Simon-John Smerdon pochází z jihoanglického Devonu, kde začínal coby baskytarista v hardcore a metalových kapelách. S přestěhováním do Londýna v roce 1996 docela radikálně změnil i svou hudební orientaci a založil elektronický projekt Ocosi, který opustil (po dvou vydaných albech) o tři roky později. Posléze začíná produkovat sólově pod aliasem Mothboy a dlouhohrající debutová deska The Fears, stylově zařazována do hybridní kolonky "dark hop", mu vychází v roce 2004 u labelu Ad Noiseam. Následovnice s titulem Deviance se dočká s největší pravděpodobností stejného označení, protože nějaké to "light" aby na ní člověk pohledal.

Převážně skličující atmosféru nahrávky vytvářejí především ponuré broken beats a nikterak veselejší melodické plochy, všemožné "SLS" (samples, loops, scratches), ale i různé zvuky á la hororové audio podkresy, při nichž k obrazovce připoutaný divák čeká "to nejhorší", ať už se pod oním spojením skrývá cokoliv. Elektronickou temnotu párkrát, alespoň částečně, rozřízne neuroticky blikající ostré světlo tanečních parketů (obzvláště Selfish Plan s bezkonkurenčně největším počtem bpm a náležitě agresivním zvukem by se s přehledem ujal na nějaké té "Blade party"), což se v žádném případě nedá říct o (hned na začátek nutno zdůraznit, že skvělých) hostujících vokalistech.

Všichni čtyři (Suzi C, Akira the Don, Son of King Rebel, Soraya Mir) posunují skladby, ve kterých hostují, a potažmo samotné album, o několik kvalitativních pater výš, ale ani jeden (jedna) z nich rozhodně jejich atmosféru nijak neprosvětluje. Trojice Outside, I Can See Cities, Down tak díky nim patří (spolu s již zmiňovanou vypalovačkou Selfish Plan) mezi absolutní (dark) top celého Deviance. Vezmu to tentokrát odzadu.

Závěrečná osmiminutovka Down je excelentní depresivní trip-hop, který směle konkuruje Maxinquayeovskému období mistra Trickyho (když Son of King Rebel a Soraya Mir společně rapují / zpívají "Don't wake up, you must not swallow... don't struggle, let's do this quickly, let's get it over...", vyznívá jejich duet v podobě promlouvání do duše jakémusi beznadějnému životnímu případu, aby s "tím" už skoncoval, setsakra přesvědčivě); černé hip hopové perle s názvem I Can See Cities se znamenitě podanými flows Akiry the Don ("UK's hip hop wonder" píší promo materiály a po vyposlechnutí tohoto tracku jim není důvod nevěřit), jejichž účinnost a působivost znásobují experimentální broken beaty v podkladu, vybrnkávání na kytaru a úsečné melodické linky, není absolutně co vytknout a v naléhavosti a celkové uvěřitelnosti opus Down snad ještě překonává; Outside je, bráno v předešlém kontextu, nakonec v podstatě optimistická záležitost a s formou, která má nejblíže ke všeobecné představě o písni (refrén, sloka), i nejpřístupnější skladbou celé desky. Vokál Suzi C dokáže uklidnit (no, falešně ukolébat by možná bylo výstižnější), i když ani v něm nechybí určitá dávka stísněnosti.

Mothboy na Deviance umě využívá kontrastů, když třeba právě za Outside bez skrupulí umístí nejexperimentálnější počin alba (a rovněž výtečnou věc) I Hit It I Caught It I'm Out, nebo za (již několikrát připomínanou "dancefloorovku") Selfish Plan dvouminutovou ambientní instrumentálku (která jako by zároveň hrála roli jakéhosi intra před závěrečnou Down). Přesto do sebe vše zapadá, nikde nic "nehapruje", potenciálně slabší tracky (Given Away, Gutter Song, Bienambo) jsou rovnoměrně rozmístěny v padesátiminutové stopáži, v níž se tak jen stěží hledají nudná místa; druhá řadovka Simona Smerdona je pestrou koláží abstraktního hip hopu, experimentální dark elektroniky, trip-hopu i breakbeatu. A, podobně jako Pushing Back stájového kolegy Endusera, na stylovou barvitost díky interpretově schopnosti zdařile skloubit zcela protichůdné žánry v žádném případě nedoplácí. Právě naopak.

80%

navštivte:
mothboy.adnoiseam.net

poslechněte si:
myspace.com/simonmothboy