Novinky

Z Jeruzaléma do Berlína je to možná přes Prahu...

jezis.jpg Posloucháš vlastně vůbec Aphexe Twina, když už jsi byl párkrát označen za jeho českou obdobu?

Aphexe mám rád. V poslední době jsem si ho ale nepouštěl.

Co si JTNB rád poslechne ve volném čase? Breakcore, nebo ambient? Anebo kytary?

Různě, teď poslouchám Bred Mehldau, vynikající francouzský skladatel a klavírista pohybující se na pomezí jazzu a vážný hudby velmi stravitelným způsobem. Novou desku Tomáše Jenkinsona aka Squarepushera "Hello Everything", Venetian Snares, u něj mám ale větší vztah ke starším deskám. Často si pouštím kytary jako Sweep the Leg Johny, Fugazi, Mars Volta. Elektronika: Mám rád jedince jako Drop the Lime, Maxe Tundru. Často naladím internetové radio WFMU.org z New Jersey, to je pokladnice naprostých hudebních bizarností, na Myspace jsem si našel projekt "Gross Prophet". Zajímavej přístup k breakcoru. Hodně mě vzrušujou harmonie, jako příklad uvedu českýho skladatele a kytaristu Milana Tesaře. Norský projekt "Next Live" je zajímavá fúze breakcoru a živý hardcorový kytary, stoprocentně doporučuju! Je toho víc....

Jedni říkají, že složit takovýhle zvukový chaos není nic těžkého, a druzí zase tvrdí, že je to právě mimořádně obtížné, vyznat se v té sonické změti během procesu tvoření. Jak to tedy vlastně ve skutečnosti s produkováním breakcoreu a dalších beaty a ruchy překombinovaných elektrožánrů je?

No, nebude to asi o nic těžší, než stvořit bez jakékoli pomoci technologií silnou melodii vystavěnou do nějaké kompozice. Takhle se ta otázka nedá položit (nic ve zlém). Jestli je to těžké?... Asi jak pro koho. Ten kdo říká, že je to lehké, musí svůj názor hájit velmi konkrétně, na příkladu konkrétní hudby, jinak nemá debata klenbu. Emoční rovina hudby je přeci velmi subjektivní a je rovinou nejdůležitější. Obecná pravidla na obtížnost produkování breakcoru neznám i když je možná taky někdo sesmolil. Zbožňuju na hudbě taktiku překvapení. Rozvášňuje mě zpracovávat co nejvíc informací dohromady a stlačovat je do formy jako nějakej naivka. Pociťuji husí kůži, protože ta forma ožívá a je vůči mně extrémně ironická, děla to ze mě mimino, což je jedna z transformací mojí současný svobody, ale naprosto si uvědomuju, jak jsem ve svém díle nedokonalý a zvrhávám se do úchylek, které se někdy projeví tak, že se kousnu třeba na deseti sekundách z tracku na několik dní... A chaos. Jeho senzitivní aspekt je přece velmi zajímavej a symbolicky strašně intenzívní.

V každém díle, je přítomna ambice (rozuměj ambice tvořit) v kontrastu s jejím naplněním. Podle mého názoru by mezi těmito dvěma póly - vizí a dílem, pakliže je dílo dokončeno, mělo být napětí vytvářející jistou nesterilní střízlivost, velmi plodný stav podobný nikoliv paradoxně extázi, jinak se můžeme pohybovat ve schématech a manipulovat s emočním bohatstvím hudby, jejím největším kapitálem, ale ve své podstatě nic nevytvářet, nehledat. Vlastně jen naplňovat schémata a tím pádem se chlubit cizím peřím. Tento způsob mě extrémně nudí...

Nemám nic proti všem možným stylům hudby, ale unavuje mě přemýšlet nad těmito styly, je pro mě zajímavější přemýšlet nad styly jednotlivých lidí. No a von ten můj breakcore je tak trochu taky okolí rozbitého zrna, že ano.

jezis.jpg Kdy se dočkáme debutové desky, která měla, alespoň co se různě po internetu psalo, vyjít letos už minimálně dvakrát, po prvním ročníku Spermu a pak někdy v červnu...

Už jsem chtěl desku vydat dvakrát? No asi jo. Víte, v tom všem není jen hudba. Nejprve jsem chtěl nahrát nějaké živé nástroje. Potom, co jsem to zkoušel, jsem zjistil, že na to potřebuju minimálně celých 14 dní. Bohužel jsem v té době neměl peníze a nemohl jsem si dovolit být někde ve studiu tak dlouho. Proto jsem změnil koncepci, že teda udělám desku bez živejch nástrojů, ale situace byla napjatá po všech stránkách a já se musel podřídit ve smyslu dělání taky něčeho jinýho. Malinko jsem se za tu dobu posunul a vztah k mým starším věcem se taky změnil. Navíc elektroniku nedělám zas tak dlouho. Teď už radši nic nevyhlašuju, nicméně tracky na desku jsou už vybraný.

