející se na pokraji alkoholických delirií a protonáboženských vizí je však nutné spatřovat nepateticky mladickou touhu po svobodě a spravedlnosti. Ostatně sami členové dnes již pozapomenuté kapely to v úvodní písni Dělníci Bílého světla zpívali jednoznačně: „...nejsme hudebníci/nejsme básníci/jsme jen poutníci/na cestě/na který můžem padnout/ale nikdy ne zahnout…

75%

navštivte:
www.guerilla.cz