Novinky

Love Planet 06, 12. - 13.8., Výstaviště, Praha

artbrut.jpg Když jsem vstoupil do areálu, na Rock Stage zrovna dohrávali Rakušani Julia a zrovna taky začalo pršet. Zamířil jsem pro pivo a při tom se hned seznámil se zdejší "vymožeností" číslo jedna, naprosto kreténským žetonovým systémem (asi pozůstatek z Matějské) na oškubání návštěvníků: 1 žeton = 40 korun = 1 pivo = pláč. První dojem se vždycky počítá. A tenhle byl jalový.

Vypsaná fiXa příznačně zaháněla liják "Letním tlením", ale já se vydal na Pop Stage za slovenskými bratry ve ska - Polemic. Hráli hlavně ze své aktuální desky "Nenudin", ale neopoměli i všechny starší hitovky. Déšťnedéšť - stejně všichni poSkakujem, jako by bylo 30 stupňů. Tak už snad jen to mojito... nebo aspoň džus... nebo třeba levnější pivo... a nebo Art Brut!

rtbrut.jpg Od 15. ledna v Abatonu se toho moc nezměnilo: Eddie má konečně pořádnou retro-patku, oholil svůj slizký retro-knírek a vzal si ponožky, které ještě nejsou v takovém stadiu rozkladu, jako byly ty nezapomenutelné z Abatonu - šedé s výrazným nádechem dohněda. Art Brut jsou sice instrumentální neandrtálci, ale jejich produkce vždy byla hlavně o výborných textech, kvůli kterým je ve festivalovém mini-průvodci (F:lter) dost povrchně označili za parodii. Tohle není parodie, ale sranda. Sranda, kterou si pořádně užijete, když umíte všechny texty nazpaměť (a to není zas tak velký problém), protože v tom rámusu vás nezachrání ani dobrá znalost Shakespearova jazyka. Podívat se na ně přišla poměrně požehnaná návštěva, ale zasloužili by si víc než pár poskakujících lidí a první řadu obsazenou fanoušky Pet Shop Boys se špunty v uších. Pro mě a pár ostatních to byl koncert za tisíc žetonů, zbytek si ale asi bude pamatovat jen toho chlápka, co neumí zpívat, vydal se jen v ponožkách do publika a udělal si švihadlo ze šňůry od mikrofonu.

Na Rock Stage už tou dobou strašil Al Jourgensen se svými Ministry. Téhle nekompromisní rychtě by daleko víc slušela tma - takhle to byla spíš nostalgická vzpomínka na přelom 80. a 90. let, navíc se sníženým efektem. To J.A.R. jsou daleko větší lidovka. Přátelský zápas tří eg v čele (Bárta, Viktořík, Klempíř) jištěný čtvrtým ze strany (Holý), skvěle sehraný zbytek skupiny, Viktoříkova lascivně odhalená noha, Bárta jako vždy ve formě... Na úvod ověřená "Mydli-to!", ale publikum vděčně reagovalo i na věci z aktuální "Armády špásu". "Superpéro" má tak úžasně dementní refrén, že na sto procent zlidoví - dokonalá hymna každého vesnického macha. Na konci ještě Bárta jako rocker při výborné předělávce "Whole Lotta Love" a potom už rychle na Franz Ferdinand.

franzferdinand.jpg Skoti nastoupili na zajímavě navrženou scénu s minimálním zpožděním a začali s "This Boy" - jednou z nejlepších skladeb z poslední desky, na Love Planet ovšem zabitou zvukařem. Jeho zásluhou z rytmiky v podstatě vymizela basa a zůstal jen ten monotónní beat. Nikomu to však evidentně nevadilo a Alex a spol. valili do početného všechny svoje hity: "The Dark Of The Matinée", "Take Me Out", beatlesáckou "Walk Away" i "Darts Of Pleasure", kde se původně ztracená basa přihlásila o slovo prozměnu značně nepříjemně. Všechno naštěstí zachraňovalo charisma FF. Velké pódium jim sluší úplně stejně, jako sáčka a těsné roláky. Alex si s fanoušky umí pohrát a zbytek dokoná hudba, spolehlivě rozhýbávající snad každého přítomného, a je úplně jedno, že těch pár akordů a jednoduchá rytmika nepřináší dvakrát nic nového. Jen obvykle trefný slogan: "This fire is out of control. I'm going to burn this city" tradičně poslední skladby "This Fire" vyzněl trochu naprázdno. Tentokrát tu nehořelo, ale mohli za to spíš zvukaři - škoda.

