"Překvapení, překvapení!", snažilo se na mě vykřiknout nové album politicky zapálených hardcoristů Strike Anywhere poté, co jsem v očekávání zmáčknul play. Ale asi jsem se tvářil jako malý kluk, který místo vysněného dárku pod stromečkem najde pletené ponožky. Pětice z Richmondu (Virginia, USA) sice přišla se změnou, ale přesně takovou, jakou všichni očekávali.

Pokud jste si povšimli rozdílu mezi oběma řadovými deskami na Jade Tree - debutu Change Is a Sound a následující Exit English, tak jste doma. Přestože v temně laděném balíčku z dílny Horsebites Design najdeme všechno, na co jsme zvyklí - rychlý hardcorepunk s charakteristickým vokálem střídajícím melodie s křikem i nápadité kytarové linky. Něco se ale stalo. Něco se změnilo. Stejně jako dlouho se valící balvan si i Strike Anywhere znatelně obrousili hrany. Panuje názor, že je na nové desce znát přechod na Fat Wreck Chords, kde doposud vydali jen výběrové album starších písní To Live In Discontent, nicméně dnes je záběr Fat Wreck oproti dřívějšku tak široký, že tím to asi nebude.

Možná pánové jednoduše stárnou a sázejí víc na pohodu než na vybití vzteku, nebo je začaly více přitahovat punkrockové, než hardcorové kořeny. Ačkoliv poslech úvodní pecky Sedition je jasným navrátem o časů Change Is a Sound, na albu převažují skladby nesoucí se ve středním tempu a závěrečná tečka v podobě Ballads of Bloudy Run dokonce dostává prvnímu slovu ve svém názvu. Jak tak Dead FM poslouchám, nemůžu z hlavy vyhnat přirovnání k Bouncing Souls a starším albům Lawrence Arms.

Jediné, v čem Strike Anywhere ani letos nepolevili, jsou texty. Opět plné obav i vzteku, frustrace ze současných problému, ale zároveň neztrácející naději. Nemůžu se ubránit pocitu, že Dead FM nebude, alespoň pro mě, zrovna nejposlouchanější počin od této kapely, protože hudebně je nejméně autentický. Pořád si radši společně se zpěvákem Thomasem zakřičím "We are not the image we see!".

65%

navštivte:
www.strikeanywhere.org

poslechněte si:
www.myspace.com/strikeanywhere