Novinky

The Plastic People of the Universe - Do lesíčka na čekanou

Plastic People of the Universe The Plastic People of the Universe - Do lesíčka na čekanou
2xCD / 17 skladeb / 87:13, Guerilla Records

O Plasticích toho již bylo napsáno tolik, že se lze jen těžko vyhnout opakovaným citátům a postřehům, podobně uzavřenou kapitolou se doposud zdálo být i vydávání jejich dosavadní tvorby. Stačí vzpomenout na nepříliš vydařený komplet z roku 1992, tak především na skvěle zpracované "sebrané nahrávky PPU", jež nám dlouhá léta servírovalo vydavatelství Globus Music, a které díky mravenčímu editorskému úsilí publicisty Jaroslava Riedela zachytilo spletitou hudební dráhu nejznámější domácí undergroundové legendy na skutečně reprezentativní úrovni. V souvislosti s těmito fakty tak zřejmě jen málokoho napadlo, že bychom se mohli dočkat ještě nějaké další historické nahrávky.

To by zde však nesměl existovat lounský label Guerilla Records, jehož ediční činnost se soustřeďuje mj. právě na mapování domácího undergroundu. V jeho katalogu totiž do těchto chvil figurovaly kapely jako Dg307, Orchestr Bissext, Aku Aku, Umělá hmota II., Hally Belly, Aktual, O.P.N. či nejnověji Bílé světlo. To nejdůležitější jméno, přesahující "povědomí podzemních sklepení" zde však dosud chybělo, navíc žádný z dosud oficiálně vydaných nosičů nezachycoval kompletní koncertní podobu Plastiků z doby před jejich kriminalizací v polovině 70.let... Nyní je vše jinak, a (nejen) pamětníkům oněch časů se dostává do rukou dvoj-CD se záznamem koncertu z 1. prosince roku 1973, kdy tehdy ještě relativně svobodně tvořící kapela vystoupila ve Veleni u Prahy.

Jak je z poslechu alba samotného i z obalu alba (především z jeho limitované edice v podobě digipacku) zřejmé, vydavatel se snažil o zachycení co největší autenticity koncertu i tehdejších podmínek. Album je rozděleno do dvou disků stejně jako tehdejší koncert, jež byl rozpůlen "cigárpauzou", zachovány byly i některé dnes již nepříliš poslouchatelné pasáže včetně poslední věty reagující na snahu o přídavek: "Už ne... za chvíli přijedou policajti..." Díky úplnosti záznamu se však máme možnost seznámit s tehdejším komplexním koncertním pojetím Plastiků, kteří se nacházeli ve fázi přerodu od přejatých skladeb psychedelického ražení (The Velvet Underground, Frank Zappa, The Fugs) směrem k happeningovému pojetí (zřetelné ovlivnění Knížákovým Aktualem) a původní, ryze české tvorbě s využitím "trapné" poezie Egona Bondyho.

Pro další generace tak zůstává "zakonzervováno" legendami opředené, nekonečné intro Anti s hostujícím Pavlem Zajíčkem, uši rvoucí falešný zpěv (na pódiu na rozložených pařezech sedících a v průběhu Zajíčkovy deklamace ještě v klidu svačících členů kapely) profláknuté dechovky Do lesíčka na čekanou (odtud také název celé performance), kakofonní bzučení thereminu v Kohoutkově kometě či šílený řev (parodující slavného lva na úvod filmů z produkce Metro Goldwyn Mayer) v kratičké MGM atd. Máme zde však co dočinění i s proslulými fláky jako Ranní ptáče, Podivuhodný mandarin nebo Francovka, vynikající písní s textem Jiřího KolářeRůže a mrtví, ovšem tím nejlepším se po letech ukazují dlouhé improvizované syrové plochy s hypnotickou Mejlovou basou, kvílením Kábových houslí a freejazzovým Brabencovým saxofonem, jež vyplňují prakticky celou plochu druhého disku.

Co však je už asi nesdělitelné, je pocit úžasně svobodné atmosféry, která z nahrávky vyvěrá, a jíž ještě násobí fakt, v jakých dobových poměrech spatřila světlo světa. I proto, navzdory mnohým pochybnostem o smysluplnosti vydání tohoto koncertního záznamu, se přikláním k názoru, že jde o důležitý ediční počin. Nejenže zachycuje Plastiky v jednom z nejinspirativnějších období jejich existence včetně všech kladů (originální rukopis, ryzost a nespoutanost) i záporů (některé nedotaženosti, dílčí instrumentální nedostatky), zároveň je skutečně jakousi autentickou zvukovou kronikou své doby.

PS: Z celého záznamu byly dosud oficiálně zveřejněny celkem čtyři skladby na albu Vožralej jak slíva (Růže a mrtví, My Guitar, Angel's Hair a fragment skladby Má milá je jako jabko), v souvislosti s nimi však jisté otazníky vyvolává kvalita remasteringu. V porovnání se zmíněnými skladbami, zvukově ošetřenými v roce 1997, totiž tato realizace vyznívá o poznání hůře.

80%

navštivte:
www.guerilla.cz