Jestli jsem někdy byl na něčem, co se mohlo prohlašovalo za koncertní show, tak to byli Pet Shop Boys na Love Planet. Obrovská krychle uprostřed pódia, která střídala svoji funkci i během jednotlivých skladeb - jednou jsou na ni promítány projekce, jindy se použije ke hře stínů. K tomu si přidejte breakdance, ironické pousmání nad jejich staršími kostýmy, kaubójové ve zlatě, obří hlavy hlavní dvojice, chodící klobouk, přítulní vojáci, úžasná back-vokalistka převlečená za robota plus všechny ty pecky, co jsme si zpívali už na základce. Tentokrát mi bylo jedno, že zvuk není nic moc a že je to kýč až na půdu - tohle bylo prostě nezapomenutelné.

gaiamesiah.jpg V sobotu jsem dorazil za doprovodu skladby od Gaia Mesiah propagující zelený list. Tu věc nemusím, ale Gaia Mesiah mě živě baví. Marka koncert od koncertu hlasově roste a sama si to moc dobře uvědomuje - bez problémů přechází od jemnějších poloh až k metalovému chroptění a lidi jí to zobou z ruky. Málokterá domácí skupina je na svých vystoupeních tak energická - teď to ještě dostat na desku...

To s Priessnitz jsem měl jiný problém - mít deku a nebýt vlhko, tak si tam asi ustelu. Ne, že by neměli pár pěkných písniček, ale všechny jsou ve středním až pomalém tempu a Jaromír Švejdík tomu svým projevem taky moc nepřidá. Navíc se nedostavila ani tolik omílaná "atmosféra Jeseníků", pokud tím teda není myšleno špatné počasí. Sice jsem melancholik, ale tohle bylo i na mě trochu moc...

icet.jpg Potom už něžná slova vyklidila prostor autentickému "muthafucka" přímo z ghetta. Na Rock Stage se vyřítil Ice-T se svými Body Count a nepřipravené fanynky The Rasmus jen strachy objaly své plyšáky. Ice-T má za oceánem jméno - jako jeden z prvních křížil rap s tvrdými kytarami a v poslední době má i vlastní reality show, kde učí malé caparty svému řemeslu. Z dnešního pohledu je hudba Body Count tak trochu pravěk - pod pojmem rap-metal (Ice-T tomu říká "gansta-metal") si dneska málokdo představí riffy jak od Black Sabbath, plno sólíček a pomalý (až vyřvávaný) rap. Ice-T hodně komunikoval s publikem, ještě víc "fuckoval" a vůbec byl docela zábavný. Jen to olizování bradavek své chirurgií obdařené přítelkyně si mohl odpustit - z toho už bylo cítit seno, ale jinak jsem se bavil.

Hooverphonic to s tou melancholií taky dost přeháněli. Většina koncertu se nesla ve znamení poslední desky "No More Sweet Music", která je navzdory svému názvu ten nejsladší kousek v celé jejich diskografii. Nejsladší však neznamená nejlepší. Navíc se mě po dvou dnech začala projevovat únava, z níž mě vytrhla až dechberoucí "Vinegar & Salt" v akustické verzi, následovaná povinnou "Mad About You"... počkat - ta basová linka zní přesně jako od Portishead...ona to totiž byla basová linka od Portishead. To už jsem jen zavřel oči a zpíval spolu s Geike: "I'm so tired, of playing / Playing with this bow and arrow / Gonna give my heart away / Leave it to the other girls to play..." - skvostné. Škoda, že celý koncert nevypadal takhle.

iamx.jpg Po loňské demoliční akci Love Planet v Táboře si tu Chris Corner s I Am X nabral mnohem víc fanoušků, než kdy měl se svou věhlasnější formací Sneaker Pimps. Z původně zamýšlené bokovky se stal plnohodnotný projekt, přestěhoval se do Berlína, natočil velmi dobrou desku "The Alternative" a vrátil se na Love Planet. A návrat to byl triumfální. Chrisův andělský hlas v kontrastu s tvrdými beaty, chytlavé klávesy, nekompromisní basa, láhev červeného, zvětralé pivo, perverzní projekce (bondáž, detail oka drážděného jazykem, ...), přátelské poklepání kytaristy v rozkroku, Chrisova milenka tradičně za klávesami... Bylo toho hodně a většinou to bylo skvělé. Hudební nihilismus (Nightlife) se střídal s pohlazením latexovou rukavicí (Missile). Potom už jenom přídavek a v 11 konec. Ale nebrečte - na podzim se prý vrátí.

Nutno uznat, že to byla více než solidní tečka za letošním rozporuplným ročníkem Love Planet. Po hudební stránce to dopadlo poměrně dobře, ale na ty žetony asi většina účastníků jen tak nezapomene, vybraný areál měl k útulnosti také daleko. Kromě toho se dá vytknout i dost řídký program, protože festival bez možnosti výběru ztrácí svou podstatu. Doufejme, že se organizátoři z letošních chyb poučí a příští ročník Love Planet raději naváže na ten s letopočtem 2005.

foto: Kryštofotí