Novinky

Josef Klíč - Vosková podobizna nepolapitelného

kliccover.gif Josef Klíč - Vosková podobizna nepolapitelného
24 skladeb / 63:52, Guerilla Records

Představte si koncertního mistra brněnské Janáčkovy opery, člena Moravského kvarteta, interpreta děl starých mistrů i kompozic nejsoučasnějších autorů komorní hudby a zároveň spoluhráče undergroundových těles a básníků v jedné osobě. Jde to asi jen velmi těžko, ale violoncellový virtuóz Josef Klíč je nepřehlédnutelnou postavou hned několika naprosto rozdílných koncertních pódií. Není však zdaleka jen famózním interpretem, ale zároveň i velmi zdatným improvizátorem a skladatelem vlastních kompozic.

Po dvou albech V půli kopce a S kým skončila noc (nahranou společně s básníkem Jaroslavem Erikem Fričem), realizovaných lounským labelem Guerilla Records, přichází nyní na trh díky tomuto agilnímu vydavatelství Klíčova novinka nazvaná Vosková podobizna nepolapitelného. Obsahuje 22 kompozic scénické hudby k Čapkově hře Věc Makropulos, kterou v letošním roce nastudovalo brněnské Ha-divadlo a jako bonus navíc dvě delší kompozice jakožto ukázky aktuální Klíčovy tvorby.

Podobně jako na albu V půli kopce máme i tentokrát co dočinění s neobyčejně osobitým pojetím violoncellové hry a širokým skladebním rejstříkem autora. Klíč při komponování suity na sebe nechal působit vlivy rané barokní tvorby, minimalismu a kapel hnutí Rock in opposition. Ve výsledku se tak jedná o velmi pestré album, na kterém autor střídá nálady a barvy svého nástroje podle jednotlivých dějství Čapkovy hry. Přestože na disku nejsou skladby chronologicky seřazeny, posluchači svojí imaginací umožňují alespoň částečně "vstoupit" do děje.

Přestože Klíčovo pojetí jde napříč svazujícími kategoriemi, nelze někdy přeslechnout vzdálené zdroje Klíčovy inspirace. Nejvíce asi v šestém tracku Velká věc jen pro Velkého člověka, který upomene charakteristický sound Univers Zero, v dalších problesknou podmanivé ornamenty moravské melodiky (Znovuzrození E.M.), odlehčenost jihočeské lidovky (Žalobce) či magické hlavsovské postupy (Prach dějin, brána tajemství).

Některé z kompozic jsou tklivé a tesknivé, v jiných dává Klíč průchod zvláštnímu smyslu pro humor (smích, vzdechy, pískání, dětský zpěv, "kytarové" flamenco). Důležitým faktorem je skutečnost, že Klíč nepoužívá žádnou elektroniku. Přestože některé pasáže jsou doplněny rytmikou či dokonce hluky a drones, jako zdroje zvuku byly použity výhradně a jen violoncello, event.plechy. Svůj nádherný alt třem skladbám alba propůjčila hostující Marcela Arnoštová.

P.S.:
Více rozebírat osobitou Klíčovu hudbu tentokrát nebudu. Nejenže se jen obtížně vměstnává do recenzentských škatulek, navíc mne k tomu vede skutečnost, že i slovo napsané černé na bílém se dá obrátit do úplně jiných souvislostí, tak jak je tomu v případě zcela nesoudného sleevenote k albu z pera E.K. Ta zcela bez skrupulí pozměnila významový kontext v jedné mé dřívější recenzi použitého termínu "konjunkturální folklorista". Není problém si obě "verze" přečíst a přesvědčit se o soudnosti toho či onoho pisatele. Mohu zde tak na závěr prohlásit, že tímto příměrem bych si navýsost bytostného hudebníka Klíčových kvalit nikdy označit nedovolil. Apropos němý film, k němuž hrály hudbu Dégéčka spolu s Josefem Klíčem, se ve skutečnosti jmenuje Nosferatu a slovo strašidlácký na mne působí doslova hrůzoděsně...

70%