"Básníku, pěvče, to bylo tvý děvče,
netvař se tak vztekle, sejdeš se s ní v pekle..." (Havran)

Pražská folkrocková kapela Hromosvod zní na svém druhém oficiálním albu Svitavy, vydaném ve 12. roce své existence, jako slabší Folk Team. Musím se smát spekulacím, že by tito mladí muzikanti mohli snad jednou nahradit Jablkoň. Chybí jim totiž jejich atmosféra, Smuteční tanec, Chmury, Baba Aga... I s přirovnáním k Č. p. 8 bych byl opatrný. Ježek byl totiž jen jeden. Vlastně dva, jasně, ale s tím prvým jsme se nějak o pár let minuli. Všichni.

Druhé album pokřtil Hromosvodu Jaroslav Hutka. A má bejt? Spíš si cením, že ho mixoval Libor Mikoška, kytarista Narvanu i mé milé Laputy, která právě chystá nové album. Plusem desky by mohly být tři texty Václava Hraběte (jak jsme ho kdysi Mišíkoví žrali - a furt má cos do sebe). Ale cover Spirituál Kvintetu - song Pískající cikán - mě do kolen nedostal. To jejich proletářské poučování je sakra z jiných časů. "Na závěr zbývá už jen říct, v čem je ten kousek štístka, peníze často nejsou nic - má víc kdo po svém si píská." Kecy. Póza naruby. Leda že by si pískal kudlu. Skoro bych to odpískal.

Poeův Havran, kterým album začíná, už je trochu omletá písnička. Potěší ale vtipnou párvteřinovou citací z klasiky Fireball od Deep Purple či Zeppeliny. Folkovou Slunce ještě spí by zvládla i Mňága - ale jen jako parodii na přírodní lyriku. Nakonec by to Petr Fiala určitě nějak rozťal. Protest song na slova Hraběte má kotlíkářskou poetiku (!), ale ne pořád. "Kdopak vám ještě uvěří v Boha, pod nímž se koná ta řezničina," ptá se celkem správně zpěvák Ondřej Fencl.

I průměrný divák českých TV hitparád snadno identifikuje v písničce Konečná hit Hotel California od Victorie. Starší si ale vzpomenou na countrypoprockové Eagles z USA, kteří ji napsali a zpívali. K pěkné flétně tu zní "Ztratil jsem naději, já chci už jen trochu klid...", což vůbec není od věci. I v hitu Orlů je Hotel California konečná. A nadprůměrný posluchač v ní najde Zmrzlináře od Marsyas. Za vodou ale stejně bude(me), v případě CD Hromosvodu, až po písni Za vodou s objevem "Na jaře je všude kytek dost". V předposledním Blues pod Petřínem čeká slíbená Janis Joplin.

Nechte mě hádat - není zpěvák a většinový autor skladeb Ondřej Fencl funebrák? Nepostavil si domek v satelitním městečku u hřbitova (či přímo na něm)? Netahal v dětství za sebou místo kačera vozíček z bílé rakvičky? Posuďte sami, o čem píše/zpívá: "Vítr rozfouká naše kostičky..." (Souvětí), "Se smrtí si povídala... plakala a nožíkem si otevřela žíly..." (Omamá), "Dvě velký černý rakve pod plachtou z celtoviny... ti kluci doopravdy nebyli zlí" (Mrtvý duše), "Natáhnu se pohodlně do řeky, a pak zavřu svoje očka navěky" (Svitavy). O Havranovi už jsem psal - divnej chór tohle Nevermore. Témata a obraty by mohli závidět death/black metal smečky, podání by se ale musely smát. Snad by bylo lepší trochu přehrávat, než to brát až tak lážo plážo.

Není těžké si představit lidi, kterým tahle deska udělá radost. Jiným se z ní ale asi zvedne kufr - třeba kvůli banalitám v pop folku Za vodou, nebo sborovém rádobylidovém Hej v Omamá. Sám jsem někde na půl cesty mezi nimi. Nepředu blahem, nezvracím. Neupírám snahu a zručnost, hráčskou jistotu, nápady. Ale i přes (pří)jemné flétny, hoboj, housle, mandolínu a violoncello, místy - pravda - v žoldu rockové basy-bicích-kytary, je to pořád takové moc české a "staré" možná čtvrtstoletí. Nevermore? Ale ne, příště už možná bude líp.

55%

navštivte:
www.hromosvod.com

poslechněte si:
www.hromosvod.com/mp3.htm