Novinky

Sestry Steinovy - Jen děcko se bojí

sestrysteinovycover.jpg Sestry Steinovy - Jen děcko se bojí
15 skladeb / 42:08, Indies Records

Na svém třetím albu se děčínské Sestry Steinovy ve snaze mixovat folkové písničkaření dostaly asi nejdál. Ne vždy je ovšem výsledek na jedničku (u nás na sto procent). Deska začíná náladotvorným a capella zpívaným kouskem Myši. Romantický popis zimního rána. Zavřu oči a před sebou vidím ledové květy na okenních tabulkách a mlhu venku. Milý začátek, zejména pro ty co mají z okna výhled do přírody, vystřídá titulní skladba, kde se Sestrám daří skvěle propojit rockovou rytmiku (David Landštof, Pavel Hloušek) s folkovým gró - pro mě určitě vrchol nahrávky.

Naproti tomu elektronická verze téže písničky v závěru alba, jíž má na svědomí Jan Amos, prozrazuje nelichotivý fakt, že elektronické pokusy muzikantů "odjinud" dopadají většinou tristně (alespoň v tuzemsku). Myslet si, že k základní verzi přidáte taneční beat a pár elektro zvuků a máte vystaráno, je krátkozraká vize. Smiřme se (prozatím?) s tím, že ze Sester zkrátka Lali Punu nebo CocoRosie neuděláte.

Ani další úkrok stranou akustických songů nevyšel. Písni Svatební srandovně pseudopunková poloha vůbec nesluší (akustické riffování a la PJ Harvey v Krajině šera mi zní mnohem přirozeněji). Té rádoby drsňácké póze nevěřím ani za mák, přestože si docela dobře umím představit, jak to asi vypadá, když tyhle dámy doma zaječí a že text "o něčem" skutečně hovoří. V podobných případech by nebylo od věci řídit se heslem: Když něco neumím, raděj přizvu odborníka. Princip DIY má totiž za těchto situacích kontraproduktivní účinek. Navíc se představou, že tuhle skladbu pro Steinovy nahrál czech-punk-all-star team, docela dobře bavím.

Zbytek skladeb se nese v obligátním duchu, na jaký jste byli zvyklí už z minulých nahrávek. Opět se na desce objevila řada hostů (tradiční Karolína Vančurová na housle a violu), jednu píseň složila a sama nazpívala výtvarnice obalu Tereza Říčanová (její Sibiřská je ale spíš deklamovaná básnička než regulérní píseň). Bohužel to nic nemění na tom, že se občas přistihnu, jak mi písně splývají a překrývají se jedna přes druhou (ten producent minule přece jen nebyl pouze na okrasu). Možná by to chtělo pár progresivněji smýšlejících spolupracovníků, kteří by sesterské duo posunuli trochu dál, od páchání poněkud jalových pokusů "znít jinak", jako je tomu ve dvou výše popsaných případech.

Naproti tomu velkou devizou Steinových zůstávají tradičně povedené texty plné intimních, sepezpytných i sžíravých pohledů ven (docela by mě zajímalo, jak se při skladbách jako Štěstí nebo V pořádku tváří pan manžel - náplastí mu snad může být konejšivě-ironická Ach jak jsi krásný).

60%

navštivte:
www.sestrysteinovy.cz

poslechněte si:
www.sestrysteinovy.cz/pisnicky.html