Nejlepší koncert, deska a nový projekt, který tě letos zvednul ze židle, ať už v kladném nebo záporném slova smyslu?

Odpovím na to jinak: Můj nejlepší kulturní zážitek letoška byl film "Hedviga and Angry Itch" (česky přeložené jen jako "Hedvika"). Neznám režiséra, ale to byl zážitek, který nezpůsobil žádný koncert, nicméně to byl muzikálový film. Doporučuji specijelně všem Čechům. Zážitek číslo dvě: kniha od Jiřího Langera "Devět bran". Vyšla v edici "Světová literatura". Doporučuju milovníkům Ladislava Klímy nebo Franze Kafky. Vynikající dílo, které osloví také čtenáře duchovní literatury. Třetí kulturní zážitek je koncert kapely 31 knots v klubu 007. Dobrodružný indie core, specifický zvláštní a výbornou souhrou baskytary a kytary. Moc příjemně mě překvapila deska "Hello Everything" od Squarepushera. Při poslechu se dozvídám, že ji dělal pro mě.

jezis.jpg Na tvém červnovém vystoupení v pražské Akropoli v rámci série Encounters jsi věnoval přídavek své mámě, která byla mezi přítomnými. Jí se muzika, co skládáš, líbí?

Bál jsem se, že to neskousne, ale naprosto to pochopila, uvolnila se a byla hrdá.

Zkoušel jsi posílat svoje tracky zahraničním labelům specializovaným na tenhle žánr, nebo tě zatím netáhne prosadit se i za hranicemi?

Vidíš, asi bych měl co? :-) Moje hudba se dostala akorát k Jasonovi Forrestovi, majiteli labelu Cock Rock Disco. Jemu se moje muzika líbila a párkrát mě zahrál ve svým pořadu na newyorským rádiu. Jinak jsem zatím nic nezkoušel.

Hrál jsi už mimochodem někde v zahraničí?

Pár zářezů mám, ale spočítáš je na prstech jedný ruky. Berlín, Krakov, Bukurešť, Bratislava, když nepočítám pařby v Holandsku, kde jsem hrál jen na kytaru do podkladu jinejch producentů. Všechny tyhle koncerty jsem si užil a myslím, že byly dobře přijaté.

Předpokládám, že tě muzika neuživí, takže co JTNB dělá, když zrovna neskládá, nebo nevyvádí na pódiu, aby měl na skývu toho chleba?

Byly časy divočejší i lepší. Dělával jsem storyboardy pro reklamní agentury, chvíli zednické práce, restaurátorské práce, sem tam prodal nějaký vizuální umění (vzděláním jsem malíř). Teď pracuji jako výtvarník jednoho českého animovaného filmu...

jezis.jpg Proč táhne zrovna Ježíš a proč zrovna na Berlín? Setkal jsi se už s negativními reakcemi na ten provokativní název?

Bylo mi asi šestnáct let. Seděl jsem v té době spolu s Vladimírem Glombem - myslím si, že v budoucnosti významným českým korealistou - v hospodě Za Větrem na pražském Žižkově a vymejšleli jsme název pro naši punkovou kapelu. Představil jsem si, že kolem nás táhne Ježíš na Berlín, výborně jsme se u toho bavili a pochopili, že z Jeruzaléma do Berlína by to bral možná přes Prahu. Tak vznikl ten slovní obrat. Že jsem tak pojmenoval můj brejkkór-ambientní projekt, to je jemně intimní nostalgická poklona této době, kdy naše intuice byla ohromě energická. Zažehl jsem tím hlubokou lásku k naivitě. Berlín byl v té době místo, kde jsem chtěl mít chalupu a Ježíš se tam tak nějak vnutil.

Reakce na tento název jsou vesměs pozitivní, ale občas mi někdo řekne, že jsem povrchní, protože má asi pocit, že jsem naprosto svévolný. Jednou mě někdo dokonce napadl, že jsem - s odpuštěním - čůrák, tak jsem to spolkl a šel dál.

Už přibližně víš, jak bude vypadat tvoje vystoupení na festivalu New New v Brně? Neboli nakolik improvizuješ a nakolik je všechno připraveno předem?

Chystám překvapení pro mě samotnýho. Většinou mám set rozdělenej na části, do kterých hraju na nástroje, beatboxuju, nebo jen tancuju. Manipulace s tracky během vystoupení je minimální, ale taky se to sem tam děje. Rozhodně ale když jdu na pódium nevím, kolik energie se podaří uvolnit a jak na to budu reagovat já. Spousta mých vstupů je improvizovaných.

navštivte:
www.jtnb.muteme.cz

poslechněte si:
www.myspace.com/jtnb

foto: Kryštofotí, Muteme