Táborští C mají v jistém kruhu posluchačů pověst dravce se základnou zbudovanou na kolmém útesu nad rozbouřeným mořem. Pevné orlí pařáty zaklesnuté do skály jim dovolují udržet se bez větších problémů a k žádné tragédii nedojde ani při neopatrném uklouznutí a nevyhnutelném pádu do divokých vln rozbíjejících se o ostré útesy. Mají přece křídla, která jim pomůžou zbrzdit volný pád a umožní návrat na pevninu. I když značně nakloněnou. K takovému místu sice nepovedou turistické značky, ale těch pár dobrodruhů, kteří se nechávají vést vytrénovaným čichem, se k nim nakonec dostane.

Jisté změny oproti minulým počinům jsou patrné po prvním poslechu. Není to ovšem nic tak zásadního, jako např. drastická přeměna larvy v motýla. Stadium larvy jsme nikdy neměli tu čest poznat (pokud nechceme považovat za prenatální věk Céček nyní spící kapelu Waawe), protože C jsou suverénním pojmem už od vydání jejich prvního EP. Sledujeme-li jejich putování časem, zdá se, že jim jen na křídlech přibývají nové barvy. Blátivě zechovaná kytara je už počítána do standardní výbavy a člověk se občas neubrání pocitu, že některé písně jakoby spíše rozvíjely staré známé motivy, než že by byly zbrusu nové. V čistě instrumentální kapele je přeci jen větší pravděpodobnost, že si člověk všimne postupu, který reflektuje podobný artefakt z minulosti. Snad ještě více prostoru si oproti dřívějšku uzurpují cáry klávesových tahů. Ovšem nechcete-li se soustředit na věčné přetahování tenkých strunek s bíločernými klapkami, není nic jednoduššího, než se zaposlouchat do luxusních basových figur. Ano, právě basa je pro mě tím, co na téhle desce opravdu exceluje.

O kolekci Underlove bych si nedovolil prohlásit, že je geniálně rafinovaná. Je sice dobře promyšlená, ale spíš přímočará než plná zákrut a tajemství. Kapela chce v prvé řadě bavit. A když už jim budete zobat z ruky, pokusí se vás i vymačkat jako citrón. Mají na to svou formulku a ta zatím funguje. Jen musím podotknout, že na koncertech jsou schopni předvést ono semletí posluchače daleko efektivněji než na deskách. Tím, co vám jako první uvízne v uších, bude Caribig s jednoduše zapamatovatelným, ale spolehlivě fungujícím riffem. Tři tuctové akordy tvoří hitově rozjuchanou náladu a jsou natolik svébytné, že víc by se už ani dít nemuselo. Dočkáme se ale i oddechových chvilek s lavičkou a ručníkem kolem krku. O to větší radost budete mít, až TO zase vypukne. Další skladby se každému začnou vylupovat při podrobnějším zkoumání. Předpokládám, že pořadí, v jakém budou posluchačům rozkrývány, záleží na každém jedinci, jeho náladě a prostředí. Lhostejnými vás ale určitě nenechají. Takže doporučuji intenzivní studium a současně si projeďte programy oblíbených klubů, aby váš zážitek z Céček mohl být úplný.

80%

poslechněte si:
Silver Rocket