Na tuzemské hard & heavy scéně umí roztruchlit leckdo. Řada tuzemských kovotepců však na rozdíl od Silent Stream of Godless Elegy nikoli nezřízenou melancholií zasmušilých skladeb, ale rozpačitým instrumentálním výkonem. Minutáží velmi výživné mini album Osamělí je přitom ještě zachmuřenější než poslední deska Relic Dances. Tím samotným však kapela neexceluje, vepředu je zejména pestrobarevností smutečních nálad. Zatímco minulý počin v člověku čas od času, snad díky druhořadé roli kytary, probouzel netrpělivost a až neukojenou žádost po akci, Osamělí komnaty rozvláčné utahanosti s přehledem míjí. To ale neznamená, že by se tvorba Silentů zrychlila či zprogresivnila. Většina skladeb se nese v obligátním, veskrze konzervativním duchu, pouze mají něco navíc. Cimbálku a napětí. Ostatně není nakonec celá ta staromládenecká dřevní atmosféra alba, smyčce a rytmicky rozhoupaný rytmus tím, co je na Silentech nejpřitažlivější?

Slabší věci na desce tentokrát absentují. Polaskají hned úvodní Osamělí a v rámci vytyčených mantinelů překvapí i dvojka Tańczylabym, která není ničím jiným než polskou verzí hitovky I Would Dance a na albu je i ve formě videoklipu. Samostatnou kapitolou je následující PohanskáTomáše Kočka, která po vzájemné spolupráci vyšla i na jeho aktuální desce Poplór. Kočko a cimbálová muzika Radošov je vůbec nejvýraznějším oživením. Cimbál Petra Světlíka zfolklórnělou rockovou muziku rozfoukává, až ucho Moraváka pookřeje... Za zmínku ale stojí i rozšířená verze Look, plačtivá Razem a dojemná Tváří v tvář, ve které jsem hru kytary, omezenou pouze na kila, začal dokonce mít rád. Ale to není zdaleka všechno. Deska návdavkem obsahuje také dva zajímavé remixy původní anglické verze titulní skladby Lonely. A těmi vizionáři nebyla žádná ořezávátka, nýbrž známé postavy moravské d'n'b scény, DJ Sayko a Elektrabel.

Jestliže Silent Stream of Godless Elegy něco celou dobu žene kupředu, pak zapamatovatelné a pod kůži se zažírající melodie. Je zbytečné psát, že Hanele Nogolová umí výtečně zpívat a že jí důstojně sekundují i další současníci kapely. Není také podstatné rozebírat, že lecjaký z postupů je trochu anachronický a ne vždy (vivat Paramaecium!) toužím po chroptění raněného zvířete. Kus agresivity ani posluchačům se slabším žaludkem neuškodí, vytváří kontrast a celé napětí neresetuje. V rámci atmosférického a s folklórem koketujícího metalu u nás Silent Stream of Godless Elegy prostě nemají konkurenci. Nikdy sice nebyli tvůrci přehnaně zábavnými, vždycky ale byli upřímní a vytrvalí. Proto také nejsou osamělí. Mou nedůvěru v budoucnost kapely dávno rozpustili.

75%

navštivte:
www.ssoge.com

poslechněte si:
www.ssoge.com/download.php?lang=0