Autopsia - The Berlin Requiem

Odkazu dramatika, režiséra, básníka, spisovatele a divadelního reformátora, jedné z nekontroverznějších a také nejvýznamnějších postav moderního světového divadla, Bertholda Brechta, se chopila celá řada umělců nejrůznějších stylů a zaměření. V současnosti k nim - pro mnohé poměrně překvapivě - přibývají i jména z oblasti experimentální elektroniky, resp. tzv. postindustriální scény. Po zdařilé nahrávce operettAmorale švýcarských Black Sun Productions se nechal Brechtovou tvorbou na své albové novince The Berlin Requiem inspirovat i pražský jednočlenný projekt Autopsia.

Albu, jež vychází dlouhých deset let od posledního tvůrčího počinu, kolekce Mystery Science, předcházela zvýšená umělecká aktivita tohoto solitérního tělesa již v průběhu loňského roku - výsledkem čehož bylo vydání CD-ROMu Le Chant de la Nuit, 10" vinylového splitka (spolu s maďarskými Kriegsfall-U) a zejména pak první vlaštovky ohlašující nový hudební materiál, CD-singlu Radical Machine /1/.

Na The Berlin Requiem se setkáváme s čerstvými plody ze sklizně znovu resuscitované Autopsie, u nichž je patrná snaha vymanit se ze zajetí někdejšího monumentálního orchestrálního zvuku a pokračovat v těch nejlepších šlépějích dosavadního uměleckého vrcholu projektu, výše zmiňovaného alba Mystery Science z r.1996. Je to znát jak z mnohem dokonalejšího zvuku za podpory nových technologií (včetně výborného masteringu a produkce Studia Mustakillah), tak především větším příklonem k abstraktnějším a rafinovaněji strukturovaným kompozicím. Možná, že příznivci údernější a chytlavější podoby starších nahrávek Autopsie budou komorním a zdánlivě nevýrazným soundem The Berlin Requiem zklamáni, ve skutečnosti máme co dočinění s albem mimořádně dotaženým, jehož skutečný rozměr vyplave na povrch až po několikerém poslechu.

The Berlin Requiem sestávající ze šesti skladeb má kompozičně i zvukově dvě polohy. Zatímco do třech dílů rozdělené kompozice Funeral Music jsou již v duchu svého názvu prostoupeny temnou náladou a zvukově částečně navazují na dědictví předchozí tvorby, ve zbylých třech skladbách se Autopsia představuje v úplně nové, mnohem experimentálnější poloze. Nelze přitom tvrdit, že tři díly Pohřební hudby jsou pouhou variací soundu starších alb, jsou totiž mnohem vrstevnatější. Kromě několika klasických, těžkých symfonických motivů zde nalezneme i delikátní melodické postupy, využívající jak starých církevních stupnic, tak náznaků satieovských nálad. Pro všechny tři skladby je dominantním prvkem výrazně pomalé tempo, udávané především tóny piana, přes nějž se přelévají jemně modulované zvuky či ambientně laděné šumění.

A právě ambientní zabarvení je vlastní dvěma nejlepším trackům alba, hitchcockovsky ponuré Retorten Genese a závěrečné, tibetskou hudbou ovlivněné Sounds For Remembering Death, jejíž hluboké "potrubní" drones a mrazivá nálada evokují to nejlepší od takových Yen Pox či Inanna. Svojí neurčitostí a zrychleným, lehce dubovým tempem se pak jako jediná záležitost z alba vymyká kratičká Radical Machine 3.0, jež naopak naznačuje další z možných budoucích směrování Autopsie - ve formě jakési delikátní rytmické elektroniky.

Přestože se Autopsia odmlčela na celé desetiletí, dokázala na albu The Berlin Requiem promluvit svěží a originální hudební řečí. Potěšitelný je zejména fakt, že projekt, který svým nezaměnitelným monumentálním soundem ovlivnil celou řadu o generaci mladších darkambientně-symfonických těles, má dostatek invence na to, aby se vydal jinými, posluchačsky náročnějšími cestičkami. Jsem zvědav, co nám Autopsia nabídne příště.

navštivte:
www.autopsia.net
www.cybcity.com/autopsia/
prague-underground.co.uk/autopsia/

90%